Stříbrný vítr

Film jsem viděl už několikrát, ale až teď naposled jsem se pokusil zapátrat, co se stalo s tou hezkou mladou herečkou Janou Rybářovou zde jako Anička Karasová alias posedlá a spadla mi brada, když jsem se dočetl, že 3 roky po natočení tohoto snímku spáchala sebevraždu snad z nešťastné lásky. Taková škoooda jí. Mohla hrát údajně postavu Jany ve filmu Vlčí jáma, kterou pak obsadila Jana Brejchová. 

Nicméně tento film svým patetickým a deklamačním způsobem působí tak hrozně naivně až se ježí chlupy, ale z toho jsou tam i sympatické pasáže a člověk si v postavě Radkina představí Fráňu Šrámka, jak tam v Písku řádil za let gymnaziálních. Dokonce navštívil i vykřečený dům a koketoval s potulnou hérečkou Jiřinou Šejbalovou, která zde působí jako pravá šmíra...tak začínali u nás herci než se dostali na Barrandov a tak všelijak podobně. 

Úžasný Cupák, i Rybářová.

Jo a mohl jsem si to celý ušetřit - stačí si seřadit komentáře podle hodnocení a najet na úplnej konec: Kolega wikipetr
 to popsal takřka dokonale - obrovskej souhlas. ;)

Souhlasím s předřečníkem. V komentářích se to hemží nadšením z povedenýho převodu na plátno, já nadšenej nejsem vůbec. Cupák a Rybářová hrajou výtečně, o tom není sporu. Ale co se stalo se scénářem, s dialogama? Kniha má úplně jinou atmosféru, děj začíná o mnoho let dřív než film - a to je velmi důležitý! Tam máme vyobrazenej teror despotickýho otce, formující osobnost Jeníkovu. Kniha je nejenom bouří proti autoritám, ale taky kolosálmní bouří hormonální - dospívající Ratkin propadá jednomu vzplanutí za druhým, až mu to leze na mozek. Na plátně máme jen jakousi nevinnou platonickou lásku k Aničce. Přitom Anička byla jen jedna v řadě. Ratkin by sice hrozně moc chtěl zažít čistou romantickou lásku, sám toho ale není příliš schopen a poháněn chtíčem romantizuje si kohokoli, na koho jeho oko pohlédne. A dál: Všechny postavy (ano, i spolužáci) si v předloze důsledně vykají, ve filmu máme najednou novodobější "soudružskou" tykačku, která ničí poetiku. Pak si náhle scénárista na knihu vzpomene a násilně tam vecpe naprosto doslovně opsanou scénu či dialog z ní. Výjev, kdy herečka Hela (nevhodně vybraná představitelka - příliš stará a vyžilá, to romantický vzplanutí k ní tu vůbec nefunguje, člověk mu nevěří a působí trapně) zajede Ratkinovi do vlasů a on zvrátí hlavu a ona ucukne, je tak brutálně doslovnej a blbě zahranej, až jsme při projekci vyprskli smíchy. Udělali jsme totiž velkou chybu - film jsme si pustili následující den po doposlouchání audioknihy - nedoporučuju! Takže víc než tři dát fakt nemůžu, a je to spíš dvě a půl. Ostatně na plnej počet není ani samotná kniha, mám vůči ní taky dost výhrad :-).

Oproti knížce příliš kožené a bez výrazu. Všichni jako by se styděli. Beru to jako režisérovo nepochopení předlohy.