Ene bene

Dílčí role je to jediné, co film nabízí a drží ho nad hladinou, hlavně Suchařípa nenechá snímek potopit. Hlubší linka žádná, to co má držet film pohromadě, selhává. A neschopná slečna v hlavní roli, úmor, téměř hanba před výkonem své matky Ivy Janžurové, která je paní herečkou. Jsem rád, že se Nellis vypracovala k něčemu jako jsou Tajnosti. (29.01.2009)

Celkem rozporuplné pocity. Film příliš tlačí na pilu svou přeumělkovaností, pomalostí a ponurostí. A takových máme v posledních desetiletích tolik, že bychom mohli touto nudou uspávat celý svět. Z této nudné zbytečnosti tak vyčnívají jen herecké výkony a zajímavě zpracovaný motiv starých manželů, které u sebe nedrží nic než setrvačnost. (10.11.2017)

„Tak nás napadlo, že abys tam zejtra prostě nemusel chodit, tak se tady staví…s urnou. Víš? S volební urnou. Stejně se ti tam nechtělo, je tam spousta lidí, tak…aby ses tam nemusel táhnout.“ - „Copak…já tam musím?! No jo…musíme tam všichni. Do urny.“ V mé volební komisi, jejíž jsem byl předsedou, to probíhalo trošku jinak, asi jsem měl ostatním členům též malinko dochutit pití… Ene Bene je komedie, ze které se postupně stává její příbuzná „tragi“, až z ní vykrystalizuje čistokrevné drama. Film má 2 linie, kvalitou docela nevyrovnané. Volební linka má pár dobrých hlodů, ale bohužel trpí (alespoň v mých očích) tím, že Jana je krajně nesympatická, postupně mě iritovala stále víc, až jsem ji vyloženě nemohl vystát. Za to rodičovská linie, ať už je jakkoliv hořká, má hned několik situací k zasmání, a to v podání skvěle glosujícího Suchařípy a nahrávající Janžurové, oba film táhnou nahoru. Celkově tedy dám ještě slabší 4*. „Nechceš mrkvev? Je pěkně oškrábaná.“ - „Ne, já mám okurku.“ - „Neměla bych jít za ní?“ - „S nějakou další zeleninou?“ (13.06.2021)

Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak vůbec nevím, proč se mi Ene Bene líbilo. Příběh není nikterak zajímavý (dva dny u voleb, co je na tom zajímavého, že). Ale Alici Nellis se podařilo (tak jak to umí) hezky vykreslit jednotlivé charaktery - ať už jde o stárnoucí manžele (Iva Janžurová a Leoš Suchařípa), jejich dceru (Theodora Remundová) či jednotlivé členy volební komise (v čele s Evou Holubovou). Některé scény jsou naprosto úžasné (rozhovor manželů těsně před odchodem k volbám či posezení v kavárně dvou členek volební komise), a i celkově se mi spíš vybavují jednotlivé fragmenty než film jako celek. (15.03.2011)

geniální Suchařípa, linie s ním je o několik tříd výš než ten zbytek.. "Ty si myslíš, že když někomu utřeš poslintanou bradu, žes ho zachránila? Já tady budu klidně sedět po krk v marmeládě, jen když si budu moct s někým pohovořit, normálně jako ČLOVĚK" .. jeho manželka - Janžurová - se o něj stará, celý její život se točí jen kolem něj - ona hledá únik z této situace - alespoň na chvíli, nějak se ještě realizovat na stará kolena - tuto možnost vidí v agitaci za kandidáta Čepušku. Chce po svém manželovi jedinou věc - aby ho volil. Jenže - pan Suchařípa se dostává před dilema - vyhovět manželce, která se o něj stará a zbavit se tak možná posledního svobodného práva, které mu zbylo? Které zachovává jeho lidskou důstojnost? Nikdy neřešil volby, o politiku se nezajímá - najednou mu je však zatěžko vhodit hlas, aby udělal radost manželce. Proč? Je starý, nemohoucí, sám se skoro ani nedokáže najíst a udržet moč - kdyby rezignoval i na své poslední právo, rezignoval by už úplně na život a na své lidství. Dává jeho manželce to, že se o něj stará a utírá mu poslintanou bradu (a kdovíco ještě), právo rozhodovat za něj? (16.12.2014)