...a Bůh stvořil ženu

Mladinká Brigitte Bardotová zvládla roli svobodomyslné Juliette výborně, byla nesmírně sexy a moc jí to slušelo.. Její postupný přerod z divokého dítěte v dospělou ženu mě zaujal a vtáhnul.. Jean-Louis Trintignant v roli zamilovaného muže a posléze manžela báječný, moc se mi líbil.. Do třetice musím zmínit Curda Jürgense, byl skvělý a jeho postava velice zajímavá.. Únik před sirotčincem vstupem do manželství nebyl tak jednoduchý, jak by se mohl na první dobrou zdát.. (29.07.2021)

Roger Vadim napsal scénář na tělo, a to doslova. Závěrečná scéna, kde BB tancuje, to je něco, co žádného muže nenechá chladným. Je smyslná, je krásná, má v sobě divokost. Roger Vadim tímhle filmem stvořil Brigitte takovou, jak ji většina lidí později znala a obdivovala. Skoro se nabízí parafráze názvu na "Et Vadim... créa Brigitte". Ale je to o stvoření ženy, ženy, která dokáže do mužských srdcí přinést hluboký cit, a to jak lásku, tak i nenávist, protože tak krásná žena s sebou nese i rizika. Rizika toho, že ji budou milovat všichni a ona nebude pořádně schopna milovat ani jednoho. (19.11.2013)

Od tohoto filmu jsem neměl veliké očekávání a příjemně překvapil. Čekal jsem lacinou romantiku s prezentací tělesných předností slavné BB. Ty ženské vnady tam byly, ale kupodivu příběh byl vážný. Člověk tak mohl sledovat, že mít pěkný vzhled a líbit se, je kolikrát pro ženu zničující. A to ne jen pro ní, ale i přátele, široké okolí a rodinu. Když Michele požádal svůdnou Juliette o ruku a ona souhlasila, hned v tom byl cítit malér a film byl od té chvíle vlastně jen napínavé očekávání neodvratného. Takovou čertici nemohl Michele nikdy uhlídat a nutno dodat, že ona sebe taky ne. Přemíra její sexuality dávala od začátku vědět, že nemůže být ženou jednoho muže. Její nespoutanost a drzost od začátku nabourávala možnosti rodinné idylky a kontrastovala se stereotypním životem v zajetých kolejích puritánské společnosti. Překvapivý závěr, kdy dovršení konečné tragédie odvrátil člověk, od kterého bychom to čekali asi nejméně, je jednoznačné plus a skvělé zakončení. Eric Carradin jediný znal celé pozadí věci. Ačkoli se profiloval v ději od začátku jako jednoznačný „záporák“, cosi se v něm pohnulo. On jediný mohl pochopit situaci a střízlivě ji vyhodnotit. Snad konečně pocítil vlastní vinu a svým konečným činem se pokusil napravit, co spáchal. Tento film se stal po právu legendou. Není to jen přelomový snímek pro Brigitte Bardot, ale i filmová revoluce v náhledu na ženskou sexualitu. 78% (14.01.2011)

