Pomůže-nepomůže, zabije-nezabije, přežije-nepřežije aneb americký thriller ve kterém rozhoduje mince.
Psychiatr Robert Forster cestuje na dovolenou do Utahu. Každé rozhodnutí, které na této cestě udělá, závisí na hodu mincí. (oficiální text distributora)
Každou neděli nebo sobotu pozdě v noci zapnu Českou televizi nebo TV Nova a jen zírám, jakou že zhovadilost to zase vybrali do vysílání. Snímek Panna nebo Orel přesně zapadá do této linie. Nulový příběh, mátožné postavy s nejasnou motivací a žádné nápady.
Je zaujímavé sledovať, ako sa odstavený Robert Forster vďaka angažmá v Tarantinovej Jackie Brown vyhrabal zo zabudnutia a naštartoval svoj comeback zvláštnymi filmami. Jedným z takých je aj American Perfekt, akási za vlasy pritiahnutá road-movie o psychicky narušenom chlapíkovi, ktorý si pred každým dôležitým rozhodnutím musí hodiť mincou. Cestou naberie do auta labilnú ženu a podivína s výzorom maniakálneho zabijaka. Dej odsýpa za hojného užívania blbých dialógov a nudných situácii až nakoniec vygraduje k osudovému stretnutiu s okúzlujúcou Fairuzou Balk. Jej bezrpostredné herectvo, božská charizma a záverečné okašľanie protivníka robia z tejto podivnosti podivnosť sledovateľnú. Vďaka ti, Ru!
Ve skutečnosti se jedná o průměrný thriller. Jenže finále je tak zábavné a tak skvěle zahrané Forsterem (a nadabované Petrem Štěpánkem - a to dabing nesnáším), že nemohu jinak. Chlap, který se bez hození mince snad ani nevy*ere a hláškuje o sto šest: "Hlava - odejdeš Alice, hlava odejdeš. Orel - upeču tě!" /// "Najdu nějaký kámen, nějaký moc hezký kámen..... bude to, jako když jdeš spát, jako když usneš, rovnou tady- na písku". Se známýma tyhle repliky používáme k vlastnímu potěšení.......Já jsem na tebe - PYŠNÝ!!!!!!!":)))))
Arbitrem smrti je náhoda a jak řekl Goethe, náhoda je všehovšudy Bůh. Stejně jako zabiják v zemi pro starý i tady koná maniak pouze jako metafyzický služebník Boha - náhody. Není veden nějakými přízemními důvody zabíjení, lidskými pudy jako je chtíč, chamtivost atd., tu nelidskost a svým zvrhlým způsobem "vznešenost" jejich jednání působí právě fakt, že smrt není prostředkem k dosažení nějakého účelu (i kdyby mělo jít o tak vznešenou ideu jako spravedlnost), ale stává se cílem samotným. Takhle by se oba tito zabijáci samozřejmě rádi viděli v očích jiných lidí i v očích prozřetelnosti, jenže ve skutečnosti nedokáží tváří v tvář absurditě jimi vyvolaných událostí zamaskovat zranitelnost této své fixní představy, která pro ně znamená mnohem větší bolest než přirozená zranitelnost těla nebo poznání vlastní smrtelnosti ...
