(
hodnocení,
komentáře)
Vynikající inscenace! Sice je tady pár ahistorismů (Romulus například nevládnul 20 let a nebyl to dospělý člověk, ale dítě atd.) - to ale člověk nakonec rád pomine, protože si uvědomí, že o to v téhle inscenaci vlastně vůbec nejde. Co považuju za nejdokonalejší (a když to porovnám s dnešní dobou, zdá se mi, že je to jak přes kopírák) je zachycení naprostého morálního a duchovního rozvratu celé té doby konce 5.století. Romulus už totiž ve skutečnosti nevládne; Římem a jeho hodnotami naprosto pohrdá a jenom čeká v ruinách svého paláce na to, až ho přijdou zatknout Germáni. Zastánci starého Říma, odhodlaní bojovat za ideály Římské říše, jsou mu vlastně k smíchu a jak se postupně ukáže, jeho cílem je, aby nesourodý římský kolos, který se už pět století zmítá v nepřetržité krizi, nakonec zanikl. Celé to končí vpádem Odovakera a jeho germánských bojovníků, kteří překvapivě Romula nezabijí, ale nechají ho v klidu dožít (což se v podstatě stalo i ve skutečnosti).
Ještě k tomu ahistorismu: Já se dokonce domnívám, že leckde to byl záměr (dvacet dlouhých let nicoty a pouhého přežívání pod vládou Romula). Jinde naopak autor zesměšňuje naše vnímání dějin; takový ten strohý historismus vymezený pouze letopočty. V tomhle případě se pouští do onoho "slavného" mezníku 476 n.l., kdy - jak se učí ve školách - "skončil starověk a začal středověk". Přímo mistrovské je pak v téhle inscenaci Lasicovo flegmatické pojetí Romula. Tahle volba hlavního představitele byla ze strany režiséra fakt skvělým tahem, protože jestli je někdo prototypem opravdového flegmatika, je to podle mě Milan Lasica.
