Otázka sebevraždy
Boy Interrupted
Obsahy(1)
Režisérka Dana Perryová spolu se svým manželem kameramanem Hartem prožila to nejhorší, co může rodiče potkat. Jejich syn Evan spáchal v patnácti letech sebevraždu… Dvojice filmařů se rozhodla, že o jeho životě a smrti natočí dokument. Když chlapce od narození natáčeli na video, nemohli tušit, že jednou se tato montáž ocitne v neobyčejně dojemném portrétu mladíka, jehož láska, pozornost ani léčba nedokázaly ochránit před vlastní zranitelností. Matka o Evanovi a jeho nevyrovnanosti hovoří s jeho sourozenci, přáteli, lékaři i učiteli a přibližuje divákům stigma spjaté s duševními nemocemi a sebevraždami dětí. Rodiče se neustále snažili Evana odradit od toho, aby se nevzhlížel ve strýci Scottovi, který spáchal sebevraždu v roce 1971. Nepomohlo však léčení, změna školy, noví přátelé ani rodičovská láska. Patnáctiletý chlapec, posedlý smrtí, se v roce 2005 zabil. A ti, které jeho odchod zasáhl nejbolestněji, o synově i svém trápení chtěli podat svědectví… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Pozoruhodný příspěvek do diskuze nad dokumentaristickou etikou a zároveň ukázkové háelpéčko (hluboce lidský příběh). Co si myslet o matce, která na ploše celovečerního filmu z různých úhlů rozebírá sebevraždu vlastního syna? Hyenismus, pokus o osobní terapii, výstraha pro ostatní? Není příjemné sledovat Smrt v poutech beznaděje, jen nevím jistě, jestli pro víceméně tabuizované téma dětské sebevraždy, nebo pro zveřejňování informací, jež by měly zůstat v rodinném kruhu. Možná jsem v tomhle konzervativní, zároveň však chápu, že chcete-li vzít city diváků útokem, zvýšená míra exhibicionismu a voyerismu je na místě (černé reality-show budiž důkazem). Zatím nedokážu hodnotit, v mých pocitech se mísí zloba s obdivem a dojetím, ale nejspíš je dobře, že tento dokument vznikl. Některé rodiče by mohl přinutit k větší obezřetnosti. Do dosahu teenagerů, vnímajících Evanův čin jako inspiraci (podobné pocity má v pubertě asi každý), se doufejme nedostane. ()
Dokument o tom, že souboj s psychickou nemocí někdy nelze vyhrát. ()
Evan je 5 ročný chlapec trpiaci Bipolárnou poruchou, ktorý netúži po ničom inom, ako smrti. Je posadnutý samovraždou rovnako, ako jeho iný člen rodiny, ktorý si vo veku 21 rokov zobral život. Tento dokument natočili rodičia v spolupráci s ostatnými členmi rodiny, priateľmi či lekármi, aby podali svedectvo, akými fázami si tento malý chlapec prešiel, až kým nenaplnili svoju hrozbu. Mnoho lekárov z praxe bolo presvedčených, že malé deti nemôžu myslieť na samovraždu, nakoľko nechápu následky smrti. Opak je však pravdou, detí, ktoré trpia depresiou je čoraz viac. Absolútne sa mi nechce veriť, že by bol tento snímok natočený zo zištných dôvodov. Bolo by to totiž rovnako choré, ako Evanova diagnóza. Verím, že je to pokus o vyslanie signálu do sveta od rodičov, ktorý chcú týmto spôsobom poukázať, že veškerá láska venovaná výchove dieťaťa v niektorým prípadoch nemusí znamenať VŠETKO. P.s.: Ja som podobné myšlienky nikdy nemal. Ani ako 15 ročný, čo sa snažia v tomto dokumente poukázať za normálne. ()
Je nápad natočit dokument o svém synovi, který spáchal v 15 letech sebevraždu, šílený, nebo je to naopak chválihodný nápad, který možná další děti odradí od podobné věci? Nebo je to snad návod, jak pomoci rodičům, jejichž děti trpí podobně jako Evan? Těžko říct, co vedlo rodiče Evana k tomuto rozhodnutí. Ale faktem zůstává, že tento dokument je naprosto strhující, velice zajímavý a především originální. Autentické záběry zesnulého Evana pak filmu dodávají velice zajímavou, skoro až tísnivou atmosféru. A řeknu vám rovnou, že já mít doma takové dítě, tak bych se ho asi v určitých chvílích velmi bál. Narážím teď hlavně na scénu, ve které malý Evan hraje na kytaru a zpívá velice expresivně o své smrti a tváří se u toho velmi chladně. A neméně strašidelně působí i fotografie, na kterých Evan předvádí, jak se jednoho dne oběsí. Ne, tenhle dokument nelze hodnotit odměřeně. Je to dokument o jednom smutném lidském osudu, kde ani láska kamarádů a nejbližších neodradila jednoho mladého chlapce, aby skokem z okna ukončil svůj život. A je to sakra vydařený dokument, který mi ještě hodně dlouho bude rotovat v hlavě. Nemohu proto jinak, než udělit pět hvězd. ()
