Dům

Minimalistický film s úspornými dialogy, které posouvají věci dopředu. Jenže na takovém místě a s takovými lidmi se věci mění v horizontu měsíců až let a lidi se nemění někdy vůbec. Pro nás z měst zblblých v kinech Transformery je Dům v podstatě sci-fi. Jenže, je život skutečnější pod Tatrami nebo v Cybertronu? (03.01.2012)

Kvalitná psychologická dráma, ktorej veľmi veľa dáva solídna réžia a najmä a predovšetkým herci Krobot a Judit Bárdos (a v menšej úlohe Marek Mitaš). Nad celý filmom sa vznáša pochmúrna, depresívna, vďaka nikdy nedokončenej stavbe miestami akoby až apokalyptická atmosféra. Našťastie je tu koniec, ktorý dáva istú nádej. Napriek silným myšlienkam a dobre spracovanému vzťahu extrémistický otec/dospievajúca dcéra, nie je film až taký úderný, aký mohol byť a občas nudí. (04.09.2017)

Vcelku tradičné "wanna be ultra deep" slovenské depresso. Enigmatická hlavná hrdinka, nepokojná dokumentárna kamera a brutálne pomalé tempo. Vďaka fajn atmosfére a presným hercom ma to síce vyložene nesralo, ale v žiadnom prípade sa mi to nepozeralo jednoducho. Hlavná zápletka je totiž pomerne jednoduchá, čo by nevadilo, avšak remeselná forma sa vehementne snaží navodiť dojem, že pod povrchom snáď buble niečo oveľa silnejšie. Nebuble. (27.12.2012)

Nech sa dementovi z toho našeho slovenského “Barandova”, čo rozhodol o predabovaní Krobota do slovenčiny (čo má hlas doslova na Oscara!!), minimálne dva roky cicina nepostaví. Toto mohol odklepnúť len totálne jebnutý slovák. Detail, ktorý mohol dodať snímku úplne inú vážnosť a dostať ho tak na úplne inú úroveň, bol doslova a do písmena pochovaný za zaživa, a tak sa z “Domu” stala priemerno podpriemerná dráma bez mimoriadneho dramatu či pointy. Ostuda kurva. Už nech len za Funesa začne tliachať “vtipný Fero” a budeme nakomplet za kokotov. Slovenskí umelci .. (15.01.2024)

„Stáří je smutné, ne proto, že přestávají všechny radosti, ale proto, že přestává naděje.“ (Jean Paul) Velmi komorní příběh o snech mladých i starých a o ztrátách iluzí. A o nalezení sebe sama, o nalezení pravých hodnot a nového smyslu života. Většinou máme dojem, že jen mladí mají sny a falešné iluze o životě. Ale sny a iluze, i ty falešné, nás provází v každém věku a jejich ztráta není ve stáří o nic méně bolestná, než když o ně přijdeme v mládí. Jen, když dospějeme do určitého věku, uvědomujeme si, že deziluze je jaksi konečnější. A že jen těžko hledáme nové sny a nové touhy. A dokázat je znovu nalézt, to je velké umění. Vynikající výkon Miroslava Krobota, který se ve zralém věku přetransformoval z renomovaného divadelního režiséra ve výborného charakterního herce. (03.03.2015)