Obsahy(1)
Čáry a kouzla v poklidném městečku Bludičkov, které nenajdete na žádné mapě. Úsměvný pohádkový příběh o tom, jak vám návštěva jednoho kouzelníka může obrátit život naruby a o tom, jak sirotek Ondra možná ke štěstí přišel. V poetické pohádkové grotesce, odehrávající se v neexistujícím městečku Bludičkov, se zastavil čas. Ručičky na hodinách ukazují za pět minut dvanáct, jakoby bludičkovským symbolicky dávaly ještě poslední šanci. Jedině tajemná postava Acruxe ví, jak dopadne příběh bludičkovských a jaké budou osudy jeho hrdinů.
Do městečka přijíždí známý jasnovidec Heliodromus. Před školou se hlavní hrdina příběhu Ondra seznámí s jeho dcerou Adélkou. V místním hostinci se už scházejí měšťané na kouzelníkovo představení. Ostrozraku uhrančivého mága neunikne žádné tajemství. A tak postupně odhaluje různé nepravosti, které se dějí v městečku. Na požádání vykládá budoucnost. Největší zájem má paní starostová. Heliodromus na ni prozradí, že má v úmyslu otevřít v Bludičkově módní salon v domě, kde slunce vychází po celý den. Okouzlená starostová proto žádá manžela, aby jí koupil obchod, kde je knihkupectví Ondrova dědečka, že tam bude její salón prosperovat!
Dvanáctiletý Ondra nadšeně prožívá svůj klukovský obdiv k motorkám. Jeho všední radosti obyčejného kluka, však převrátí zcela naruby smrt jeho dědečka. Příčinou dědečkovi smrti se stala bezuzdná hamižnost bezohledného starosty Bludičkova.
Adélka utěšuje nešťastného Ondru, že mu tatínek pomůže. Heliodromus je však zdrženlivý a poznamená, že každý si musí projít svým osudem. Nakonec Adélka tatínka přemluví, aby Ondrovi přece jen pomohl. Heliodromus souhlasí, ale poradí Ondrovi, aby v dědečkově knihkupeckém krámku našel největší bohatství, které ukrývá. Když ho najde, nikdo už mu ho nevezme a bude mu sloužit, jako nikomu jinému. Ondra dá na jeho radu...
Groteskně komediální nadsázka tohoto moderního pohádkového příběhu odhaluje sobecké charaktery zpupného starosty a patolízalských radních, kteří osudově poznamenávají Ondrův život.
(Česká televize)
Recenze (90)
Jakkoliv moje přesvědčení zjevně spousta spoluuživatelů nesdílí, podle mě je Dům U Zlatého Úsvitu (názvy filmů píšu se všemi písmeny velkými) skvělá moderní a přece retro pohádka pro celou rodinu. Režisér Pavel Jandourek si tentokrát velmi přátelsky potykal s nápaditým scénářem a daří se mu umocňovat magickou atmosféru Bludičkova tuhle tak, tam zase onak, ale vždy ku prospěchu věci (a diváka) - viz třeba scéna soudu s příchodem Obhájce - a zvláštně fungujícím způsobem tmelí tu groteskní varieté, tu zase říznou nejenom komunální satiru do pozoruhodně kompaktního celku. Samozřejmě mu práci usnadňují výteční herci včetně Petry Šimberové a Štěpána Krtičky v ústředních dětských rolích, ale důležitý je výsledek a ne to, jak ho bylo dosaženo - alespoň v tomhle případě;) Minilinka ústící v "bulvární zprávy" o populační explozi mi sice přišla vtipná, ale laciná a zbytečná, stejně jako "vtip" s Vrbatou, ale celkově říkám, že třeba v porovnání s podobně fantaskně laděným (a od reality a srozumitelnosti naprosto totálně odtrženým) V Peřině jde o naprostý majstrštyk - a to se navíc při tomhle srovnání pohybujeme mezi televizí a filmovým plátnem. Ode mě 80% a rád se k tomu jednou posadím se svými dětmi. ()
Tohle mohlo být opravdu dobré. Minimálně lze napsat, že je to originální, experimentální a v současné sterilní produkci České televize do jisté míry odvážné. Hýří to sice nápady, jenže ke vzniku opravdu dobrého filmu je potřeba nápad rozvést a dobře zpracovat, a to se už zdaleka tak dobře nedaří. Potenciál je sice cítit na každém kroku, jenže s postavami a nápady se už dál nepracuje. Historka je banální a chybí kvalitní dialogy a dobře vypointované scénky. Kdyby takhle pracovalo Divadlo Járy Cimrmana, nikdy by se jeho tvorba nestala kultem. Malebná scenérie Telče s jeho historickými kulisami, stejně jako poetická atmosféra zastírá obsahovou prázdnotu. Celkový dojem: 40 %. ()
