• S.Quentin QUALE
    ***

    Chytl jsem pouze poslední dvě povídky a když odhlédnu od hmatatelného prosovětského tendencionalismu, který je ovšem plně pochopitelný, musím říct, že jsem se bavil fakt dobře. Napětí, drama, humor.....proč ne....65%(18.11.2014)

  • tahit
    ***

    Autorem scénáře je proslulý spisovatel Ludvík Aškenazy, krásně a dobově ztvárněné povídky, které se zdají trochu lyrické, až skoro pravdivé. Protože se film točil v reálných exteriérech, působí to velmi autenticky.(22.8.2007)

  • sportovec
    ****

    Začlenění do budovatelské edice LEVNÝCH KNIH (Filmy patří lidu) se v tomto případě viditelně minulo smyslem. Nepochybně se tu totiž jedná o jednu z nejzdařilejších koprodukcí naší filmové historie vůbec. Zařazení ruských herců nadaných velkou uměleckou erudicí i vlastní osobní zkušeností z Velké vlastenecké války (nikoliv náhodou se objevuje mezi melodiemi filmu slavnická hymnická SVATÁ VÁLKA či jinak POVSTAŇ ZEMĚ), jak ji symblizuje tehdy mladý Vjačeslav Tichonov, filmu a jeho autentičnosti jen prospělo. Milostné vzněty, vyměňované mezi Janou a Rukavičkinem, naznačují, že skutečná láska dnešní sex dalekosáhle - lidsky a v lidském rozměru mimo a nad někdejší pokrytecké puritánství - přesahuje. K ocenění je i nápis ve školní třídě, v němž se vedle Rudé armády objevuje i prvorepublikové masarykovské PRAVDA VÍTĚZÍ (cenzura musela mít obě oči víc než přivřené). Zajímavé jsou i některé nápady (náhodně přeskočivši jiskra na školním demontračním generátoru uvolňuje milostné napětí mezi začínající učitelkou a ruským ženistickým poručíkem). I způsob, jakým na sebe navazují jednotlivé povídky, je vynalézavý svým rámcem setkávání a míjení, jež pro poslední válečné dny bylo tak typické. Tramvaj, která projíždí čerstvě osvobozeným městem, úlevná radost tryskající snad z každého chodníku a ulice, mrtvý sovětskoruský voják nesmyslně umírající v prvních hodinách míru, konfrontace se světem odcházející První republiky (komisní Kreuzmannův řidič tramvaje, nádherná babička jinak neznámé Marty Májové i mladý pár z úvodní povídky), to všechno činí z HVĚZD dílo plně srovnatelné s legendární Vávrovou NĚMOU BARIKÁDOU, natočenou v období bezprostředně poválečném, či skvělým a nedoceňovaným Krejčíkovým VYŠŠÍM PRINCIPEM. Patosu, snad s výjimkou úvodní a současně i uzavírající scény na dětském parkovém pískovišti, je tu jako šafránu; totéž platí i optimistických tónech; dominuje civilní vedení herců a v pozadí cítíme tíhu povědomí krutých, nezvratných ztrát, s nimiž ti, kteří přežili válečné běsnění, už musí žít napořád po zbytek svých dnů. MÁJOVÉ HVĚZDY mají - máme-li je už nějak zařadit - kvality nesporně "trezorové" svým nadčasovým přesahem, který v sobě pro vnímavého diváka skrývají i dnes.(8.7.2011)

  • Bart
    ****

    Velmi zdařile natočený film. Režiséru Rostockému se podařilo citlivě spojit 4 příběhy. Komediálně laděný, jemný milostný, dramatický a dojemný příběh. Herecké výkony všech hlavních představitelů byly naprosto vyrovnané. Herecká milostná dvojice Tichonov - Brejchová se na dlouho staly pro mnohé představou mladé křehké lásky.(2.10.2006)

  • Marthos
    *****

    Válka. Osvobození. Radost. Život a smrt. Aškenazyho povídkový kaleidoskop prvních květnových dnů pětačtyřicátého roku klade před diváky čtveřici malých, takřka komorních, lidských příběhů, setkávajících se vlastně tak trochu náhodou ve chvílích pro ně osudových. Pro někoho ony májové hvězdy zazářily, jiní už je neviděli. Jímavé vyprávění jednotlivých epizod se postupně proměňuje ve vysoce humanistické poselství, jehož nositeli jsou nejen sovětší vojáci, ale také všichni ti zdánlivě malí a bezvýznamní lidé, pro které válka znamenala určitý mezník v jejich životech. Střet dětské fantazie, prvních milostných probuzení i traumatického vyrovnání se se sebou samým patří zcela určitě k nejvýraznějším mementům tohoto pozoruhodného filmového díla, jehož lyrické zabarvení jakoby oddalovalo hrůzné okamžiky kamsi do pozadí. Vnitřně ztlumené, civilně odehrané party v podání Brejchové, Peška, Jany a Zdeňka Dítětových, skvělého Miloše Nedbala, Kreuzmanna a dalších, včetně sovětských herců v čele s Alexandrem Chanovem a Vjačeslavem Tichonovem, zůstávají dominující hodnotou Májových hvězd, v mnohém se odlišujících od tematicky příbuzných poúnorových filmů (Vávrova a Drdova Němá barikáda) nejen svým pojetím, ale také přístupem (nelze si nevšimnout absence jakékoli politické angažovanosti). Poselství, připoutávajíc k sobě další generace, je natolik silné, aby mohlo být dnes i v budoucnu jakkoli deformováno a znehodnocováno. Je to ona nesmírná lidskost, s níž byli obětovány miliony pro životy druhých. Lidskost, která naplno vyvěrá také prostřednictvím Májových hvězd.(23.3.2014)

  • - Povídky Dušan a generál, Zrzavý a Cibulka vyšly ve sbírce Květnové hvězdy v roce 1955. Povídka Modrá jiskra až ve 2. vydání v roce 1960. Zdroj: Český hraný film 1945-1960, NFA 2001. (NFA.cz)

  • - Povídky "Dušan a generál", "Zrzavý" a "Cibulka" vyšly ve sbírce "Květnové hvězdy" v roce 1955. Povídka "Modrá jiskra" až ve 2. vydání v roce 1960. (lausik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace