Bezvadíkyještěprosím

Vezměte film Woodyho Allena, odstraňte ironii, sarkasmus, sexuální komplexy a talent pro přirozené dialogy a co vám zůstane? Trapný a nudný blábol nesympatického neherce, jehož ego přebujelo hranice jeho životního sitcomu. Nehezcí ňujorčané, co se chovají jako idioti a ve snaze o bohémský, intelektuální nadhled plácají strašlivé píčoviny, pardón, chtěl jsem říct životní moudra, z nichž by se jeden pozvracel i po koňské dávce Kinedrilu. Přeji Tedovi, aby mu Potkávání jejich matky zabralo ještě spoustu času a neměl kdy vybíjet si na ubohém divákovi své, jistě nedoceněné, scénaristické a režiserské ambice. StímhleběždoprdeleRadnore. (03.05.2011)

Vtipné, roztomilé, místy slzopudné... ale mám pocit, že za 2 týdny si z Happythankyoumoreplease budu pamatovat Joshe s podivným strništěm/vousem a Malin bez vlasů... a to, že to bylo v New Yorku. Možná toho černouška, ale tím si nejsem úplně jistá. Prostě zmizí v zástupu téměř identických indievypadajících komedií. Výhra. (10.02.2011)

Josh Radnor rozhodně není další John Cassavetes... Nejedná se o ani o jeden z těch hodnotnejch uměleckej nezávislejch filmů, kde by se experimentovalo s médiem, porušovali tradiční pravidla a odkazovalo se na významné evropské a asijské režiséry... Tohle je jeden z těch formálně nezajímavých nezávislých filmů, které mají asi nějaké speciální šablony na tvorbu scénáře, protože si dost často jsou podobný jako vejce vejci. Lehká osobní výpověď, tu snaha o společenskou kritiku, vedle "netypická" lovestory "s originálními a opravdovými" charaktery, tu existencionální trápení mladé generace, tady zase manifest nezávislého umělce v New Yorku... Radnor není úplně nepodobný své postavě z HIMYM - tady je charakter možná lehce propracovanější a méně pozérský (koneckonců nejedná se o sitcom). Nicméně navzdory všem výtkám se jedná asi o jednu z těch lepších věcí, koukatelnějších věcí i příjemnějších věcí, které v rámci žánrů pozérských indiefilmů můžeme vidět... Nakonec ta největší výtka je ta strašná okoukanost... Nicméně Radnor asi není úplně hloupý herec a já jsem zvědavý s čím příjde příště :) (20.01.2011)

Krásné, pravdivé a ze života. No i když, ne tak úplně ze života. Herci jsou vybráni celkem dobře, jsou sympatičtí a i když vám ze začátku příliš nesedí, tak si je oblíbíte, stejně jako já. Atmosféra je dokonalá - úplně mě pohltila. Romantika se tam taky nějaká najde, dramatické zvraty také, ale hlavně také humor. Josh Radnor to nejen vytvořil, ale sám sebe i do snímku zakomponoval s velkou dokonalostí a přesností charakteru a vizáže, kterou si představuji u spisovatele na volné noze. Není to úplně výborné, chyby se tam dají najít, ale já jsem si tento film užila, takže můžu jen doporučit. (01.10.2012)

Ted Mosby zblbnul publikum v Sundance a odnesl si v roce 2010 cenu diváctva. Aby také ne, když natočil typickou americkou nezávislou "trochu toho, trochu onoho" komedii nekomedii o těžkém dospívání třicátníků, která si pro jistotu bere trochu toho, trochu onoho od řady svých předchůdců. Na debut to rozhodně není zlé, ale je to prostě zoufale průhledné, a pro ty, kdo už mají něco nakoukáno, takové neslané a nemastné. Typický film na hranici průměru a nadprůměru, protože poslat ho kamsi jen tak nemůžete, už kvůli zpěvu (i jiným věcem;)) Kate Mary. Jenže kdovíjak chválit ho taky nemůžete, protože je to místy skoro nudná hra na jistotu, omílající už xkrát viděné věci, podbarvující je xkrát slyšenými takzvaně indie odrhovačkami (ne že by byly profláklé, ale zní to všechno stejně), a zajímavý snad jen tou holou hlavou Malin Áskroužkemanové. A i ta má za úkol jen a pouze vás "oblažit" typickým hipsterským pseudomoudrem o osluníčkování vašeho života. Jak jinak než od indického taxikáře. Brrr. Nevím, nějak se nemůžu přinutit ani k té sedmdesátce. Takže 60%. A ne, nebudu se dívat znova. (22.10.2013)