...a Bůh stvořil ženu

... a Roger Vadim S-T-V-O-R-I-L B-R-I-G-I-T-T-E B-A-R-D-O-T ! Sexuálny SYMBOL, francúzska MARILYN MONROE !!! Asi tak nejak, to ja pozorujem... Milovaná, menej, nenávidená, viac. Vzrušovala ma tak, že to neviem, už ani popísať. Samotný film, je viac - menej nuda, Brigitte sa točí v začarovanom trojuholníku, medzi tromi mužmi, kde dvaja z nich sú bratia, ktorí sa kvôli nej pobijú, jeden z nich, si ju vezme za ženu, aby zatiaľ ten druhý, ju pretiahol, keď mladoženáča, niet. Ten tretí nalieha na tých dvoch s ich rodinou, aby predali pozemky, kde chce stavať. Dohodnú sa. Práve on mi pripadal, ako najväčší PAKO zo všetkých postáv. Najerotickejšia časť filmu, je na konci pri Brigittinom vzrušujúcom TANCI, kde sa stretnú všetci kohúti, pre jednu sliepočku, ktorá má neuveriteľný SEXEAPPEAL ! Už len kvôli nej som ochotný celý film preglgnúť, i keď viem, že trpí debilitou, nemá hlavu ani pätu, atď. (01.06.2016)

Roger Vadim napsal scénář na tělo, a to doslova. Závěrečná scéna, kde BB tancuje, to je něco, co žádného muže nenechá chladným. Je smyslná, je krásná, má v sobě divokost. Roger Vadim tímhle filmem stvořil Brigitte takovou, jak ji většina lidí později znala a obdivovala. Skoro se nabízí parafráze názvu na "Et Vadim... créa Brigitte". Ale je to o stvoření ženy, ženy, která dokáže do mužských srdcí přinést hluboký cit, a to jak lásku, tak i nenávist, protože tak krásná žena s sebou nese i rizika. Rizika toho, že ji budou milovat všichni a ona nebude pořádně schopna milovat ani jednoho. (19.11.2013)

Průměrný snímek, který na jednu ženu hledí s velkým opovržením a dosouzením celé její povahy, která ji odsuzuje k chování náležící spíše lehkým ženám než krasavicím na úrovni. Film dává všechny ženy do jednoho pytle a to se mi moc nelíbí hlavně. Každá žena je jiná a proto je Bůh stvořil ne proto, aby sváděli muže, nedokázali porozumět a ovládnout své city a nebo dokonce se chovali jako zvířata. Vše je rozděleno na chytré postavy, které jsou částečně nad věcí, ale čas od času podlehnou kráse BB a na ty tupé postavy, které přehlíží jaká ve skutečnosti je a vidí ji očima zamilovaných. Filmařsky nejde o nic převratné a udivujícího, avšak mě překvapila jasná snaha tvůrců vyhnout se erotickým scénám a ponechat všechen děj v rámci slušnosti a erotiku nechat mimo obraz. (27.03.2007)

Od tohoto filmu jsem neměl veliké očekávání a příjemně překvapil. Čekal jsem lacinou romantiku s prezentací tělesných předností slavné BB. Ty ženské vnady tam byly, ale kupodivu příběh byl vážný. Člověk tak mohl sledovat, že mít pěkný vzhled a líbit se, je kolikrát pro ženu zničující. A to ne jen pro ní, ale i přátele, široké okolí a rodinu. Když Michele požádal svůdnou Juliette o ruku a ona souhlasila, hned v tom byl cítit malér a film byl od té chvíle vlastně jen napínavé očekávání neodvratného. Takovou čertici nemohl Michele nikdy uhlídat a nutno dodat, že ona sebe taky ne. Přemíra její sexuality dávala od začátku vědět, že nemůže být ženou jednoho muže. Její nespoutanost a drzost od začátku nabourávala možnosti rodinné idylky a kontrastovala se stereotypním životem v zajetých kolejích puritánské společnosti. Překvapivý závěr, kdy dovršení konečné tragédie odvrátil člověk, od kterého bychom to čekali asi nejméně, je jednoznačné plus a skvělé zakončení. Eric Carradin jediný znal celé pozadí věci. Ačkoli se profiloval v ději od začátku jako jednoznačný „záporák“, cosi se v něm pohnulo. On jediný mohl pochopit situaci a střízlivě ji vyhodnotit. Snad konečně pocítil vlastní vinu a svým konečným činem se pokusil napravit, co spáchal. Tento film se stal po právu legendou. Není to jen přelomový snímek pro Brigitte Bardot, ale i filmová revoluce v náhledu na ženskou sexualitu. 78% (14.01.2011)

Tak se mi zdá, že jsem viděl jiný film než mnoho ostatních tady ("nemorální hrdinka", "házení žen do jednoho pytle"...). Nejdůležitější na celém filmu je přeci právě ta vyjímečnost hlavní hrdinky, to, že si dělá co chce bez ohledu na konvence a morálku, řídí se srdcem. Takto nebývaly zobrazovány ani mužské charaktery (maximálně nějací dandyovští podivíni). Podle mě je právě tady jeden z impulzů k celé té formální i obsahové svobodě nové vlny. Minimálně jakési předznamenání. Spontánní hrdinka, která se nevejde do mužských ani dobových představ o chování a to jak dokonale je ztvárněna. Jeden z filmů, jejichž síla je v jednotlivých scénách, a děj je až na dalším místě. Takto si představuji film postavený (pouze) na hlavním hrdinovi v tom dobrém slova smyslu. (02.04.2007)