Dům je intimním dramatem otce a dcery, příběhem o lásce, střetu snů různých generací a neutuchající touze po svobodě. Imrich buduje svůj vlastní životní sen – staví dům pro svoji mladší dceru Evu. Do stavby domu projektuje všechny své sny a ambice, které ztratil v éře komunismu. Na rodinném dvoře však stojí rozestavěné domy dva – první, nedokončený dům, měl patřit Evině starší sestře Janě. Ta se ale otcovi vzepřela a Imrich ji i s její rodinou ze svého života „vyškrtl“. Eva sní o tom, že po maturitě konečně opustí „vězení dokonalého domova“ i život na maloměstě a konečně se vydá poznávat jiný svět. Těžce nese otcovy starosvětské názory a jeho chování vůči matce a sestře, chodí za školu, tajně se stýká se sestrou a její rodinou, přivydělává si a dělá vše proto, aby mohla co nejdříve „vypadnout“. Nečekaně ji cestu zkříží nový muž, starší a ženatý Jakub, se kterým ji do života přibude další tajemství. Brzy však všechna tajemství začnou vyplouvat na povrch a jejich životy naberou nečekaný zvrat. (oficiální text distributora)
Podobně jako její čeští generační kolegové Bohdan Sláma nebo Alice Nellis dokázala i nadaná slovenská scenáristka a režisérka Zuzana Liová ve filmu Dům propůjčit nepatrným, nicméně naléhavým okamžikům všedního života hodnotu obecně platné výpovědi. Její neokázalé, zato však dokonale vyvážené drama, realistický příběh o mezigeneračním střetu, se odehrává v jakési zapadlé vesnici současného Slovenska, v prostředí zatíženém zarytou nevraživostí, živenou starými křivdami. Dílo se vyznačuje jemným pozorovatelským uměním a pozoruhodnou hloubkou vhledu do charakterů postav. Hrdinka Eva je v maturitním ročníku a po skončení střední školy touží uniknout z dusivé atmosféry rodného zapadákova a vydat se poznávat svět. Její zatvrzelý, panovačný otec má ovšem jiné představy: se zarputilým úsilím staví pro dceru na rodinném pozemku dům. V autorčině precizně vystavěném scénáři promlouvají o očekáváních a tužbách postav významné pohledy a opakovaná gesta mnohdy výmluvněji než slova. (MFF Karlovy Vary)