Zlomené kopí

Velmi dobré westernové drama, u něhož mne překvapuje docela nízké hodnocení. Vynikající Spencer Tracy i když tentokrát netradičně v dost záporné roli. Stejně jako v "Norimberském procesu" se tentokrát (nikoliv pouze v soudní síni) na plátně setkává s Richardem Widmarkem, a i když si Tracy film svým výkonem dost "krade" pro sebe, ostatní postavy i filmové ztvárnění rodinných vztahů i sporu o právo diváka dokonale zaujme. Pevně věřím, že (možná už v blízké budoucnosti) se na naší planetě potenciální spory o vodu nebudou řešit podobnými způsoby ... (24.04.2019)

Podoba s Learem nebude náhoda, myslím, že to byl i záměr autorů, i když jsem se to nikdev materiálech nedočetla. Není to western, není to krimi, je to čisté drama, byť dnes místy až úsměvné. Obrazy Spencera Tracyho v nadživotní velikosti - a to hned na dvou místech - symbolizují jeho vládu nad rodem. Dobrá věta hned na začátku: „Člověk, kterej zahodí 10 tisíc dolarů do plivátka, mne znervózňuje.“ Docela dlouho se rozjíždí děj, než vůbec dojde na tu otrávenou vodu, dnes by musel být režisér akčnější, na druhou stranu doba, kdy na všechno bylo dost času, má také něco do sebe. Dojemné bylo, jak Indiánka říkala Tracymu Můj manželi, takové noblesní. Když jede Tracy na konci na koni, je tak úžasně zlomený, že dopředu vycítíme, co se stane. Škoda, že role padoucha byla jasná už na začátku, typově to nemohl být nikdo jiný než Richard Widmarck, on si těch dvanáct ran nožem v Orient Expresu vážně zasloužil. Ale zpět ke Zlomenému kopí. Na konci jsem dumala, kdo vlastně Bena zastřelí, jestli starý indián nebo manželka, nevlastní matka. Já bych volila manželku, režisér si vybral indiána. A ten symbolický vlk nakonec… (31.05.2008)

Zlomené kopí není v žádném případě klasickým westernem, proto může lecjakého pravověrného žánrového fanouška zklamat. Jedná se o téměř Shakespearovské drama, hodně mi to připomnělo Krále Leara (s tím rozdílem, že namísto třech dcer, zde jsou čtyři synové). Edward Dmytryk natočil poměrně dost westernů (Warlock, Alvarez Kelly, Shalako), které jsou nad žánrový rámec. Navíc většina příběhu je vyprávěna retrospektivně, což jistě v době natočení nebylo častým úkazem. Rovněž postavy nejsou černobílé a ani horší skutky nejdou na sto procent odsoudit. Dojem z tohoto westernu zejména podtrhují vynikající herci. Žádný není ani trochu toporný, nepřehrávají a jsou přesně typově obsazení. Spencer Tracy byl prostě vynikající, role Matta Deverouxe mu byla napsána přímo na tělo. Jeho mužně drsná výpověď před soudem je nezapomenutelná. Robert Wagner není žádný naivní mladíček, ale na svůj věk velice prozíravý a seběvědomý muž. A jako vždy skvělý Richard Widmark, tentokrát v úloze arogantního a podrazáckého Bena. Jednou z mála výhrad je pro mne malé využití ostatních dvou bratrů, k patřičnému rozřešení film klidně mohl trvat o čtvrt hodiny déle a rovněž nepříliš zdařilý dabing (jediný, kdo se plně ztotožnil s postavou byl Svatopluk Skopal, namlouvající Richarda Widmarka - ovšem film za dabing nemůže). Ale přesto se jedná o velice zdařilé a nadprůměrné westernové drama, které by si zasloužilo mnohem větší uznání a ohlas. 75%. (04.11.2007)

S osobitou "něhou" žhne oheň v krbu rodinném. Plameny se rozhoří, když jde o majetky a peníze, roztaví pouta mezi členy. Šlehající "rudý p/l/án" spaluje, charaktery cejchuje žárlivostí. Starší synáčci /se/ zlobí, moc se nevyvedli, potopili "potatění," ale otec dětina není a benjamínek klanu - ten se teprve bratry nedá koupit. Tomu je třeba se klanit. (22.04.2019)

Spencer Tracey v jednej zo svojich životných úloh, aspoň podľa môjho názoru. Jediná výsostne kladná postava je jeho indiánska manželka, všetky ostatné postavy tu sú potom skôr obeťami osudu a keď tu padá meno Shakespeare, tak to nie je vôbec od veci. Je tým, kto má pravdu, Matt, či jeho prvorodený syn? No každý zo svojho uhla pohľadu. Prípadne Matt alebo ďalší podnkateľ, ktorý mu zasahuje do kšeftu a dostanú sa do sporu? Výrazné plusové body u mňa film ale získal aj vďaka nostaligickej strune, keď som postupne zistil, že som ho videl niekedy pred niekoľkými desaťročiami a spoznával aj jednotlivé scény. Ono má z toho človek vždy takú celkom veľkú súkromnú radosť. (28.04.2019)