Poměrně nenápadně se nám Pavel Jandourek stává novým českým vypravěčem a ideálním recesistou. Je tohle vůbec možné? Tentokrát skutečně nemohu říct, že by dramaturgie ČT při letošním 2. svátku vánočním prohloupila. Dům U Zlatého úsvitu je skutečně kouzelná záležitost. ()
Tahle pohádka především není pohádka. Je to takový poetický příběh, kde se objeví zmrzlý Vrbata (to mě opravdu uzemnilo). Linda Rybová předvede šílenou hysterku, Komenský se na obraze šklebí a já se mu ani nedivím. Je tam mnoho zaražených hřebíků, na které není nic pověšeno, ale stejně to má něco do sebe. Jsem zvědavá na další role té talentované české Pipi (Petry Šimberové), myslím, že toho může předvést ještě hodně, dostane-li šanci. ()
Vyjímečně dobrá pohádka na české nynější poměry u filmu.!!!! Zlo je vždy potrestáno, vždy! ()
V dnešní záplavě nepohádkových pohádek bez děje a nápadu mě Dům U Zlatého úsvitu příjemně překvapil. Jandourek nabízí mile trhlý příběh, který má do klasik typu Tři oříšky sice velice daleko, ale přece jen stále dokáže vykouzit to příjemné poetické naladění. Jen tak dál! **** - mezi slepými je jednooký králem ()
Ne moc dobrý pokus. Ale i ten pokus o vybřednutí z marasmu krize žánru se cení. Ještě dnes, o osm let později, patří k málu, co vůbec stojí za pozornost. ()
Hravé, snové, nostalgicky poetické, trochu praštěné, parádně zahrané - a i přes jisté neoddiskutovatelné nedostatky a nedopečnosti prostě *úžasné*. ()
Poměrně ucházející. Nicméně žádná hitparáda to nečekaně není. ()
Slabé, moc slabé. ()
Asi nadsazuji, ale pro mě to bylo (ve vší té mizérii současné televizní tvorby) rozhodně velmi příjemné překvapení. Celkový dojem: 75% ()
Značně nevyrovnaný snímek, který slibuje "poetickou pohádkovou grotesku". Líbily se mi pokusy o jazykové hraní - kloubouky označené jako tralaláky nebo atmosférické poruchy, to pobavilo. Místy ale i jazykové hříčky působily, jako by byl scénárista pod vlivem - jméno pro psa Kremrolín, označování starosty "Plyšáku"... Snažil jsem se v tom Bludičkově nějak zorientovat, ale víc než kritiku maloměšťáctví dost bláznivým podáním jsem neviděl. Škoda, že tvůrci víc nevyužili nosný motiv Heliodroma (jeho dcera připomínala Pipi Dlouhou Punčochu). Nakonec z tohoto čaroděje udělali hlavně erotomana... Záběry na líbivou krajinu Telečska mi přišly dost vykalkulované - hlavně v závěru, kdy zajímavá písnička Michala Pavlíčka a Evy Vrbové s dějem korespondovala velice univerzálně. Čekal jsem, co se vyvrbí z tajemného označení "Ondřej Pavelka a Pavel Liška ve zvláštních rolích". Pavelka hrál obyčejného policajta a Lišku filmaři využili do dost morbidní role. Ale tím, jak připomněli Hanče a Vrbatu, mi ulehčili rozhodování, jak hodnotit. Z některých věcí se legrace nedělá. Takže tento film víckrát nechci vidět. ()
Jsem šokován a ještě asi dlouho budu. Už od prvních záběrů klouzavé, světově vypadající kamery (v českých luzích a hájích nevídané!), jsem doufal, že tohle nebude jenom další sračka z posledních let do sbírky. A očekávání se nejenom naplnilo, ale bylo překonáno mnohonásobně. Skvělá hravá hudba Michala Pavlíčka, už řečená krásná kamera, výborný scénář a zároven trefná společenská satira s desítkami nenápadných narážek a to všechno podpořeno výbornými hereckými výkony, tvoří v českém prostředí malý..ehm, pardon, vlastně velký zázrak. Na závěr bych napsal dva vzkazy. Pro ostatní české rádoby režiséry, kteří stojí za minulými ******** KDYŽ SE CHCE, TAK TO JDE! a panu Jandourkovi za inovativnost, neotřelost a zřejmě nejlepší českou pohádkou posledních mnoha let, JEN TAK DÁLE! ()
