Daleká cesta
Drama / Válečný / Thriller / Psychologický
Československo, 1948, 108 min
Režie:
Alfréd RadokHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Blanka Waleská, Otomar Krejča st., Viktor Očásek, Zdeňka Baldová, Eduard Kohout, J. O. Martin, Josef Chvalina, Anna Vaňková, Jiří Plachý st., Saša Rašilov st., Jiří Spirit, Rudolf Deyl ml., Zdeněk Hodr, Karel Jelínek, Jaroslav Seník, František Vnouček, František Kreuzmann st., Josef Toman, Soňa Danielová, Eva Marie Kavanová, Marie Kautská, Jan Stanislav Kolár, Miroslav Svoboda, Alexandra Myšková, Zdenka Procházková, Antonín Jedlička, Anna Jiroušková - Tomanová, Viola Zinková, Věra Koktová, Otylie Beníšková, Marie Burešová, Jan Fischer, Štěpán Bulejko, Milka Balek-Brodská, Hermína Vojtová, Marta Májová, Miloš Kopecký, Karel Effa, Oldřich Dědek, Ladislav Rychman, Emanuel Hříbal, Jaroslav Oliverius, František Marek, Bohumil Bezouška, Jiřina Vávrová, Václav VoskaObsah
-
DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 - 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a "Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech"... (oficiální text distributora)
DALEKÁ CESTA, prvotina Alfréda Radoka (1914 - 1976), se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Měl na tom mj. svůj podíl i Radokův kolega Otakar Vávra (*1911), jemuž se Radokův styl zdál prý příliš křečovitý. Jak se Vávra přiznal ve svých vzpomínkách Podivný život režiséra (1996), když se ho přední stranický ideolog, ministr informací Václav Kopecký (1897 - 1961), na film dotázal, svůj názor nesmlčel a "Kopecký zakázal další promítání Daleké cesty v kinech"... Komentáře uživatelů k filmu (61)
-
pixy
Nechápu, že jsem takový film objevila až teď. Když odhlédnu od výborného a novátorského filmařského zpracovaní, kdy se prolíná hraný film a dokumentární záběry i od toho, že se jedná o věrné a nesentimentální zpracovaní tématu holokaustu, musím ocenit i to, že režisér výborně vykreslil elitářství, které fungovalo mezi samotnými vězni.(27.8.2007)
-
Brejlil
Trvalo mi dlouho, než se ke mně tento film dostal. Těch pět hvězdiček je nadsazených, protože dílko své zápory jistě má, ale když se rozhlédneme, co v roce 1949 - 1950 vzniklo... Radokovo dílo ovšem rozhodně není jednookým mezi slepými, rozhodně má obě oči. Způsob práce s kamerou, se zvukem a koneckonců i s realitou je fascinující. Jediným větším problémem je herecký výkon. Herci nevypadají, jako by hráli, spíše fungují trochu jako loutky, a jejich stav je navozován spíše z venku. Zvuky, úhly záběru a pohyby kamery. Vím, je to součást režijní koncepce, ale chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl.(12.1.2011)
-
poet
Projekt 100 (1997)(14.1.2007)
-
Denny
Když se podíváme na režiséra, tak nám musí být jasné, že film musel zákonitě skončit v trezoru. Vykreslení prostředí terezínského ghetta působí i po tolika letech mimořádně sugestivně, zřejmě i proto, že je použit i dokumentární materiál.(20.2.2003)
-
ClimbVibe
Odvážný film - jak obsahem, tak formou. Dvě scény mě opravdu překvapily svojí drsností. Jediné co se mi trochu nezdálo bylo finále... ale i tak - vyjímečný český film.(24.1.2011)
-
Oogi
