Mimina
-
Bébé(s)
-
Detičky
(festivalový název) -
Babies
Dokumentární
Francie, 2010, 79 min
Režie:
Thomas BalmesHudba:
Bruno CoulaisObsah
-
Pozoruhodný sběrný dokument režiséra Thomase Balmése mapuje souběžně život čtyř miminek z celého světa od narození po jejich první krůčky. Setkáme se tu se třemi holčičkami – Ponijao, která žije s rodinou a dalšími třemi sourozenci u Opuwo v Namibii; Mari z japonského Tokia a Hattie ze San Franciska – a s chlapcem Bayarjargalem z Mongolska. Režisér, který se pro všechny natáčené rodiny stal rodinným přítelem, zachytil nejen důležitou část života malých človíčků, ale také různorodé zvyky a prostředí, ve kterém tyto děti vyrůstají. (oficiální text distributora) -
Film zachycuje jeden rok života čtyř malých dětí, žijících ve čtyřech různých zemích, které ani nemůžou být rozdílnější - Namibie, Japonsko, Mongolsko, USA. (Sofia)
Komentáře uživatelů k filmu (54)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $7,320,323║Tržby Celosvetovo $9,492,219▐ Tržby za predaj DVD v USA $2,323,019 //počet predaných kusov 115,633║(17.1.2011)
-
Subjektiv
Třebaže je možné, že již od narození sídlí v dětech zárodky jejich povahy, málokdo asi zvládne ji v tak krátkém dokumetnu postřehnout, zvláště když pozornost neustále těká mezí čtyřmi ratolestmi. A tak člověku, kterého pramálo fascinuje dětská loztomilost, nezbývá než se soustředit na rozdílnosti a podobnosti prostředí pro výchovu dětí v Mongolsku, Namibii, USA a Japonsku. Pozornost si divák musí nasměrovat sám, neboť žádný komentující vypravěč se tu nevyskytuje. Divák tak sice získává nad prožitkem filmu větší kontrolu a stává se aktivnějším (pokud na to má), ovšem nabízené podněty mu nemusí přijít přespříliš podnětné. Ano, něco postřehne: v Mongolské pustině taky mají telky, v Africe si jinak představují hygienu, Japonsko se mu představuje jak zemička dbající nejvíc na vzdělání (počítadlo) a USA materiálním blahobytem prostoupená zem. Všude se pije mateřské mléko, v Americe se ovšem nejdříve stáčí do lahví. Žel, divák zřejmě bude mít tendenci pozorované skutečnosti generalizovat na celé národy, ba civilizace, což na příkladu čtyř rodin nepovažuji za šťastné. Děcka... všechna v podstatě stejná, lezoucí, žvatlající, věcmi třískající, brečící, řvoucí, spící, zvědavá... Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že Balmes v tomhle kousku zřetelně šahá po vypínači lidské soudnosti a sází na to, že ta nemotorná stvoření rozvzdychají každou dušinku, přičemž tomuto cíli pomáhá i lobotomizující, pozitivními emocemi nabitou hudbou. Já však s láskou dokážu koukat na mimina jen tehdy, vzešla-li by z mých genů, a i to jen díky vědomí: "Jednou vyrostou." Raději bych se od tohoto režiséra shlédl filmy, na něž lákal obal DVD. Papuánec dávající se na křesťanství či revizor Nokie jedoucí na kontrolu do čínské továrny této firmy - opravdovější "střet" kultur než zde. Tady jsou kultury prostě pohozeny vedle sebe a střetávají se jen v divákově hlavě, která ale asi pro všechno to pištění pojede na nejnižší výkon. Slabé ***.(23.4.2011)
-
Flipper
Ba-ba-ba..... ga-ga-ga...prd - doslovná citácia. Okrem neskutočne chutných detí, zistíte prečo spoločnosť Pampers neuspela v Afrike, alebo zajasáte nad geniálnym sirkovým dudľom v Mongolsku. Dokument vás hneď spoľahlivo a bezbolestne začlení k prívržencom prirodzenej, alebo empirickej výchovy. Balmesovi tu možno vytknúť len snahu o diametrálnosť za kažnú cenu a tiež pokusy o zvieratkovské senzácie dieťa/zviera. Každý potom tŕpne, či na mongolské dieťa nestúpi krava.(14.9.2010)
