Spi, děťátko, spi

Nadherny film o styroch zenach na uteku, z ktorych tri nemaju jasno v tom, co spravia so svojim zivotom... Ale jedna z nich im tu cestu svojou svojskostou ukaze. Strasne sa mi pacilo, akym drsnym sposobom bol film natoceny, praca s kamerou a hereckami bola uzasna. Naozaj vyborny film a skandinavska tvorba zostava aj nadalej mojou najoblubenejsiu. (02.08.2010)

"Nebudeme močit na hrob dítěte, vymočíme se raději na zedníkův hrob. Co bys chtěla mít na náhrobku? Nejlépe něco jako odpočívej v pokoji. A ty? Nic..." Toť jeden z parafrázovaných rozhovorů mezi čtyřmi hlavními protagonistkami. Film, který opět hrábl hluboko do duše... P.S. Stephanie Leon v roli Charlotte mě svým naprosto "vostrým hereckým způsobem" zaujala již ve filmu Råzone (Ostrý holky). Svou skvělou formu potvrdila i v této road movie. (19.02.2011)

Hodně dobrá severská road movie, která by, nebýt toho zvláštního závěru, ode mě získala plný počet. Nejde jen o dobrý scénář, ale hlavně titulní čtyři hrdinky hrají přesvědčivě. Nejvíc mi sedla asi Charlotte svou bezprosředností a upřímností. Scéna u dveří s dítětem byla tak přirozená, aý jsem měla pocitm, že sleduju dokument :-) A to samé následně na dětském hřišti. Myslím, že lepší je od tohohle filmu příliš nečekat, protože jedině tak bude divák mile překvapen. Myslim, že asi upravim svůj pohled na road movie a stane se z nich jeden z těch zajímavějších filmových zážitků. (15.03.2012)

Najsilnejšou stránkou tohto snímku, okrem celkom slušného technického zvládnutia, je pekná pointa, že k problémom sa vždy treba postaviť čelom a že takmer vždy sa nejaké to riešenie nájde. Len treba chcieť a hlavne treba začať s riešením. Bohužiaľ, k postavám som si nedokázal po celý čas trvania filmu nájsť cestu, všetky dievčatá mi prišli protivné, iritujúce a totálne nesympatické. Niečo v štýle pusť si kravu do záhrady, poserie ti záhony. Možno jedinou výnimkou v tomto smere bola najrozumnejšia a i na pohľad najsympatickejšia postava Charlotty. Jej problém ako i riešenie sa však dali vytušiť už veľmi skoro, takže žiadne prekvapenie sa nekonalo. 65/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (09.03.2016)

„Dveře se nezamykají, ale jsme raději, když oznámíte službě, než půjdete do města. Totéž platí pro sebevraždy. Nejdříve si o tom promluvíme.“ Hella Joof mě zaujala už pohodovou komedií Téměř dokonalý. Tento snímek je z jiného, temnějšího soudku. Rebelská světoběžnice Charlotte, sebepoškozující se Barbara, stále otrávená Stef a po své rodině toužící Nadia. Hlavní hrdinky, z nich si každá vysloužila označení „feťačka“, se vydávají na dalekou cestu. Během této „dámské jízdy“ se divák dozví víc o jejich osudech a bude jen na něm, zda se bude snažit tohle chování pochopit či je odsoudí. Neb ony nemají vůli se změnit, když je každá z nich nějak „poškozená“ a naději na šťastný život nevidí. Hella Joof to sice natočila ryze ženskou optikou, ale snad každý divák alespoň trochu schopný empatie se může do postav vcítit, bude-li chtít. Otevřený konec mi nevadí, tím spíš, když událost, jež mu předcházela, měla svůj emoční dopad. Za mě solidní 4*. „To je nádhera. Škoda, že se na mostě nesmí zastavit.“ - „Rozhodnutí je na nás.“ (13.03.2022)