Megane
Glasses
Obsahy(1)
Poetická komedie mladé japonské režisérky se odehrává na odlehlém pobřeží malého ostrova na jihu Japonska. Do tamního zapadlého pensionu bez jediného hosta přijíždí distingovaná paní učitelka z hlavního města - a to z jediného důvodu: Dočetla se v průvodci, že široko daleko nefungují mobilní telefony. Čeká ji zde však poněkud překvapivé setkání s trojicí lehce výstředních postav a jejich neméně výstředními aktivitami, ať už jde o každodenní rituální tělocvik na pláži nebo hlavní místní aktivitu, kterou je tak zvané „smrákání“. Bizarní hrdiny na první pohled spojuje jediný rys: Všichni nosí brýle. Většinou jsou také na slovo skoupí a jejich nejdůležitějším prostředkem komunikace se zdá být společné jídlo – to si opravdu užívají a k jeho přípravě přistupují s bezmála rituální úctou... Stejně jako předchozí režisérčin film se i Brýle staly v Japonsku hitem, mimo jiné proto, že představují oázu klidu zcela stranou problémů všedního světa. (Eiga-sai)
(více)Recenze (6)
Pohoda která z filmu jde, pramení z totální neuspěchanosti a to jak dějové, tak filmařské. Neznám žádný jiný film, kde by byl cca minutový záběr na paní jak na kole pomalu přijíždí ke kameře. Dlouhé záběry, minium dialogů a na první pohled neortodoxní postavičky s neorotdoxním chováním si mě postupně naprosto omotávali kolem prstíčku a když film končil měl jsem všechny ty lidi docela hodně rád. Klid a vnitřní pohoda která z filmu fakt jde, poměrně silně ostře kontrastuje s našima uspěchanejma životama a musím se přiznat, že jsem se při sledování Brejlí nejednou přistih, že těm lidem vlastně ten jejich život závidím a že bych si s fleku dal nějaký to soumrakování a nebo s láhví pivča poslouchal moře. Film na mě zapůsobil o to silnějš, že jsem ho viděl v době, kdy u nás vrcholí první přímá volba prezidenta a já nestačím žasnout, jak lehce dokáží media ovládnout zdejší masovou populaci a rozeštvat i blízký osoby proti sobě. Ta převládající agrese, zlost a negace jednoho tábora přiznívců vůči druhýmu, kde se v naší zemi bohužel již tradičně schopnost věcné argumentace změnila k uražení toho druhýho byla fakt v ostrým kontrastu s tímhle nádherným filmem. Na závěr bych si dovolil jeden dialog, který trošku naváže na to co jsem tady psal "Jaký mají spolu vztah ? Jsou to sourezneci ?" "Ne" "Tak to jsou manželé? " "Připadaj ti tak ?" "Ne, tak jaký teda mají spolu vztah? " "Krásný."....Tenhle film je fakt hřejivá náplast na rozbolavěnou dušičku z týhle doby. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $4,116,864║ ()
"Můj pes zahrabává důležité věci. Potom zapomíná, kde jsou. To se mi na něm líbí." Jak může náš poměrně pragmatický mozek, pochopit krásu tohoto snímku? Film, který si dobírá typicky japonskou společnost typicky japonským filmovým jazykem. Na tiché místo přijíždí odměřená učitelka a touží po odpočinku. Místo toho se střetává s místními a jejich tradicemi, které sama nechápe, ale vlastně i oni sami jim úplně nerozumí. Vznikající interference jsou živnou půdou pro komické situace. Velmi časté téma filmů japonské kinematografie. No, já osobně miluji tohle tempo, nádherné exteriéry i jednotlivé záběry. Dal bych čtyři hvězdy, ale tak moc mě to hladilo na srdci, že neodolám. Scéna s fazolemi byla neskutečná. Od toho okamžiku i moje srdce bilo rytmem filmu. Ach kéž bych měl i já jejich talent. :) ()
No jo. Japonci umí natočit zajímavý film, ale tenhle je nejnudnější Japonec jaký kdy jsem viděl. Počítal jsem každou sekundu. ()
V tomo filme sa vkuse tlačí niečo do kocky! Takže sa na to pripravte, inak ho do konca v kľude nemáte šancu dať. ()
Galerie (10)
Související novinky
6. ročník festivalu japonských filmů a kultury
Ve dnech 22. – 28. ledna ovládne prostory pražského Paláce Lucerna japonská kultura. Na návštěvníky festivalu EIGA-SAI 2013 čekají nejen bezmála dvě desítky často vzácných japonských filmů, ale i… (více)
Reklama