Dům

Skoro dokonalé. Přirozené. Uvěřitelné. Jsem rád, že se u nás točí i takovéto věci. ■ Ve filmu o filmu říká Miroslav Krobot, že se jeho postava o něco snaží a nejde jí to. Já bych řekl, že se úplně všechny postavy v tomto filmu o něco snaží a nejde jim to. ■ Máme DVD, takže jsme se dívali ve slovenštině. ■ https://www.youtube.com/watch?v=COMsxhJOt4M (06.07.2015)

Právem oceňovaný a uznávaný dokument. Výtečně vykreslené pocity, parádní cesta časem, při níž jsou patrné i sebemenší změny ve vzájemných vztazích i osobních postojích jednotlivých postav. Z filmu naléhá stísněnost a smutek, stejně jako z něj občas vytryskne nenápadná kapka naděje. I když všichni všechno myslí dobře, ještě to není zárukou štěstí, že? Jo a zase jsem se zamiloval... (27.10.2011)

Na symbolu domu či přístřeší originálně postavené komorní drama, jemuž zvláštní a "absurdně nadčasový prostor" zapadlé slovenské vísky s vnitřním prostorem čtyř obydlí dodává velmi zajímavou sevřenost i hlubší přesahy. Ovšem neorganická, zcela konvenční a debutanstvím zavánějící milostná linie, nakonec bohužel tuto sevřenost rozmělňuje. Krobot si zachovává svůj pověstný kamenný pohled (a jeho postava kamenný postoj k vlastním dcerám a jejich budoucnosti), ale právě proto u něj nenápadné okamžiky pochybností a vnitřních hnutí působí vícenásobnou intenzitou. Judita Bardos je spíše odkázána na otrockou aplikaci "Kulešovova efektu" a spíše zaujme rovněž debutující Lucia Jašková v roli vyhoštěné dcery, jíž scénář nabídl velmi vděčné a jímavě ztvárněné momenty. (08.07.2011)

Prekvapivo dobrý slovenský film, v ktorom dialógy nehrajú až takú veľkú úlohu. Je to v prvom rade o pocitoch a ťažkom živote na vidieku. M.Krobot stvárnil prísneho otca dokonale a urval si prakticky celý film pre seba. V úlohe otca dvoch dcér, pre ktoré stavia domy, divák cíti pod prísnou maskou, dobrého otca. Otca, ktorý dopraje, pomôže, ale je príliš hrdý na to, aby sa zmieril so staršou dcérou, zaťom a vnúčatami a príliš hrdý na to, aby sa mladšej spýtal, čo od života chce. On je hlava rodiny, on velí... Jemný klavír dobre dopĺňa smutné a dojímavé momenty, ale inak je hudby vo filme prekvapivo málo, no v konečnom dôsledku, práve to vytvára pocit reálnosti. Priznávam, že po záverečných titulkoch som ľutoval, že Krobot nedostal ešte viac priestoru. Filmu k dokonalosti niečo chýba, ale úloha, akú Krobot dostal, sa hercovi naskytne párkrát za život. 70%. (03.01.2013)

Nechápu, proč musí být film, jako je Dům, předabovaný. Jsme snad natolik negramotní, že bychom jim nedokázali porozumět? Pochybuju. Přitom kdyby film nebyl předabovaný, mohlo by to všechno být tak nádherně přirozené. I když nemůžu říct, že by to i tak nebylo. Na tenhle film by se povinně měli podívat všichni otcové z dědin a vesnic, kteří se snaží svým dcerám zruinovat život, protože paní režisérka to s tímto příběhem naprosto perfektně vystihla. Celkově ale film má takový ten přirozený nádech, který si drží v překrásné krajině, kde to skutečně hyzdí jenom samotný dům. Herci taktéž nezklamali a pan Miroslav Krobot opět ukázal, jak skvělý herec je. Výborně mu ale sekundoval snad každý, kdo se ve filmu objevil. A po Poupatech jsem se tak setkal s dalším filmem o současné době a lidech v ní, který stojí za to vidět, protože je jiný, než současná, hlavně česká tvorba, a přesto mě dokázal maximálně zaujmout. (09.04.2012)