RR

Proklatě dlouhá pohádka o mašinkách s proklatě dlouhými vláčky, v níž se usměvavé průvodčí Máši nedočkáte, i kdybyste měli plácačku jak uši a pusu předčasně našpulenou k předčasnému potěšení. (08.03.2014)

Když už jsem si začínal myslet, že u Benninga se ničeho na 5* už nedočkám, přišlo ke mě RR, aby mi tenhle názor okamžitě vyvrátilo. RR je další naprosto dokonalý Benningův film, plný poetických záběrů, občasných bennigovských zvratů, ale hlavně plný vlaků ve všech možných krajinách. A že některé jsou teda pěkně dlouhé, ale ono to funguje skvěle, perfektně se u toho relaxuje a je to prostě Benning jak má být. A tohle je rozhodně jeden z jeho nejlepších filmů, který se v mém žebříčku řadí až na vrchol, společně s Small Roads, Sogobi a Ten Skies. Já ty Benningovy statické poetické záběry prostě miluju. 5* (16.03.2019)

V rámci benningovského žánru velmi promyšlené a propracované záběry, které mají navíc určitou přidanou hodnotu, protože jde o tratě známé z filmů nebo dokonce počítačových her. Časem se jde u záběrů hrát hra "hádej, odkud ten vlak vyjede", což mne také moc bavilo, protože v záběru nejsou nikde vidět žádné koleje a celkově vypadá nemožné, že by se tam někde mohl zjevit vlak (což mi připomnělo ten skvělý horor o chlápkovi, který v baráku čeká na příjezd vlaku, všichni mu říkají, že je blázen, a o půlnoci skutečně zdí projede vlak). Některé záběry pak jsou čistě estetické nebo poetické, jeden dokonce vypadá, jako by vlak vyjel z nějaké pohádkové říše nebo Mordoru, a připomínají opět rozpohybované obrazy nejlepších krajinářů. Škoda jen, že se tam nepohybuje víc lidí, je to pak takové sem tam zbytečně statické jako z postapo filmu. A ke všemu ten film vybízí k dnes tak nedostatkovému zboží - ke zklidnění a nespěchání. K vnitřnímu prožití hezké chvíle, která prostě jen tak trvá. (16.03.2019)

Statická, kompozičně promyšlená kamera a extra dlouhé záběry projíždějících vlaků (Ještě, že u nás nemají tolik vagonů, jelikož některé jsou fak echt dlouhé :) ) Kdo spočítá počet vagonů a mašin ve filmu, tak má u mě pivo. :D Pro "vláčkaře" povinnost. (28.11.2012)

Chtělo by se říct ostře sledované vlaky. Vlaky mají svou osobnost, vizáž, zvuk, rychlost, energii, potkávají se, míjejí, nebo – nejčastěji – sunou se osaměle; někdy si pohrají s pozorovatelem. Ale všem je dáno totéž: vjet do záběru, pohybovat se v něm a zase vyjet (záchvěv smutku, když mizí poslední vagón); pokud jim nedojde šťáva předčasně. Intenzivní test metačtení filmu. (23.03.2020)