Nemůžu si pomoct, pro filmy Pavla Jandourka mám slabost. I zde prokazuje vtip, dovedné vedení herců, úžasné inscenační schopnosti, dokonce dokázal urežírovat i jinak unylou Lindu Rybovou. ()
Mě to moc neoslovilo, bylo to takové praštěné a hodně zvláštní... ()
4* za malé vánoční překvapení od veřejnoprávní televize. Dům u Zlatého úsvitu nemá ani polovinu toho, co by měla klasická vánoční pohádka vlastnit, ale to jen protože si jde vlastní cestou, a když říkám vlastní, tak to tak tentokrát myslím vážně. Film absolutně nemoralizuje, zmítá se v poetických stavech křížených se satirou a parodií, ale stejně jako to může potěšit, tak se to může stát kamenem úrazu. Díky množství přísad a chutí zaniká kostra příběhu, a bohužel, ani přechody mezi scénami a jejich náladami nejsou stoprocentní. Musím ale pochválit obsazení, slušnou úspornou formální stránku a hezkou písničku na konci. V porovnání s hrůzou jménem "Láska Rohatá", je to vskutku krok vpřed. ()
Výborný nápad, velkorysé provedení, ovšem rychlý nástup je po půlhodině vystřídán zpomalením tempa, pitvoření místy trochu převládá nad obsahem, chtělo by to větší tah na branku. Ale i tak se jedná o výborný film, který svou originalitou v produkci České televize vyčnívá. Mé rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami zvrátil na stranu vyššího hodnocení vynikající vtip s lyžařem Vrbatou. ()
"Nejdůležitější je místo, kam dojdeš. A neboj se udělat v pravou chvíli odvážný krok. A buď otevřený tomu, kdo ti dobře radí. A projev mu vděčnost." "Každý musí přijmout svou bolest, aby se zase mohl radovat." Kdo neuteče sám před sebou, ten se nemusí bát už ničeho." ()
Nazvat tenhle film poetickým je tedy velmi odvážný počin - jestli poetika spočívá v neustálem pitvoření, netradičných kloboucích, snaze o grotesku a nějakém tom ohraném kouzlu, tak jde tedy o velmi osobitou poetiku, která však působí až svatokrádežně s přihlédnutím k mistrům tohoto žánru, hlavně panu Jasnému (přijde mi, že se Jadnourek nějak moc inspiroval jeho Kocourem a dost křečovitě ho namontoval na dnešní dobu). Zápletka tedy nemá příliš co říct, je podivně rozklížená, plná zbytečných scén. I dobří herci se zde snaží nějak vyhovět zvolené stylizaci, což jim však silně podráží nohy, alespoň že děti jsou docela přirozené, Janžurová opět smutně dokládá, že dnešní režiséři z ní dokáží dělat jen hysterickou a nervózní karikaturu a zapomínají na to, že jde snad o nejvšetranější herečku našeho filmu. Jediný klad na filmu je dobré řemeslnné zvládnutí a na televizní film skvěle zvládnuté triky, které vůbec nebyjí do očí. ALe pod touto vybroušenou a přívětivou slupkou páchne naprostá scénáristická bezmocnost. ()
Pohádka o tom, jak čtyřista Čechovových pušek nevystřelilo. V celém filmu zazní asi tři dobrý vtípky, který ovšem samy o sobě nedokážou vytáhnout tuhle "veselohru" nad úroveň podivně nedotaženýho, špatně sestříhanýho, nudně plynoucího karikaturníhno sračko-prdu. V celém štábu zřejmě nikdo nikdy neslyšel o scénáristickém pravidle "Setup and Payoff". Protože se tu dějou Setupy bez Payoffů a paradoxně i Payoffy bez Setupů. A v momentě, kdy má fór čirou shodou okolností oboje, bývá z toho zas jen plácnutí do prázdna. Opravdu jste nám museli celý film cpát pivo chlazené ledem z hor, jen proto, abyste v závěru mohli udělat jeden zbytečnej fór na zmrzlýho lyžaře Vrbatu? A to je příklad, kdy to scénáristicky skřípe, ale ještě jakž takž funguje. ... Těch nefuknčních nebo rovnou pitomech příkladů je tu tolik, že se v nich vlastně divácky utopíme jak pocestný svedený do bažiny Jandourkovou bludičkou. ()