Brundibár (TV film)
Rodinný / Hudební
Československo, 1989, 35 min
Hrají:
Václav Knop, Tomáš ProcházkaObsah
-
Dětskou operu Brundibár napsal vynikající pražský židovský skladatel Hans Krása spolu s libretistou Adolfem Hoffmeisterem v roce 1938, a to původně pro soutěž vypsanou Ministerstvem školství a národní osvěty. Ta však nebyla vzhledem k politické situaci již nikdy vyhodnocena. Autor měl v té době za sebou již řadu domácích i mezinárodních úspěchů, připomeňme třeba jeho Symfonii pro malý orchestr či operu Zásnuby ve snu, za kterou získal v roce 1933 Československou státní cenu. S vpádem hitlerovské armády do ČSR, se vznikem Protektorátu a především s uplatňováním zrůdných rasových zákonů se osud Hanse Krásy i jeho opery Brundibár dramaticky proměnil. Pražská premiéra se konala za naprostého utajení na přelomu let 1942 a 1943 s dětmi pražského židovského chudobince v tzv. útulku na pražském Hagiboru. Představení se hrálo pouze dvakrát, protože kulturní činnost byla už v té době Židům zakázaná. Krása však již na premiéře nebyl, protože v srpnu 1942 byl odtransportován do koncentračního tábora Terezín, kam ho nejen jeho spolupracovníci, ale i děti následovali. V tomto děsivém předpeklí, ve městě, které prý Hitler "daroval Židům" fašisté povolili hudební produkci. A právě tam došlo, již v nové aktuální autorově instrumentaci, k premiéře. Malé herce odvezené z Terezína do koncentračních táborů na východě musely stále nahrazovat děti z nových transportů. Po více než dvou měsících zkoušení se v roce 1943 v Magdeburských kasárnách konala premiéra. Opera Brundibár měla velký úspěch a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz. Nedivme se, protože tento příběh, kde se děti spojí se zvířátky a zvítězí nad zloduchem Brundibárem, jim alespoň na chvíli dal zapomenout na děsivou realitu. Inscenace Brundibára z let 1989/90 byla první velkou koprodukcí mezi nizozemskou televizí NOS a ČST. Špičkový holandský režisér Klaas Rusticus, který je mimochodem vynikajícím znalcem české kultury a historie, úmyslně nechtěl příběh zasadit do historických reálií 2. světové války. "Násilí páchané na dětech stále ve světě bohužel existuje, a to často v mnoha rafinovaných podobách. Stále si totiž hrají děti na ruinách, které pro ně egoisticky a nezodpovědně vytvořil svět dospělých. Proto jsme příběh zasadili do dnešního světa se současnými dětmi," dodává Klaas Rusticus. (oficiální text distributora)
Dětskou operu Brundibár napsal vynikající pražský židovský skladatel Hans Krása spolu s libretistou Adolfem Hoffmeisterem v roce 1938, a to původně pro soutěž vypsanou Ministerstvem školství a národní osvěty. Ta však nebyla vzhledem k politické situaci již nikdy vyhodnocena. Autor měl v té době za sebou již řadu domácích i mezinárodních úspěchů, připomeňme třeba jeho Symfonii pro malý orchestr či operu Zásnuby ve snu, za kterou získal v roce 1933 Československou státní cenu. S vpádem hitlerovské armády do ČSR, se vznikem Protektorátu a především s uplatňováním zrůdných rasových zákonů se osud Hanse Krásy i jeho opery Brundibár dramaticky proměnil. Pražská premiéra se konala za naprostého utajení na přelomu let 1942 a 1943 s dětmi pražského židovského chudobince v tzv. útulku na pražském Hagiboru. Představení se hrálo pouze dvakrát, protože kulturní činnost byla už v té době Židům zakázaná. Krása však již na premiéře nebyl, protože v srpnu 1942 byl odtransportován do koncentračního tábora Terezín, kam ho nejen jeho spolupracovníci, ale i děti následovali. V tomto děsivém předpeklí, ve městě, které prý Hitler "daroval Židům" fašisté povolili hudební produkci. A právě tam došlo, již v nové aktuální autorově instrumentaci, k premiéře. Malé herce odvezené z Terezína do koncentračních táborů na východě musely stále nahrazovat děti z nových transportů. Po více než dvou měsících zkoušení se v roce 1943 v Magdeburských kasárnách konala premiéra. Opera Brundibár měla velký úspěch a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz. Nedivme se, protože tento příběh, kde se děti spojí se zvířátky a zvítězí nad zloduchem Brundibárem, jim alespoň na chvíli dal zapomenout na děsivou realitu.
Inscenace Brundibára z let 1989/90 byla první velkou koprodukcí mezi nizozemskou televizí NOS a ČST. Špičkový holandský režisér Klaas Rusticus, který je mimochodem vynikajícím znalcem české kultury a historie, úmyslně nechtěl příběh zasadit do historických reálií 2. světové války. "Násilí páchané na dětech stále ve světě bohužel existuje, a to často v mnoha rafinovaných podobách. Stále si totiž hrají děti na ruinách, které pro ně egoisticky a nezodpovědně vytvořil svět dospělých. Proto jsme příběh zasadili do dnešního světa se současnými dětmi," dodává Klaas Rusticus. 