-
Dadel
Zajímavý nápad, ale i když se tvůrci snažili výběrem mimin zajistit co největší kontrast mezi jednotlivými prostředími, určité jednotvárnosti se nevyhnuli. Ono je totiž jedno, jestli jste v africké stepi nebo v moderním japonském dětském pokojíčku, ve všech případech sledujete žvatlající/naříkající/s něčím si hrající mimino, což je na plochu 79 minut trochu málo. Jak ukázaly závěrečné titulky se "současnou" (tj. asi o rok starší) podobou dětí, mnohem zajímavější by byl časosběrný dokument, který by se dětem věnoval třeba až do jejich 10 let, ale chápu, že to by bylo trochu časově náročnější. btw..za Sufjana v titulcích dík.(29.9.2010)
-
genetique
Naozaj pozoruhodný snímok, v ktorom sa doslova skúmajú prirodzené prejavy štyroch odlišných ľudských spoločností na vzorke štyroch batoliat. Jednak ide o veľmi prirodzený a nenássilný snímok, ktorý len tak pozvolna plynie, dej neponúka nijak zvlášť zaujímavé informácie, či informácie, pre ktoré sú v dnešnej dobe dokumenty tak vyhľadávané. Pár veľmi vtipných konfrontácií síce vzniká, ale aj to nie je samostatná práca filmárov. Kto je však v momente projekcie filmu aspoň trošku infantilne naladený, tomu sa bude to bude páčiť. 70%.(18.12.2010)
-
Pethushka
Věřím, že natočit některé momenty vyžadovalo hodně trpělivosti. Myslím, že se to ale vyplatilo. Jelikož dokument nezahrnuje téměř žádné dialogy ani rozhovory, film se poměrně vlekl. Místy i trochu nudil. Rodiny ale byly vybrány vhodně a rozdíl mezi nimi byl znát. Nejpohodlnější život mi přišel v Japonsku. Naopak si nedovedu představit život v Namibii a asi ani v Mongolsku. Některé zvyky jsou opravdu zarážející. 4*(21.8.2011)
-
zelvopyr
Dobrý nápad, nevalné provedení.(23.10.2010)
-
Payushka
Tendencni, stereotypni, s agitkou "africka supermama spasi svet". Prinos pro me? Nulovy.(2.12.2010)
-
Slarque
Lehce komediální konfrontace nejvyhrocenějších kontrastů prvního zhruba roku v životě dětí. Přírodní společnosti v namibijské savaně či mongolské stepi jsou srovnávány s (možná až zbytečně moc) vyspělými kulturami velkoměst Tokio a San Francisco. To vše z pohledu mimin. Dialogy rodičů jsou tedy ponechány v originále bez titulků, ony jim ostatně ty děti taky nerozumí. Komentář se naštěstí nekoná. Za zmínku stojí hudba, která je natolik hravá, že kolikrát vykouzlí smích i z docela běžných situací (např. hrdinský motiv k prvním krůčkům dítěte neměl chybu). Na dětech nijak neulítávám, ale tenhle film je prostě dobrý.(16.9.2010)
-
Janek
Je jedno jaký vztah máte k miminům; tohle se sleduje strašně dobře a místy je to skutečně vtipné. Výborný nápad, hravě provedený. 90%(4.10.2010)
-
Chrustyn
Jiný kraj, jiný mrav, jiné potomstvo a jiný styl výchovy. Nápaditý dokument, kde se takřka nemluví a věk hereckých představitelů se pohybuje v řádech měsíců.(26.11.2010)
-
Sofia
Doporučeno jen těm, co už děti mají nebo si v nejbližší době plánují nějaké pořídit...je to roztomilé, ale bohužel hodně uhlazené a jako dokument to má prakticky nulovou výpovědní hodnotu.(9.6.2011)
-
jahol
Spousty jedinečných záběrů si říkají o dobré hodnocení, ale spojovací prvky, které by vedly k hlubšímu zamyšlení téměř scházejí. Střihů mezi čtyřmi hlavními příběhy je necitlivě mnoho. Mezi miminy asi těžko najdete favorita, zamilujete si je všechna. A pozor, závěrečné titulky nepřinášejí jen rekapitulaci, ale pár pěkných záběrů navíc.(17.2.2011)
-
mm13
Nevyužitý potenciál. Okrem toho, že deti sú milé bez ohľadu na kontinent a kultúru sa tu divákovi neponúka nič. Akurát bolo zaujímavé sledovať rozdiely v prístupe k hygiene a zdraviu (slovenské zdravotníctvo je fakt jeden obrovský stres) a v tomto smere je africká línia bezkonkurenčná. Tak sa získava prirodzená imunita! :-)(22.3.2011)
-
Martinibaby
Mimina jsou neskutečně fascinující ''projekt'' s přímo geniálním soundtrackem, úchvatnými scénickými (potažmo režijními) vyhrávkami a alespoň mně rozhodně dokázaly, že díky tomu opravdu dokážu zaujatě skoro hodinu a půl sledovat žvatlající plazící se mrňata. I když mému ryze středoevropskému já trhalo srdce koukat -SPOILER- jak se miminko láduje štěrkem a hlínou, jak ho málem ušlapou krávy či uklove kohout nebo jak mu maminka ''stříhá'' vlásky nožem. Ale jak říkám, fascinující :)(1.12.2010)
-
Lindiště
Po tomto dokumentu jsem schopná připustit, že mimina mohou být docela roztomilá, což je u mě co říct. Dokument ve stylu Megacities, mapující život v několika rozdílných částí světa, je v tomto případě zaměřen na 4 prcky od narození až po jejich první krůčky. Na jedné straně sterilní čistota, přístroje, skupinová sezení, pomůcky, hračky, ... a na druhé straně žádná hygiena, hlína, tráva, písek, absence plen, místo hraček kameny a domácí zvířata. Sledujeme vývoj v diametrálně odlišných podmínkách s úplně jinými přístupy. Přesto mi přijde, že děcka se vyvíjejí v podstatě stejně a jejich chování a různé reakce se od sebe vůbec neliší. Na druhou stranu mi přijde, že přílišná sterilita a úzkostlivý dozor jsou občas docela na škodu, zvlášť, když vidíme, že se někde toto tolik "neřeší" a vývoj dítěte probíhá naprosto normálně.(5.9.2010)
-
sochoking
Kým ostatné detičky sa ešte len plazili alebo skúšali postaviť na nohy, malý Mutamba už hral 1. ligu vo futbale za Ugandu! Ale zase napriti tomu malý Bayarjalalalutulupuntala už sa veselo hral s kozami!!(30.6.2011)
-
berusche
Všechny antropologické studie můžou jít do kopru, pokud banda lidí, jako tvůrce téhle podívané, bude vytvářet představu kulturního nerelativismu. Odkazuji na Dadela, který hovoří o jednotvárnosti. Ano, takhle to skoro působí. Navíc, je otázka, co byl vlastně záměr? Poukázat na velké hlavy malých dětí z Mongolska, na přehršel Japonců, protěžování malých dětí z USA nebo na to, že nemůžou mít děti v Africe chřipku, pač spapají kdejaký šutráček? To asi nebude pointa, že? Přesto si ale myslím, že metráž je adekvátně krátká k tomu, kolik toho museli vlastně natočit, aby tyhle scény vytáhli? Za obličejíčky, střih a snahu je mé hodnocení! Jako film je to každopadně zajímavé i přes mé remcání.(3.11.2010)
-
Trustme
Babies jsou roztomile nenuceným filmovým dokumentem čtyř vybraných občánků na jejichž osobitém protloukání se životem je předveden úhel pohledu na odlišná dětství a přístup jejich rodičů v různých kulturách. A že nakonec to dětství všude vypadá (skoro) stejně a přežijí ho jak v prachu a extrému Afriky, tak v japonském digitálně chladném světě.(6.10.2010)
-
Katullka
Krásná studie nejen děti odjinud, ale i výchovy. Nejen, že po tomhle filmu se půjdu zítra oplodnit, ale pojedu i do Nambie.(12.1.2011)
