Otóto

Ďalší pomalý citlivý príbeh od Jamadu. Ale tentoraz si postavy moje srdce nezískali a ten otravný strýko mi liezol na nervy. Po každej stránke to je skvele natočené, takže raz sa to oplatí vidieť, ale znova si to na rozdiel od iných Jamadových filmov nepustím. 6/10. (30.10.2023)

Jamadové filmy nesú v sebe niečo strašne ľudské a príjemné. Či už sa jedná o jeho samurajské filmy, alebo filmy zo súčastnosti. Ototo je príbeh o čiernej ovci. Nepoučiteľnej, neustále robiacej problémy, hoci má masku príjemného a usmievavého pána v neskoršom veku. Jamada vytvoril tradičné silný rodinný príbeh, bez toho aby si hovel vo vyslovene dramaticky vyhrotených situáciach. Všetky emócie plávajú po povrchu, hoci to v hlbinách vrie. Veľkým katarzným momentom je potom finále, ktoré tieto emócie systematicky na diváka púšťa a vytvára si tak veľmi silnú väzbu medzi divákom a príbehom. Nebyť tak silného a prirodzene a formálne bezchybne natočeného záveru bolo by to za 4. Takto podobne ako v prípade jeho predchádzajúceho filmu Kabe, vytvára veľmi silný príbeh približujúci nám hodnotový rebríček, spoločenské väzby, ale aj fungovanie súčasnej japonskej spoločnosti. Čo slúži veľmi dobre ako náhľad na strednú triedu, ale zároveň sa nevyhne určitým tradičným rituálom a špecifikám. Jamada dbá na tradičnú filmárčinu a nedá sa nespomenúť Ozua, ktorý pracoval s rovnakou príbehovou štruktúrou. Jednoduché a veľmi výstižné a hlavne prirodzene pekné. (09.01.2016)

Japonské rodinné drama, jak ho známe a jak ho máme rádi. Nic víc, nic míň od něj nečekejte. Sice možná jednoduchý, ale do detailu propracovaný a citlivě natočený komorní příběh o životě a rodinných vztazích. Zde mezi ovdovělou ženou, její dcerou a bratrem, černou ovcí rodiny. Film je emocionální, ale není to sentimentální ždímačka slz; není veselý, ale ani prvoplánově depresivní, a to ani ve smutných momentech. Navíc je tu i špetka příjemného humoru. Všemu samozřejmě napomáhá vysoká úroveň režie, hudby i hereckých výkonů (i když Yû Aoi už se mi jinde přeci jen líbila víc). Nic neruší, nic na sebe nestrhává přehnanou pozornost. Otôto není ničím převratně novým, ale to od filmů tohoto typu snad nikdo nečeká. Naopak: já je budu stále vyhledávat pro to, jaké jsou, abych mohl stále prožívat ten prazvláštní pocit pokoje, který umějí navodit snad právě pouze asijské filmy jako Otôto. -- Ještě bych po zhlédnutí Yamadova předchozího snímku Kâbê doplnil, že se oba filmy vyznačují stejným rukopisem. Na Yamadu asi dobře pasuje oblíbené (i když ve spojení s uměním zvláštně vyznívající) sousloví "zručný řemeslník". Jeho jednoduchý styl nejde možná tolik do hloubky, ale vynahrazuje to svou precizností a přesným sladěním s obsahovou stránkou filmu. (10.01.2011)