Den zrady

Američané o své zemi a své politice. Chtít změnit svět je jedna věc, dostat k tomu možnost a přitom se držet svých pevných morálních zásad, věc úplně jiná. Pro ne-amerického diváka je tu chlad primárek a "trochu jiného světa", ale z jinak jde o precizní pevnou režii a velmi celistvý film. O hereckých hvězdách včerejška i zítřka ani nebudu mluvit a raději si znovu projdu pár scén, které dokazují, že rychlý střih a dynamická kamera nejsou v dnešní době povinností. Zajímavější souboj morálka/svědomí versus vítězství/touha tu dlouho nebylo. (26.01.2012)

Clooney má asi politická témata hodně rád, jelikož ho jde jen těžko podezírat z toho, že by se chtěl filmy typu Good Night, and Good Luck či nově Ides of March, honit za lámáním rekordů návštěvnosti kin. Naštěstí je umí točit dobře a přitažlivě, což taky rozhodně není nejlehčí. Ides of March je kvalitním dramatem z prostředí amerických primárek (mezistranické volby na prezidentského kandidáta), který se může pochlubit eskardou skvěle vybraných (a hrajících) herců - Ryan Gosling, Philip Seymour Hoffman, Paul Giamatti, kteří dělají všechno proto, aby nám onu fousatě profláklou pointu (doufám, že to nikdo nebude brát jako spoiler!) - politika netoleruje slabost (čti idealismus) a průsery a nutí lidi k dělání stále hnusnějších kompromisů - podali v balení, které je podnětné a strhující. Což se jim do jisté míry daří, ale fakt, že jsme něco podobného už párkrát viděli (a slyšeli a četli, ...) nás přece jenom zapomenout nenechají. Poctivě natočený nadprůměr. 70% (30.01.2012)

Další z řady filmů, které na půdorysu dramatické atmosféry amerických prezidentských voleb rozehrávají úvahy o morálce, loajalitě a odpovědnosti. Známá pravda, že jedna chyba přitahuje další a na jednu malou zradu se nabalí sněhová koule narůstajících nemravností, které jsou k neunesení, se zde zobrazuje naprosto věrně a uvěřitelně. Děj se odehrává prakticky pouze mezi pěti postavami, což film činí příjemně přehledný a soustředěný. Faktograficky je zajímavý vhled do prostředí týmu poradců, který je méně známý než svět samotných prezidentských kandidátů. (05.07.2012)

Odejít při promítání na toaletu, vyměnit si s partnerem pár tichých slov, hledat pop-corn na dně krabice - to vše znamená nezvratnou informační sebevraždu, kterou by na sebe mohl divák nechtěně přivodit. V této politicko-dramatické smršti se střílí od boku a ostrými náboji v souboji, z něhož může vítezně odejít jen ta největší svině. P.S. Rozhovor Clooneyho a Goslinga v kuchyni sahá na paty předloňskému kostelovému meetingu v Postradatelných! (20.02.2012)

George Clooney za to sice tak úplně nemůže, protože za kamerou i před ní se mu opět dařilo, ale Den zrady je, řekl bych, jeho zatím nejméně vydařeným režijním počinem. Z mého pohledu vše zavinil především výběr látky, protože politická špína, intriky a fakt, že ten, kdo se (nejen) při volbách usmívá a myslí všechno dobře, může být pěkný zmetek, to přece není vůbec nic nového. A protože se ve Dnu zrady během 100 minut vlastně nestalo nic, co bych nečekal, děj ani pořádně negradoval, a navíc mi připadalo, že ho velká část chybí. Obzvlášť závěr byl takový příliš uspěchaný a nijak vyznívající. Nicméně film je natočen a zahrán velice dobře, doprovází ho skvěle poslouchatelná Desplatova hudba, a rozhodně se nedá říct, že by byl nudný. Jen zkrátka v porovnání s Clooneyho předchozími díly nejde o nic výjimečného.__P.S. Ryan Gosling mi byl neskutečně nesympatický, ale nejspíš tak působit měl. (15.02.2012)