Coriolanus
Drama / Historický / Thriller
Velká Británie, 2011
Režie:
Ralph FiennesHudba:
Ilan EshkeriObsah
-
Moderní adaptace jedné ze Shakespearových her. Coriolanus (Ralph Fiennes) je hnán touhou pomstít se vlastnímu národu i své matce, jež ho vyhnaly z města, kde kdysi býval opěvovaným hrdinou. Chuť po odplatě stoupá, až se Coriolanus nakonec spojí se svým úhlavním nepřítelem Tulluem Aufidiem (Gerald Butler) a naivně věří nejen v sám sebe, ale i ve svého (ne)přítele.
Dílo svého krajana si Ralph Fiennes vybral jako vůbec první režisérský počin a spojil síly se scenáristou Johnem Loganem (GLADIÁTOR, LETEC). Film se odehrává v Římě, ale točilo se převážně v Srbsku. (SydneyB)
Moderní adaptace jedné ze Shakespearových her. Coriolanus (Ralph Fiennes) je hnán touhou pomstít se vlastnímu národu i své matce, jež ho vyhnaly z města, kde kdysi býval opěvovaným hrdinou. Chuť po odplatě stoupá, až se Coriolanus nakonec spojí se svým úhlavním nepřítelem Tulluem Aufidiem (Gerald Butler) a naivně věří nejen v sám sebe, ale i ve svého (ne)přítele.Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
StarsFan
Richarda III. můžete i přes jasné historické zasazení smysluplně posouvat v časoprostoru, aniž by se některé informace "ztratily v překladu", u Coriolana si touto charakteristikou jistá nejsem. Caius Martius je v Shakespearově hře vykreslen jako znamenitý voják a válečný hrdina, jehož odpor k římskému obyvatelstvu vychází z toho, že se lid dožaduje přídelů jídla zdarma, aniž by byl ochotný za svou zemi bojovat. ("Resting well assured that ne'er did service for't: being press'd to the war, even when the navel of the state was touch'd, they would not thread the gates.") Tato premisa je nicméně jen těžko pochopitelná ve světě jednadvacátého století, kde vojáci nejsou celebritami, kde zbraně více než lidé rozhodují války a kde je armáda namísto rekrutovanými občany tvořena úzkou skupinou dlouhodobě cvičených profesionálů. Některé z motivací postav a hlavně samotného Coriolana se zkrátka vlivem jiného prostředí a zkrácením textu zcela vypařily, což je podle mě u hry, která je pro mě především výbornou studií politiky, výbornou ukázkou boje mezi namyšlenou pravicí a populistickou levicí, celkem škoda. Stejně tak nemůžu bohužel tvrdit že bych byla nadšená věčně roztřesenou kamerou, nepřehledným stylem některých scén a neustálými televizními přenosy. Ale dost kritiky. I tak je totiž Coriolanus jednou z těch filmových adaptací Shakespearova textu, které mi v hlavě zůstanou, a až se přenesu přes některé limitace, bude to nejspíš vzpomínka velmi příjemná. Ostatně na obsazení, které tvoří výborní britští divadelní herci jako Paul Jasson, Vanessa Redgrave nebo ostatně i samotný Ralph Fiennes, lze jen stěží hledat něco negativního.(21.1.2012)
-
bogu
Butch Shakespeare. Ralph Fiennes neměl moc práce s přiostřováním tohohle 400 let starého dramatu: všechen testosteron, všechnu rez, všechnu prolitou krev a vzkypělou žluč už mu připravila hra, kterou milovníci hravého, romantického, nebo vznešeně tragického Shakespeara většinou jen těžko ustojí. Coriolanus není jen drama o obsesivní potřebě nenávidět – při čtení mě občas napadalo, že přímo z té potřeby vznikla. Masy versus elita: obě strany skončí zdiskreditované a zruinované svými vlastními předsudky. Jako cynická studie, nebo možná spíš karikatura soupeřících ideologií a politických systémů je Coriolanus rovnocenným rivalem těch nejrozzlobenějších her 20. století. Přihoďte k tomu Shakespearovu starost o silný příběh, silné postavy a silný verš a rázem