Trochu netradiční práce se střihovými efekty, ale po chvíli si na to člověk zvykne a pak to již toleruje. Působí to docela věrohodně, ale některé chybějící motivace nedokážu vzhledem ke snaze o jakousi podivnou realističnost tolerovat. Zejména základní motivace ke sňatku u lidí, jejichž vztah mi přišel především pracovní je trochu podivná. I přes snahu o realističnost nejsem na základě tohoto filmu popsat, jak to tam vypadalo, neboť je zde užívána magická práce s prostorem. To je sice chvályhodné, ale vzhledem k závažnosti tématu si nejsem jistý, zda je to pro dobro věci. Občas je do filmu pěkně začleněn snový motiv, ať už jde o imaginární dítě hrající si s balonem nebo dva davy běžící vystrašeně proti sobě genálně ilustrující naprostou paniku. Uznávám, že je to film netradiční, ale má-li být nadčasový, tak jeho čas pro mě teprve přijde. *** Ve zkratce: A hlas z výšin tiše volal: Majdanek, Osvětim, Treblinka. (Jubilejní 1000. ohodnocený film)(30.3.2011)
-
tragos
Daleká cesta je na svou dobu obrovský, celosvětově ojedinělý a novátorský počin, jehož kvality musí docenit i dnešní divák. Škoda, že je tak málo známý a dostupný.(27.7.2008)
-
Lucas87
Jedna z perel poválečné kinematografie, obohacená o dobové záběry a projevy.(9.2.2011)
-
mi-ib
V roce 1948 mohlo jít o naprostou bombu. Ale dneska k navození té správné atmosféry nestačí jen prostřihy s křiklounem Hitlerem a hromadami mrtvých těl. Mám dojem, že Radokovi se nepovedlo mi přenést do obýváku to dusno té doby. Vysvětluju si to především tou ohromnou rozkouzkovaností příběhu a řekl bych marnou snahou převyprávět 6 až 7 let jistojistě nabytých událostmi ač týkajících se jen jedné rodiny v 108 minutách. Tento prostor ještě ubírá relativně zdlouhavé nic moc říkající scény, které spíše měly působit na estetické vnímání diváka. Navíc některé "epizodky" mi přišli trochu podivné. Teda především ta o výletu pana Bureše do ghetta a zpátky. Asi jediná opravdu působivá scéna pro mě byla ta, zachycující odchod židů z Terezína do transportu do Polska. Takže za tu a z úcty k tématu dávám 2*.(11.2.2011)
-
pepino
Film který se okamžitě po shlédnutí řadí mezi moji TOP 10 českých filmů. DIvadelník Radok tu na plátno přenesl veškerou zlobu, zlo, nenávist a špínu holokaustu. Bez sebemenších patosů a zbytečně emocionálních scén (kterých se nevyvaroval ani takový velikán jako Šindlerův seznam). Radok šel cestou spíše skromnější komornější, ale o to více syrovější a s tvrdším dopadem na diváka. Je tu nastíněn osud dvou rodin, konkrétněji milenců (později manželů), arijce a židovky. Ze začátku poměrně nevinná provokace a výmluvná gesta se mění v boj o holý život, o přežití a taky o čím dál nedosažitelnou svobodu, která už pro oběti tohoto zla ztratila konkrétní podobu. Tito lidé většinou postupem času věděli že jdou na smrt ( scéna ve sprchách byla děsivá) ale pár odvážlivců kteří ještě neztratili naději se pouští do na první pohled nezvítězitelného boje s hitlerovskou diktaturou. Všeříkající pojem TRANSPORT se ale ozývá čím dál častěji a židové (už tak dost zoufalí ze situace a z podmínek panujících v Terezíně)začínají tušit že se chystá něco velkého a pro ně katastrofického.(14.1.2007)
-
mon.ika.
