13. komnata Josefa Klímy (TV film)
Dokumentární
Česko, 2010, 26 min
Hrají:
Josef Klíma, Janek Kroupa, Igor ChaunObsah
-
Josef Klíma je právem považován za zakladatele české investigativní žurnalistiky. Je autorem stovek televizních reportáží, desítek knih a filmových scénářů. Získal mj. jedno z nejvyšších profesních ocenění, cenu Filmové a televizní akademie Elsa, za scénář Svědomí Denisy Klánové. Jako novinář Josef Klíma ovlivnil životy stovek lidí. Bylo to ale vždycky k lepšímu? Neukřivdil nikdy nikomu? Podařilo se mu za celých pětatřicet let novinářské kariéry neudělat chybu? 13. komnata Josefa Klímy skrývá odpověď na tyto otázky. Jeho reportáže hýbaly touto zemí. Třeba: "Romové jdou do Kanady!" Dalo by se s jistou nadsázkou říci, že kvůli Josefu Klímovi dnes existují pro Čechy kanadská víza. Jindy zase díky Klímovým reportážím začali mnozí lidé považovat zločince Jiřího Kajínka téměř za národního hrdinu. Jeho útěk z nejstřeženějšího žaláře vzdáleně evokuje příběh slavného hraběte Monte Christa, Kajínek se dokonce umístil v první desítce kandidátů na post prezidenta naší republiky. Nabízí se otázka: Je správné glorifikovat zločince? Ani jeden z těchto případů se však nedá považovat za jeho 13. komnatu. Klímu ve skutečnosti tíží svědomí kvůli daleko starší kauze. Ta začala kdesi v Krušných horách, psal se rok 1984. Ničivý požár Ústavu sociální péče na Měděnci si připsal na své hrůzné konto 26 nevinných obětí. Mladý reportér Klíma se pokusil ve své knize Brutalita označit viníka. Jenže se nechal svést na falešnou stopu, respektive přijal oficiální stanovisko vyšetřovatelů a soudců, kteří chtěli zahladit to, že ústav nebyl proti požáru zabezpečen a dívka, která oheň založila zřejmě do tohoto typu zařízení nepatřila. Kniha se pak stala námětem pro film Filipa Renče Requiem pro panenku, drama, kde filmové vychovatelky brutálně týrají bezbranné chovanky. Filmová fikce přitom byla na hony vzdálena realitě. Až po létech Josef Klíma přišel na to, že vše bylo poněkud jinak, a jel se nevinně odsouzeným ženám omluvit. Ty sice omluvu s rozpaky přijaly, ale měsíce, či léta vězení jim nikdo nenahradí. A toto vědomí leží navždy v 13. komnatě Josefa Klímy. Pro diváky našeho cyklu ji spolu s režisérkou Adélou Sirotkovou otvírá Klímův přítel a známý investigativní novinář Janek Kroupa. (oficiální text distributora)
Josef Klíma je právem považován za zakladatele české investigativní žurnalistiky. Je autorem stovek televizních reportáží, desítek knih a filmových scénářů. Získal mj. jedno z nejvyšších profesních ocenění, cenu Filmové a televizní akademie Elsa, za scénář Svědomí Denisy Klánové.
Jako novinář Josef Klíma ovlivnil životy stovek lidí. Bylo to ale vždycky k lepšímu? Neukřivdil nikdy nikomu? Podařilo se mu za celých pětatřicet let novinářské kariéry neudělat chybu? 13. komnata Josefa Klímy skrývá odpověď na tyto otázky.
Jeho reportáže hýbaly touto zemí. Třeba: "Romové jdou do Kanady!" Dalo by se s jistou nadsázkou říci, že kvůli Josefu Klímovi dnes existují pro Čechy kanadská víza. Jindy zase díky Klímovým reportážím začali mnozí lidé považovat zločince Jiřího Kajínka téměř za národního hrdinu. Jeho útěk z nejstřeženějšího žaláře vzdáleně evokuje příběh slavného hraběte Monte Christa, Kajínek se dokonce umístil v první desítce kandidátů na post prezidenta naší republiky. Nabízí se otázka: Je správné glorifikovat zločince?
Ani jeden z těchto případů se však nedá považovat za jeho 13. komnatu.
Klímu ve skutečnosti tíží svědomí kvůli daleko starší kauze. Ta začala kdesi v Krušných horách, psal se rok 1984. Ničivý požár Ústavu sociální péče na Měděnci si připsal na své hrůzné konto 26 nevinných obětí. Mladý reportér Klíma se pokusil ve své knize Brutalita označit viníka. Jenže se nechal svést na falešnou stopu, respektive přijal oficiální stanovisko vyšetřovatelů a soudců, kteří chtěli zahladit to, že ústav nebyl proti požáru zabezpečen a dívka, která oheň založila zřejmě do tohoto typu zařízení nepatřila. Kniha se pak stala námětem pro film Filipa Renče Requiem pro panenku, drama, kde filmové vychovatelky brutálně týrají bezbranné chovanky. Filmová fikce přitom byla na hony vzdálena realitě. Až po létech Josef Klíma přišel na to, že vše bylo poněkud jinak, a jel se nevinně odsouzeným ženám omluvit. Ty sice omluvu s rozpaky přijaly, ale měsíce, či léta vězení jim nikdo nenahradí. A toto vědomí leží navždy v 13. komnatě Josefa Klímy.
Pro diváky našeho cyklu ji spolu s režisérkou Adélou Sirotkovou otvírá Klímův přítel a známý investigativní novinář Janek Kroupa. Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
petaspur
Josef Klíma svou investigativní činností ovlivnil mnoho lidí a výrazně pochybuji o tom, že se fatálně zmýlil pouze jednou. Spíše než odkrývání skryté komůrky se v tomto případě jedná o prezentaci sledované osoby - kliky na trávě, hra na klavír i přesvědčování poctivé snaze nikomu neublížit.(12.2.2010)
-
triatlet
Průvodce pořadem Janek Kroupa i portrétovaný Josef Klíma skloňují opakovaně oblíbené adjektivum „investigativní“, ovšem výsledek je víc odpočinková než „pátrací“ žurnalistika, ale rozhodně lepší než zažít Josefa Klímu na vlastní oči. Ve 13. komnatě vystupoval uhlazeněji. V závěru se redaktoři věnovali rozboru tématu filmu Requiem pro panenku,ale nic nového než v mf dnes nepřipomněli.(18.2.2010)
-
duklak2
Pana Klímu jsem vždy obdivoval a tak mě nemohla minout jeho komnata. Líbily se mi jeho reportáže, které byly zpracovány tak, že na nich bylo vidět, jak si Klíma práci užíval. Nesmím zapomenout dodat, že v této komnatě vidíme i střípky z jeho osobního života. Např. ukazuje nám kliky a hraje na klavír.(13.2.2010)
