Chanto tsutaeru
-
Be Sure To Share
(festivalový název)
Drama
Japonsko, 2009, 109 min
Režie:
Shion SonoHudba:
Tomohide HaradaHrají:
Akira, Eiji Okuda, Ayumi Ito, Denden, Mitsuru Fukikoshi, Taro Suwa- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
Adrian
S danym pribehom bolo velmi lahke sklznut k citovemu vydieraniu a lacnemu sentimentu. Sion Sono sa tomu vsak dosledne vyhol a nie neznamy pribeh ponukol a az asketicky cisto, bez jedinej zbytocnosti navyse. PS: Malicky odkaz na Love Exposure potesiil :)(8.8.2010)
-
Maemi
Je to můj čtvrtý film od Siona Sona a zase úplně jiný svým tématem. Tentokrát řeší vztah 27-letého muže ke svému otci, který leží v nemocnici s rakovinou a neví se, zda se uzdraví. Syn vzpomíná na to, co s otcem prožil a i přestože se k němu otec choval stejně krutě jako ve škole, kde byl jeho trenérem, má ho rád a ze všeho nejvíc touží po tom, aby se uzdravil a vyrazili spolu na ryby. To vše naprosto přirozeně a jak napsal Adrian, film netlačí na pilu a zobrazuje příběh tak, jak by se skutečně mohl stát. Stejně jako v jiných Sonových filmech se příběh neustále vrací a doplňuje předešlé scény, a to vždy zajímavým způsobem, ovšem tentokrát mi i přes nepříliš velkou délku připadal film příliš pomalý a místy i nudný.(14.2.2011)
-
sochoking
Celý film ma tam srala tá nedvědovská gitara!(29.12.2011)
-
cimigo
Neskutečné čeho se člověk ještě od Siona Sono dočká. Po těch mozekdrásajících absurdních orgiích v jeho předešlých filmech, zde naservíruje s Ozuovským (taky na něj poměrně okatě odkazuje:)) klidem a nonšalancí křehký příběh, který se narozdíl od focení kalhotek, souložení s vlastní dcerou, skákání pod vlak atd. může stát každému z nás. Člověk ze začátku napjatě čeká, kdy to přijde, kdy se to zlomí a my se zase vydáme na cestu groteskním brutálním absurdnem jak jsme zvyklí. Ale ne... Možná i tento film je jen hra s divákem (v kontextu režisérova díla) ale podle posledního sdělení v něm spíše ne. Jen procítěný, osobní film....(6.6.2011)
-
Maiken Algren
Čo ma mrzí najviac je že Sono sa mi čím ďalej tým viac vzďaľuje. Menej experimentálne, menej japonské, viac zahľadené do seba.(8.1.2012)