máte hru, která většinu angažovaných her-manifest strká do kapsy. Fiennesovo rozhodnutí adaptovat ji v moderním kontextu je tedy naprosto přirozené a já s tím nemám nejmenší problém. S čím problém trochu mám je realistická optika, která diktuje výraz většiny mainstreamových filmových adaptací Shakespeara – snaha o přesvědčivou iluzi známého světa, o psychologický realismus za všech okolností, o co nejpřirozenější vyznění jazyka už tolikrát pohřbila leccos, co ke svému účinku nic z toho nepotřebuje, co si naopak první diváci mohli vychutnat právě proto, že dokonalá iluze reality, konzistentní, propracované charaktery napříč celou hrou a jednoduchá řeč nebyly prioritou, naopak, v určitých případech by byly bývaly svazující a na obtíž. Jen pár režisérů těmhle nárokům alžbětinského a jakobínského dramatu vyhovělo a realismu se v určitých ohledech vzdalo (viz Titus Julie Taymor, Prosperovy knihy Petera Greenawaye, některé adaptace Orsona Wellese), Fiennes bohužel není jeden z nich. Jeho Coriolanus se pevně drží pravidel mainstreamového filmu a servíruje to, co už jsme si zvykli oceňovat a používat jako měřítko kvality adaptace: detailní herecké výkony které nikdy nepřekročí mantinely iluze, konkrétní a povědomý historický kontext a řeč přiměřenou bezprostřední situaci. Je ovšem třeba hned dodat, že to, co servíruje, je realistické zpracování prvotřídní, nebo alespoň velmi vysoké kvality. Ten, komu se podaří odfiltrovat z close-upů na Coriolanovu tvář ikonické a o dost přímočařejší Fiennesovy kreace v Schindlerově seznamu a Harry Potterovi, bude odměněn suverénním ztvárněním jedné z nejnepřístupnějších rolí v Shakespearovském kánonu; na celé čáře ovšem vyhrává královská Vanessa Redgrave jako Matka (někdy lituji, že čeština nedisponuje členem určitým), jejíž výkon sám o sobě stojí za cenu lístku do kina. Brian Cox a Paul Jesson znamenitě sekundují, Gerard Butler je méně zajímavý, ale konkurenci měl obrovskou a roli nesnadnou. Co se historických kontextů týče, první polovina filmu zdatně kopíruje konvence současných válečných a politických dramat, byť mě zklamalo, že na to, kolik pozornosti jsem byl ponoukán investovat do davových scén a kolik tváří jsem se naučil rozeznávat, druhá půlka velmi rychle s tímhle materiálem skoncovala (byť hra samotná natahuje plebejce a tribuny na skřipec o poznání déle) a na politické rovině vykrvácela ve prospěch tří hlavních aktérů (a propos, Meneniova poslední scéna je Fiennesův přímysl a ne právě uspokojivá náhrada za vynechané scény v poslední třetině). Sečteno podtrženo, nejde o žádný revoluční počin – jakkoliv se modernizace kontextů snaží tvářit radikálně – ale hra funguje jak má, alespoň v těch ohledech, které má na zřeteli estetika filmového realismu. // LEPŠÍ VERZE: Ve světě filmu zřejmě není, byť stojí za srovnání televizní zpracování od BBC (1984); je nekonečně krotčí a po technické stránce si vede mnohem hůř, ale sofistikovaná práce se statickým obrazem a výtvarná stylizace scén je dobrou alternativou k Fiennesově surovému výrazu.(22.1.2012)
-
klima777
Válka. Hlas lidu. Pomsta. Postmoderní Shakespeare. Drsný. Těžký. Temný. Toporný. A možná trochu legrační. Úžasný (vždycky byl). Berme nebo nechme být. Osobně se mi celá záležitost líbí velice velmi (včetně interkontextuálních narážek a hodně šibeničních vtípků); jen Gerardem Butlerem si nejsem úplně jista (ale nevadí...) Jako režijní debut odvážné a překvapivě silné.--------------- Přes lehký opar nadšení, pravím vám: Toť Titus není a proto Coriolanus vítězný věnec nezdědí :-P(19.10.2011)
