Velké manévry

Jedině hořký konec byl tím jediným, co mě na filmu zaujalo. Jinak nákladná studiová produkce s živými barvami a dobrými hereckými výkony, hlavně Michéle Morganové. Na hodnocení se podepsala i moje averze k podobným kostýmním snímkům s vojáky, duely a věčným, zdlouhavým flirtováním. Navíc Bardotová zde vůbec nevypadá smyslně. (09.06.2009)

Když už teda romantický film, tak jedině z doby, kdy pánové mohli z dámy na první schůzce spatřit obnažený maximálně kotníček. Dost se mi po této době stýská, jako né, že bych ji přímo zažila, samozřejmě je mi méně než sto let, ale fakt se mi líbí ten starosvětský způsob dvoření, kdy každé gesto mělo svůj smysl a všechno nezačne a neskončí jen tím, že vás kluk zatáhne nad ránem na záchodky. Srdce ženy se napřed muselo po rytířsku dobýt, stálo to hodiny nadbíhání, vymýšlení lichotek, kupování dárků a výsledek byl nejistý. Což ale neplatí, když jste vojáček v parádní uniformě, protože na frčky holky prostě letí, to jde pak všechna cudnost stranou, to vám povídám. Já jdu teď své ctěné mamince říct, aby mě v mém pokojíčku pro jistotu zamkla na sedm západů, protože naší vesnicí mají v brzku projet dragouni a já teď nepotřebuji žádný problémový pletky. (25.02.2015)

Cynický a depresivní pohled na nesmyslné hemžení v jednom malém městečku. Všechny postavy jsou maloměstsky omezené a krajně nesympatické, v čele s G. Philipem, který naprosto přesně vystihl oficírka s prázdnou hlavou. Díky Havlíčkovi a jeho Petrolejovým lampám víme, že syfilis bylo to hlavní, co tento typ pitomce přinesl do manželství (jenže představte si Philipa se syflem - i když nepochybuji, že by ho zahrál skvěle). Ženy jsou jen nalíčené věšáky na šaty a člověk má po hodině sledování chuť hodit na to městečko atomovku, což jde skvěle do kontrastu se vší bělostnou čistotou a upraveností v každém záběru. (30.05.2011)

Posmutnělá komedie o poručíkovi, který se musel zbavit svého dětinského názoru, že život nemusí bolet a láska, že má jen bavit. Gérard Philipe v podobné, ale o něco vážnější roli než byl jeho slavný Fanfán. Jeho Armand je naprosto okouzlující, ale zároveň tak zoufale nedospělý, že se paní Riviérová zdá být jedinou dospělou ženou ve městě, protože jeho povrchní floutkovskou vrstvu neakceptuje, ač s tím poručík de la Verne slavil doposud v provinčním městečku takové úspěchy. Velmi pěkně zachycená atmosféra konce 19. století a jejích libůstek. Kontrast mladíka, který bezstarostně ohrožuje mravy či pověst velmi ochotných dam městečka a ženy, která tvrdou daň za "zkaženou" pověst musí pokryteckému městečku platit. (24.08.2007)

V lecčem mi to připomínalo Červeného a černého. Gérard Philipe v roli vypočítavého fešáka, pro kterého jsou pletky oblíbenou volnočasovou aktivitou – až do chvíle, kdy se do jedné své „oběti“ zamiluje – není nepodobný egocentrickému a neméně krásnému Julienu Sorelovi, a postava Michèle Morgan se madame de Rénal podobá nejen vzhledově. Velké manévry se sice neberou tak vážně jako Stendhalovy filmové adaptace, ale přesto na příběhu lehkomyslného poručíka, který si tak dlouho hrál, až prohrál, nic moc komediálního neshledávám. (18.03.2013)