Film jsem zhlédl už kdysi před lety, ale skoro kompletně jsem ho zapomněl. Novou možnost vidět ho v telce - byť v českém dabingu - jsem si proto nenechal ujít. A velice příjemně mě překvapilo, že ten film je mnohem lepší, než jsem měl za to. Dokonce mi trochu (těmi sociálními a rodinnými motivy) připomněl o 4 roky mladší snímek L. Viscontiho Rocco a jeho bratři, což je pro Vadima - kterého jsem si nikdy moc nepovažoval - více než slušná poklona. V jistém smyslu je to jednoduchý, až pitomoučký film, natočený na míru Bardotce - ona je zde ovšem skutečně tak úchvatná, že se vůbec nelze divit tomu humbuku, který tehdy kolem ní panoval. A sledovat každý záběr na tu roztomile vyprsenou krasotinku je vážně radost - celý film díky ní i po letech doslova sálá neuvěřitelnou sexuální energií (navzdory tomu, že je to velice cudná podívaná, kde skoro nic není vidět). A to ještě minimálně půlku z toho zabil český dabing, byť Jitka Ježková má pochopitelně krásný hlásek a poslouchá se jedna radost, ale na originál to stejně nemá - stačí si najít na YouTube libovolnou scénu v původním znění, a hned koukáte na úplně jiný film, kterému mluvená francouzština dodává neobyčejný půvab, vznešenost (až jakousi aristokratičnost) a dramatičnost, které bohužel v české verzi zcela chybí. Za sebe nemám problém napsat, že mě zjev BB v tomto filmu zcela uchvátil, a že je to současně mnohem lepší film, než by se mohlo zdát ze zdejšího nízkého hodnocení. A ještě jedna myšlenka se při sledování neobytně drala do vědomí - strašlivá a nekonečná lítost nad tím, že nemáme moře. Skoro si až myslím, že (ne)přístup k moři hraje v psychologii jednotlivých národů větší význam, než by se mohlo zdát, a tento film mi to jenom potvrdil - bezstarostná letní atmosféra St. Tropez jen podtrhuje báječný dojem z celé té letité podívané, která i po téměř 60 letech stojí stále za vidění. Ruku na to. (20.07.2014)

Filmy o mezilidských vztazích patří k mým nejoblíbenějším. Touha, chtíč, sex a láska jsou tím nejdůležitějším, co žene většinu lidí vpřed. A někdy je sráží. Je to nejsilnější hnací motor, který nás nejvíce naplňuje, uspokojuje, zrazuje, zraňuje a poškozuje. Bojujeme, utíkáme, podvádíme, krademe, loudíme, slibujeme, vyhrožujeme, vydíráme. Vše ve jménu lásky, za kterou se schovává touha a chtíč. Tento film mě svým zobrazením plně uspokojil. Navíc, když partnerské vztahy narážejí na překážku v podobě maloměšťácké morálky, zvyků a pokrytectví. Juliete (půvabná a zajímavá Brigitte Bardot) je mladá dívka s temperamentem, touhou po životě a ženskou krásou tvarů. Její smyslnost a divokost rozpaluje touhy a chtíče, rozehřívá srdce a zatemňuje hlavy. V ruku v ruce s tím ovšem vyvolává také žárlivost, závist a falešné moralizování. Přitom chce žít, ne jen přežívat. Michel Tardieu (dobrý Jean-Louis Trintignant) je fascinován ženskostí a živočišností. Dodává mu odvahy a překonává svůj vrozenou stydlivost, aby bojoval za svůj cíl, který před ním odhalil svou krásu a navždy jej pohltil. Michelův starší bratr Antoine (Christian Marquand) je samolibý floutek, který si rád bere to, co chce. Je přitahován živočišností ženy, ale nedokáže v žádném případě překonat svoji vrozenou maloměšťáckou pokryteckou morálku. Bere, ničí a vysmívá se. Eric Carradine (Curd Jürgens) je velmi bohatý muž, toužící vlastnit nejpůvabnější dívku městečka Saint Tropez. Je to pokušitel, který může nabídnout vše. Není ovšem zcela bez zábran a projevuje se u něj lidská soudnost. A tak se roztáčí nádherný kolotoč milostných vyznání, soupeření, slibů a důkazů. Živočišnost vítězí, pokrytecká morálka křičí a život se prožívá. Z dalších rolí: nejmladší z bratrů Tardieuových, bezprostřední Christian (Georges Poujouly), obezřetná matka bratrů pod vlivem vrozené morálky (Marie Glory), a Julietina zatvrzelá pěstounka paní Morin (Jane Marken). Pro takové ženy nejraději trpíme. Et Dieu... créa la femme. De soleil, les vagues de surf sur l'océan et le parfum enivrant de la lavande. (27.12.2014)