Dokument, ve kterém mě naštvali některé názory lidí. Mnohem raději bych přijal nezaujatý dokument, jenž by se nepřikláněl ani na jednu stranu života nebo smrti. ()
Ide o emocionálne silný dokument ktorý zachytáva priebeh života psychicky chorého mladíka, syna dvoch filmových tvorcov ktorí z archívu svojich rodinných videonahrávok a fotografií poskladali mozajku a vývoj ich manio-depresívneho syna ktorý sa v 15 zabil. Samovražda predchádzala dlhými rokmi trápenia ale aj radosti rodičov. Je to celkom netradične, subjektívny, dokument ktorí slúžil rodičom asi na vyrovnanie sa s traumou. ()
Veľmi tradičná forma tlačiaca na city pôsobí priam hyenizujúco (verím že neúmyselne a že Evanovi rodičia film zamýšľali iba dobre). Úlohu však dokument spĺňa, ukazuje nám, že boj s psychickou chorobou je nesmierne náročný a je pochopiteľné, že ho slabší ľudia nezvládnu, že samovražda často (ak nie aj väčšinou) NIE JE len sebecká voľba - rovnako sebecké je zazlievať nevôľu žiť človeku, ktorý kvôli vlastnej vnútornej bolesti žiť nedokáže. ()
O chlapcovi, ktorému diagnostikovali bipolárnu poruchu(maniodepresia) už v 8 rokoch. No posadnutý smrťou a depresiami začal trpieť ešte o čosi skôr.. Čo ma zaujalo bolo,že počúval Nirvanu, hral na gitare a písal texty už v spomínaných 8 rokoch.. Prostredníctvom rozprávania rodičov, kamarátov,brata, terapeuta...sledujeme jeho život od narodenia až po jeho smrť skokom z okna... ()
Co asi vede matku k natočení takového odstrašujícího dokumentu? Jsou to výčitky svědomí, že nedokázala zabránit odchodu svého syna z tohoto světa s pocity bezvýchodnosti, vlastní zbytečnosti a nedostatku přátel, porozumění a lásky? Nebo je to dokonce snaha vydělat nějaký ten dolar na tragickém příběhu vlastní rodiny? Nebo jsou to skutečně bohulibé úmysly zabránit do budoucna opakování podobných tragédií? Skutečně nevím, z toho důvodu nemohu jít výše. Z toho co jsem viděl, působí na mě rodina, v níž chlapec vyrůstal, naprosto šíleně. Vidět matku držet své malé dítě za nohy hlavou dolů. Vidět, jak rodiče nechávají bez povšimnutí některé varovné signály, výhrůžky, prosby, básně, písně, divadelní hry a přitom vše jen jako praví profesionální filmaři zachycují na domácí video. Vidět s jakým klidem mu na závěr vysazují léky. Jak špatně komunikují. To všechno mi přijde dost šílené. Ale po pravdě nemohu říci, že by tento po všech stránkách profesionální dokument o jedné zbytečně předčasné smrti ve mě nezanechal žádnou emoční stopu. A ať byly pohnutky jeho vzniku jakékoli, má myslím právě masové uvedení na americkém kanále HBO smysl. Tak se v klidu domova usaďte a na celovečerní filmové dílo se podívejte. ()
Smutný dokument o životě Evana Perryho, bystrého chlapce z New Yorku, kterému v osmi letech diagnostikovali maniodepresvní poruchu. Evanovi bohužel nepomohla léčba, změna prostředí ani láska jeho rodičů a v 15ti letech spáchal sebevraždu. Velmi netradiční dokumetární film o průběhu těžké psychické poruchy u dítěte. ()
Stiesňujúci dokument o veľmi intenzívnom ľudskom prežívaní. Najdesivejšie na tom celom je fakt, že samovraždou sa zaoberá mladý chlapec už od svojho útleho detstva. Duševné choroby vôbec nie sú také cool ako to niektoré médiá prezentujú vo svojich „veľdielach“. Je smutné, že aj napriek snahe hovoriť o probléme je táto téma v spoločnosti stále tabuizovaná. Čo sa týka rodičov, chápem že niektorí hodnotia čin sfilmovať život ich syna, ktorý spáchal samovraždu ako hyenizmus, no ja to vnímam ako ich spôsob vyjadrenia sa, keďže mali obidvaja veľmi blízko k filmu. ()
skopírujem sem len reakciu ako som to napísal kamarátovi na skype... [28.4.2014 21:14:54] gfru: čo ja viem... [28.4.2014 21:15:01] gfru: neviem čakal som nejakého malého detského magora [28.4.2014 21:15:30] gfru: ale pre normálneho človeka to muselo byť šokujúce a neviem aké že niekto dokáže niečo také v detstve prežívať atď atď [28.4.2014 21:15:32] gfru: ale ja nie som normálny, ja to od malička vidím podobne [28.4.2014 21:15:50] gfru: veď keď si sa pozrel na tie reakcie jeho rodiny a priateľov, proste všetci mi pripadali tupí totálne [28.4.2014 21:16:04] gfru: čo sa nedokážu vžiť do situácie a nemajú šajnu o rozmýšľaní druhých ľudí ani nič [28.4.2014 21:16:16] gfru: a potom mleli také sračky [28.4.2014 21:16:25] gfru: inak to bolo priemerné [28.4.2014 21:17:11] gfru: bolo super že to nebolo hrané ako plno podobných dokumentov [28.4.2014 21:17:22] gfru: že sa stane nejaká udalosť a oni tam dajú hercov a rekonštruujú udalosť [28.4.2014 21:17:30] gfru: lebo tie emócie a reakcie by nikto nikdy nezahral ()