.(10.3.2009)
-
DENIROSIS
****1/4.(9.5.2010)
-
Petrus1
„Ať žije nacionální socialismus, ať žije Německo!“ No, tak z toho trochu mrazí. A taky z těch originálních záběrů. Jinak jsem ten film nějak moc nepochopila. Základní myšlenku teda jo, ale celej tento tvůrčí počin ne. Asi nejsem na takové filmové umění dost filmově vyzrálá. Prostě mi to připadlo takový chaotický, spíš možná pro lidi, co to zažili. Navíc tam nebylo otitulkovaný, když někdo mluvil německy, a jelikož já dám v němčině dohromady tak tři věty…asi se předpokládalo, že tři roky po válce všichni německy umí. Taky nechápu Židy, kteří měli možnost zdrhnout, na co jako čekali. Já bych teda dobrovolně nešla. To bych se nechala odprásknout na místě (vím, že oni nevěděli, že tam můžou umřít, ale i tak). V Terezíně jsem teda nebyla (to budu muset napravit). Jen v Josefově, ale tam myslím, ve druhé světové byla jen umístěna německá posádka (jestli si to teda dobře pamatuju). Mě připadly silný dvě scény: jak se ten chlap zamotal do židovské látky, smál se a pobíhal mezi lustrama a „Aport“ – chudák paní musela lízt po čtyřech s kýblem v zubech. To bylo drsný. Ale prostě nemůžu to hodnotit výš, z důvodů popsaných před chvílí.(10.5.2010)
-
raduna01
Jeden z našich nejlepších poválečných filmů, skvěle proloženo autentickými záběry z fašistického Německa.(28.8.2010)
-
beruskaska
Syrové, depresivní, a přitom silné. S velikou depresí jsem zůstala po shlédnutí tohoto snímku(27.12.2011)
-
karlee
Zajímavě natočený film, vzhledem k roku vzniku klobouk dolů. Ovšem herecké projevy mi úplně nesedly. Některé scény vynikající, jiné mě moc neoslovily.(25.8.2011)
-
lucascus
...na onu dobu velice dobré ztvárnění života v koncentračním táboře....dobré herecké výkony, nevím nevím, jak by se to povedlo ztvárnit dnešním hercům...(28.9.2010)
-
Sdoom
Dílo, jehož obsah převyšuje formu. Je na něm poznat, že zkušenost s hrůzami 2. světové byla v té době ještě dost čerstvá a divákovi je tak poskytnut o to autentičtější zážitek. Vše navíc dokresluje ponurá, ale vynikající hudba. Jak už jsem však napsal na začátku, forma, jakou je vše podáno, je dost zvláštní a občas jsem se trochu ztrácel v ději. Proto nemůžu dát plný počet, možná po nějakém dalším zhlédnutí, až se ve filmu lépe zorientuji. Každopádně nepochybný klenot československé kinematografie.(30.3.2011)
-
mchnk
Další skvost, který přispívá asi nejspíš do nevyčerpatelné studnice československé válečné kinematografie. Tentokrát se podíváme očima pár zúčastněných jak to vypadalo v Terezíně. Konkrétně v terezínském ghettu, kde bezpochyby začínal boj nejen židů o přežití. Krutá doba zachycená necelé tři roky potom, co se vše odehrálo, takže výsledek je hodně reálný. Jak jsem již napsal československá válečná kinematografie je nejvěrohodnější obraz těchto let v Evropě.(20.2.2012)
-
Jester_X
Radok vždy ví, čeho chce docílit a jak toho docílit. Kamera, hudba vše inklinuje k stísněnosti a hrozivosti holocaustu. Hercům jsem jejich role věřil. Velmi zajímavým je fakt, že film byl natočen roku 1949, kdy vzpomínky na válku mohli být ještě docela živé, což možná způsobilo jistou bezprostřednost, se kterou snímek na diváka působí. Například odsun rodiny hlavní hrdinky z Terezína do koncentračního tábora nebyl podáván s přehnanou emocionální působivostí, ale prostě se stal...stejně jako se tak stalo v tisíci dalších případů. Celkově Radok popisuje realitu tak mistrně, že veškeré emocionální gradace jsou důsledkem, nikoliv však stěžejním hybatelem.(8.4.2011)
