poster

Pina

  • Německo

    Pina

  • Německo

    Pina - tanzt, tanzt sonst sind wir verloren

  • Francie

    Pina

  • Slovensko

    Pina

Muzikál / Dokumentární

Německo / Francie / Velká Británie, 2011, 100 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jirka_Šč
    *****

    Film plný choreografické geniality. Nesouhlasím s názorem, že kvalita filmu staví na choreografiích Piny Bausch a Wim Wenders na něm jako režisér nemá až zas tak velkou zásluhu. I něco takovéhoto se musí umět zrežírovat a Wimovi Wendersovi se to povedlo.(29.2.2012)

  • Hurley
    **

    Možná jsem naivní, ale pokud by se někde měl člověk dozvědět, kdo kdy byla nějaká Pina Bausch, tak kde jinde než v dokumentu jménem Pina? Ne, nevěděl jsem, kdo to je předtím a nevím to ani teď. Film přitom nenabízí ani ten sebemenší nástin toho, kým Pina byla, co dokázala nebo z čeho se vypracovala, pouze mnoho prostřihů na její bívalý kolegy němě čumící do kamery a ve voiceoveru básnící o tom, jak byla Pina naprosto úžasná. Nechápejte mě špatně, minimálně po vizuální stránce je ten film vážně strhující (dokonce i 3D je krásně nenucený), ale jelikož je to pouze změť různých a na sebe vůbec nijak nenavazujících vystoupení, po chvíli začnou připomínat spíše čísla pouťových atrakcí, který si jejich divák nemá jak provázat. "Hele, jak tahle dokáže v jednom záběru dlouho tančit na špičkách", "hele, kolik tenhle naráz unese klacků na rukách a na hlavě", "hele, jak po sobě na jevišti cákáme vodou." .... Kdybych se nějak orientoval ve světě, kterej Pina "dokumentuje", rozhodně bych si ho skvěle užil. Takhle z něj ale nemám nic než tak nějak poslepovanej, sic vizuálně úžasnej, paskvil, co mě kulturně absolutně nijak neoslovil.(18.9.2012)

  • Kmotr
    *****

    Na projekci Piny se do kina Čas hrnul mohutný dav, ale k filmu nakonec přívětivý nebyl - alespoň křídlo, v kterém jsem seděla. Chrápající novinář, bavící se cizinci a odcházející publikum zřejmě pro německé mistry Pinu Bausch a Wima Wenderse neměli pochopení. Film Pina je poctou německé tanečnici a choreografce, která změnila směr současného tance. Wenders měl o spolupráci s ní několikrát zájem, ale vždy byl odmítnut. Nakonec to byla ona, kdo režiséra vyhledala. Věděla, že její choreografie zemřou, pokud jim někdo nedá možnost věčného autentického záznamu, který by dokázal zachytit veškerou krásu pohybu. Comeback stereoskopického filmu byl impulzem pro jejich společnou spolupráci, která skončila u konceptu, protože Pina zemřela. Českému publiku není tato umělkyně příliš známá. Její choreografie se u nás v divadle neuvádí, ale je možné vidět část její práce (Café Müller) například ve filmu Pedra Almódovara Mluv s ní. Taneční terminologie definuje její choreografický způsob jako taneční divadlo. Svou prací vytváří taneční obrazy plné vzpomínek, touhy, otázek okolo vztahu muže a ženy, v kterých se střídá něžnost a násilné rituály. Díky dlouholeté spolupráci s jejími tanečníky a její tvůrčí metodě, kdy je pozoruje,vnímá a naslouchá jim, se jí daří zachytit vypjaté momenty, svléknout z nich ostych a zdůraznit živelnost pohybu. Choreografie (Café Müller, The Rite Of Spring a Vollmond), které tvoří jádro filmu, jsem viděla naživo v divadle. Ve filmu jsem se především tedy zaměřila na to, jak jednotlivé fragmenty Wenders uchopil, zasadil je do alternativního prostoru, který trojrozměrně zdůraznil. Pro Pinu byla vždy primární práce s živly (voda, písek, vítr...) a Wendersovi se tuto živelnost podařilo zdůraznit tím, že některé taneční fragmenty zasadil do přírodního prostředí. Díky třetímu rozměru má divák pocit, že sleduje tanec v přímém přenosu. V některých částech je dokonce navozen pocit bytí uvnitř tanečního prostoru. Wender dokázal, že tenec lze zachytit ve své plné kráse i na filmový materiál a já doufám, že trojrozměrná pocta tanci bude pokračovat. Dovedu si představit, že i práci Jiřího Kyliána by 3D slušelo. Pina je částečně dokument, který nabízí i výpovědi tanečníků z Tanztheater Wuppertal a záznamy Piny jako tanečnice i choreografky při práci. Film bude uveden v české distribuci a lze ho vidět v rámci Festivalu tanečních filmu.(4.7.2011)

  • Max-Wesslo
    *****

    Podle mě se Wendersovi podařilo udržet film na uzdě tak, aby nedošlo k pouhému adorování náhle zemřelé umělkyně s jediným cílem vydolovat nějakou tu diváckou slzu. Ani s námitkou, že se ve filmu mnoho mluví, nemůžu souhlasit. Celé to na mě působí tak, že jednotliví tanečníci dostali za úkol několika málo větami charakterizovat svůj vztah k Pině Bausch (nebo její vztah k nim) a vzhledem k očividnému vlivu této tanečnice se každý s tímto úkolem vyrovnal po svém, aniž by to jakkoliv rušilo poměrně vyrovnaný ráz tohoto snímku. Velmi se mi líbí zvolený způsob představení pro mě neznámé osoby skrze její choreografie a skrze její žáky, kteří kromě těch několika slov především dělají to, co je s Pinou nejvíce spojovalo - pohyb a tanec. Vhodně sestříhaný film s výraznou vizuální a hudební vložkou, který mě jako tance neznalého bavil takřka po celou dobu, sráží možná pouze stopáž, která mohla být o 20 minut kratší. Wendersovi v posledních letech očividně tyto dokumentárně laděné snímky o hudebnících/tanečnících apod. sedí víc než klasická narativní tvorba, což dokázal již při Buena Vista Social Club nebo Blues.(30.10.2011)

  • Flakotaso
    ***

    Wendersi, přestaň dělat blbosti a natoč zase nějakou pořádnou existenciální road movie, jako ve zlatých sedmdesátkách! Almodóvar tě stejně s tím Café Müller v Hable con ella předběhl o deset let. Ale abych nebyl nespravedlivý, nakonec nemůžu říct, že by Pina byla až tak špatná. Vzhledem k tématu jsem neočekával nic než ukrutnou nudu, ale dívalo se na to docela dobře, i hudební žánry se hezky střídaly a visutá wuppertalská tramvaj zabodovala jako vždy :).(12.4.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace