Působí mi přímo skoro metafyzickou bolest vidět jednu z nejpopulárnějších 4 hereček čínské pevniny a jednu z mála režisérek, jak adaptuje naprosto povrchní knihu o tom, jak nás korporace oje...... A někteří zaměstnanci si to uvědomují až příliš pozdě. Chápu ty načtrnuté problémy, snahu vykreslit, že rostem do vězení povrchních vztahů, rozpadajících se rodinných vazeb, nic neříkající takřka zbytečná práce(čertví pro koho a za jakým účelem, jejíž výsledky moc nevidíme,) která nás devastuje a nic nám nedává. Nemluvě o tom, že člověk už skoro jakoby nemá volbu jak z toho ven. Jenže, je to natočeno velmi neštastným způsobem, postavy jsou na pěst, hloupé, povrchní, masochistické, ale přičítal bych to předloze, protože Xu Jinglei má na mnohem více, než na lacinou lifestylovou moralitku, kde se prokáže síla lásky... Na druhou stranu, jestli to má být vizitka, jak vypadá firemní kultura velkých společností, co se z těch lidí potom stává, tak proč ne. Jenže mám takový nepříjemný pocit, že ty postavy vlastně žádnou sebereflexi neprovedly, provedly svoje akce, tak jakoby náhodou s jinou motivací, jsou stejně duté a bezradné, předtím jako potom.(7.8.2011)