jsou samozřejmě jiný případy a všelijaký příčiny, máme zde opravdu spoustu z archivu, najednu stranu chápu, jakej to význam pro tu rodinku, vinit je z něčeho, je to těžké, natočili to o sobě (ale přecijen, to mohli pojmout jinak, ono to vypadá jakoby to o nich točil někde z venku - což asi technicky musel, resp. kamera a tak, ikdyž nevím, ale...formu měli zvolit možná trochu originálnější, ještě subjektivnější), jsou to filmaři, točili zřejmě doma pořád (což je možná trochu nestandartní, ale co je vlastně normální, nehádali se, teda kdoví, jestli na sebe prozradili vše..), kluk byl nemocný, pochybnosti o sobě, o budoucnosti, to je na tom naše světě přecijen poněkud zvláštní, neřikám, že lidi nemaj mindráčky, , ale nakonec je většina se sebou tak moc spokojená, ale to je off topic, u jinejch dětí to bude právě mindráčky, všelijaký banality který je pak vedou k těm sebevraždách (strachy, špatný víza, i hloupé módy - emo :), touha pozornosti, ale jistě většina nemocná nebude ), takže doba, kultura, za to jistě dost může, ale u něj to bylo něco speciálního, no, na podzim jsem viděl polskej filmeček Místnost sebevrahů, což je teda zajmavě udělaná věc, také velmi rozporuplná, ale jinym způsobem, zde za to může dle tvůrců hlavně doba, liberální výchova apod., vyznívá to, že kdyby nebylo internetu a emo kultury, no, ono sice tam je, že měl kluk problémy se sebepřijetim, že zažil nepříjemný ponížení, že taky cejtil bezprizornost, ale....jinak je to asi celkově o něčem jiném..........u tohohle dokumentu, nevím, zpracování je takové standartní, možná až trošku menší citové vydírání.......ale fakt nevim, to by chtělo si něco o tom víc přečíst.......i o tématu samozřejmě...ale né někde v blesku (voni rádi takovýhle případy).....jinak je ho určitě škoda, moh z něho bejt umělec, vědec (vlastně kdokoliv, né, prostě inteligentní chlapec, citlivý, kreativní, takoví lidé jsou problémoví..)...PS: Jo, etika, napadlo někoho, co by řikal na nápad rodičů na tenhle dokument, já nevim, stál o zvýšenou pozornost, být v centru dění, ovládat okolí (viz. jeho režisérský pokusy) ale určitě by raději jiný typ dokumentu, který by to líčil, no, to je relativní, je to realistické, ale o vnitřních pocitech se moc nedozvíme (jsou tu náznaky, ale mohlo by jich být víc, resp. struktura dokumentu se mi úplně nezamlouvala), nejdřív chlapce 50x obviňují z toho, že všechny děsil, pak teprv přichází více informací, ale stejně je otázka, jestli to lidé pochopí, byl nemocný, ale zároveň mluví o jeho zodpovědnosti, to jsou hodně problematické věci (a tady tedy určitě chybí více názorů odborníků, i z jiných oborů), je fakt, ale zase na druhou stranu, lidé jsou děsně....chtějí prostě tu idylku a....uplně problémy neřeší uplně včas...jistá témata jsou tabu - třeba smrt (křesťanská kultura, no..)....né, ti rodiče mě zas až tak neštvou, protože jsou desetkrát horší případy - tedy v umění, kdy byly děti zneužíváný mnohem hůře (myslim mladé talenty, ale i jisté umělce, kteří využívali své ratolesti)....jinak, když mi chvíli trvalo než mi došlo, že to byla osobnost, jen to přišlo mnohem dřív než to bejvá u jinejch (byl přeci v mnoha ohledech napřed), takže oceňuji, že ten dokument vznikl...ze začátku jsem si řikal, jak moc by to chtělo srovnání s jinejma případama, jo, ale zase...byla by možná chyba to dělat jen o dětskejch sebevraždách (protože jsou různé), spíš by to mělo bejt o vyjímečnejch lidech, které bohužel omezují vnitřní problémy, samozřejmě i vnější - nepochopení okolí..........tak nevím....jinak je také velmi zajímavé, jak se ty obory vyvíjejí (psychologie, psychiatrie, neurologie atd.), jak se pořád spousta věcí neví, jsou různé metody, ta chemie, kdoví, co na to budou říkat v budoucnosti..... () (méně) (více)