poster

Vše, co miluji

  • Polsko

    Wszystko, co kocham

  • slovenský

    Všetko čo milujem

    (festivalový název)
  • anglický

    All That I Love

  • český

    Vše, co mám rád

    (festivalový název)

Drama

Polsko, 2009, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • LadyPupu
    *****

    "Kdo tě tak zmaloval? - Komouši..." Pro mě velké polské překvapení. Skvělý film s dokonale vykreslenou atmosférou začátku 80. let v Polsku. První vystoupení party neuvěřitelně sympatických kluků, první láska, první sex, první zklamání... Všechno tu je a je to silné, dojemné, zábavné, k smíchu i pláči. Na konci mi bylo smutno, ale tak nějak hezky smutno. Takže z původních 4* zvedám na 5*. ATIL...(21.3.2016)

  • Folpa
    ****

    Film o punku s minimem punku :) Film je spíše o puberťákovi z jedné kapely, odehrávající se v 80. letech minulého století v Polsku. Mateusz Kosciukiewicz potvrzuje, že je talent a za zmínku stojí určitě i "mature" sousedka, která ho uloví a samozřejmě i jeho "teen" přítelkyně :)(23.7.2011)

  • emma53
    ****

    Celý film se nese v duchu, který nám není až tak vzdálený, takže jsem rychle nasákla atmosféru té doby, která se jim povedla navodit velmi dobře a reálně. Ale koho bych chtěla hlavně vyzdvihnout, je Janek v podání Mateusze Kościukiewicza, který ho hrál tak přirozeně, že jsem měla chvílemi pocit, že to je dokument z té doby. Ale sousedka z vyššího patra mě vyvedla z omylu, ta byla vážně hodně přičinlivá, až to Jankovi bylo myslím proti mysli, přece jen mladší krev, je mladší krev. Polská kinematografie se začíná stávat pomalu, ale jistě mojí oblíbenou oblastí, kterou budu do budoucna ráda vyhledávat.(17.10.2016)

  • slunicko2
    ****

    Klukovské, svěží, úsměvné. 1) První, co mě na filmu zaujalo, byli pěkní kluci. 23letý Mateusz Kosciukiewicz (Janek, hlavní role) ve své první hlavní roli, 21letý Jakub Gierszal (Kazik, blonďatý kytarista, rebelant) a 21letý Igor Obloza (Diabel, kytarista), oba poprvé ve filmu a 24letý Mateusz Banasiuk (Staszek, bubeník)._____ 2) Dále oceňuji jemný, až ženský cit 39letého scénáristy a režiséra (jinak též herce a hudebníka) Jacka Borcucha, díky němuž intimní scény a scény klukovského přátelství byly neobyčejně živé a svěží. Vůbec celý snímek postrádá bezpohlavnost a asexuálnost, jakou se zpravidla polské snímky vyznačují._____ 3) Děj sám o sobě se nijak neliší od toho, co stovky, možná tisíce lidí tehdy prožívaly. Neuvidíme duchaplné rozhovory, spletité zápletky ani překvapivá rozuzlení. Prostý, tuctový příběh nám ovšem sděluje mimořádně zdatný vypravěč a v tom je největší hodnota filmu. K tomu režisér: Jest taki czas, niezbyt długi, w życiu człowieka, w którym nie jest się już dzieckiem, ale jeszcze nie przestąpiło się progu dorosłości. Czas, kiedy wszystko zdarza się po raz pierwszy. Pierwsze wino, pierwsze rozczarowanie, pierwszy bunt, pierwsza miłość...Czas wypełniony po brzegi nadzieją i marzeniami._____ 4) Český divák, který prošel základní vojenskou službou ve švejkovské ČSLA, zajisté zaznamená významnou roli armády v polském veřejném životě. A nejen to. Do očí bije i rozdílné vnímání tehdejšího režimu oproti situaci v Československu. Ne kvůli Solidaritě, ta byla jen důsledkem této ve srovnání s Čechy výrazně vyšší nezávislosti na vládnoucím režimu, nepoddajnosti a hrdosti. V 80. létech to bylo jasně vidět. Poláci měli svou hrdost a prázdné obchody, my měli plné kotlíky a "klid k práci"._____ 5) Pěkná je i hudba skupiny Dezerter a další songy Jaromila Krajewského._____ 6) Kosciukiewicz říká o svém hrdinovi: Janek jest...dobrym chłopakiem. Mój przyjaciel po obejrzeniu filmu na Festiwalu w Gdyni, dzieląc się swoją refleksją, powiedział mi: gdybyś był taki w życiu, wszystko byłoby piękniejsze. Starałem się dać Jankowi wszystko, co kocham. A to jde říci i o celém filmu.(23.8.2014)

  • Enšpígl
    *****

    Obdivuju s jakou lehkostí dal Jacek Borcuch do svýho filmu dobovou atmosféru a poměrně tvrdej příběh dokázal vyprávět krásně poetickým způsobem. Zpočátku se jeví film jako taková spíše odlehčená záležitost s určitými náznaky a výborným hudebním doprovodem na punkový způsob, ale postupně začíná přituhovat a když studenti začali spontálně skandovat Solidarnosz ! Solidarnosz ! měl jsem docela husinu. Závěrečná fáze filmu se už s divákem nesere, úsměv mizí a začíná se dostavovat hořkost z doby, která zničila tolika lidem jejich životy. Poláci fakt umí tesat příběhy takovým způsobem, že jim stačí pár minut, aby se mě dostaly pod kůži a tam pak na poli emocích vykonaly své. Opravdu mě nenapadá jediný důvod, proč bych tomuhle filmu neměl dát nejvyšší hodnocení.(2.1.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace