Maškaráda čili Fantom Opery

Knižní předlohu jsem četl několikrát, a tak jsem byl poměrně zvědavý, jak se vyvede tato divadelní adaptace. A po poměrně utahaném začátku, jsem se výborně bavil skoro celé tři hodiny, co představení trvá. Možná jen že pro nepratchettovce můžou být nějaké dějové zkratky poněkud těžké k orientaci, také některé vtipy vyzní jen ve srovnání s předlohou, ale jinak musím Divadlu v Dlouhé pogratulovat ke zdařilé a věrné inscenaci. (02.01.2010)

Maškaráda je skvělá hra, pokud máte rádi Terryho Pratchetta. Bavíte se spoustou narážek, užíváte si známé postavy z Lancre i Ankh-Morporku a obzvláště závěr je vskutku... famózní. Divadlo v Dlouhé má jedinou smůlu, před jejich záznamem jsem hru viděla na vlastní oči v divadle Antonína Dvořáka v Ostravě a přestože nechci nikterak nadržovat košili před kabátem, tady se mi více líbila ostravská verze. Daleko více vtáhli diváka do děje, v druhé půli herci probíhali při honičce za Duchem hodněkrát přízemím přímo mezi diváky (ne, vůbec nebylo vtipné, když si ve stejný moment nějaká babička vzpomněla, že půjde na wc a střetla se s nimi :D). Ostravská verze také daleko více vytěžila z postav městské Hlídky, měli více prostoru a ten, jak známo, troll Navážka potřebuje. Zkrátka a dobře, v Dlouhé vede bábi Zlopočasná a Sardelli a pak rozhovor s Janem Kantůrkem v pauze. (12.01.2020)

Maškaráda nepatří mezi Pratchettova nejzdařilejší díla. Přesto V Dlouhé dobře udělali, že si ji vybrali. Oproti Soudným sestrám je to tentokrát výpravnější, opulentnější a divácky líbivější. Problémem je místy nevhodné sklouzávání k estrádnosti a lacinosti nepatřící do adaptace předlohy přetékající britským suchým humorem. Nechci vyvolat dojem, že je to celé laciné. Jenom je tu pár momentů, které takové jsou a v zásadě jsou to všechny ty nemající oporu v předloze. Znovu se také potvrzuje, že přes nespornou kvalitu "dlouháckého" ansámblu, je dvojice Vondráček s Táborským herecky prostě jinde. Co na druhou stranu vyloženě potěší je vymazlená parodická hudební složka "by Jan Vondráček" a výrazně lepší druhá polovina představení. V té se totiž přílišná epizodičnost vyprávění a časté změny lokací konečně slejí do jednoho silného celku (a přímo na divadle je to ještě patrnější, pro televizi to bylo místy ještě docela pokráceno). (24.12.2009)

Tenhle díl Zeměplochy je jeden z mých (asi nejen mých) oblíbených. Adaptace byla taky výborná, už jen proto, že děj se odehrává taktéž v divadle. Nezapomenutelné hlášky z knížky na podiu ještě víc vynikou. Divadlo v Dlouhé to prostě umí. Doufám, že nastudují další Zeměplochu. A doufám, že ČT pořídí záznam, protože šou musí pokračovat. (29.04.2011)

Divadlo v Dlouhé si adaptacemi Pratchetta získává můj obdiv... Smrť, i když tentokrát téměř bez prostoru, opět vynikající (ne nadarmo o přestávce pan Kantůrek mluvil o "Smrťofilech... Řekl bych, že i u nás jich bude dost)... Táborského herectví mi k srdci nepřirostlo, ale špatné zde rozhodně není... Vondráček jako Sardelli se svými "operními kreacemi" a výborně přetaženou teatrálností (a samozřejmě se závěrečným Chrchly, chrchly... Chcíp, chcíp) většinou strhává pozornost na sebe... Nehodlám srovnávat se Soudnými sestrami, protože sám nevím, na kterou stranu se přiklonit... Takže samostatně - myslím, že Sir Pratchett může být zase maximálně spokojen... (tentokrát si sice nejspíš neodnesl kašpárka, ale to snad ničemu nevadí...) (11.01.2010)