Deník ztracené
-
Tagebuch einer Verlorenen, Das
-
Diary of a Lost Girl
Drama
Německo, 1929, 104 min
Režie:
Georg Wilhelm PabstObsah
-
Thymian Henning, nevinné mladé dievča, je znásilnené predavačom v lekárni svojho otca. Zostane tehotné, je odmietnuté svojou rodinou a musí sa starať samé o seba v krutom svete... (matriosa)
Thymian Henning, nevinné mladé dievča, je znásilnené predavačom v lekárni svojho otca. Zostane tehotné, je odmietnuté svojou rodinou a musí sa starať samé o seba v krutom svete... Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
NinadeL
Fenomén Louise Brooks je až fatálně spjatý s dvojicí filmů Georga Wilhelma Pabsta, které s ním natočila při svém krátkém pobytu v Německu v roce 1929. V příštím roce uhranula ještě Augusto Geninamu a debutovala ve zvukovém filmu Prix de beauté (Miss Europe) ve Francii, jinak zůstala věrná Hollywoodu. Kouzlo slavné Lulu nebylo ideální zopakovat ve stejných intencích, proto byla pro Louise zcela záměrně zvolena postava zlomené dívky z vyšších kruhů Thymian. Díky ní pak mohla sehrát vnitřně bohatý svět své nové postavy a zároveň projít skutečnou proměnou od naivky přes padlou dívku až po ženu s nově nabitým sebevědomým. Osobně mám Deník ztracené mnohem radši, než slavnější Pandořinu skřínku snad právě pro to nezměrné utrpení v očích Louise, která zprvu nedokáže uvěřit realitě. Znovu je také možné potěšit se Sigi Arnem a ocenit velké výrazové herectví Josefa Rovenského.(28.3.2012)
-
Wiliem
Nad absurdností tohoto snímku zůstavá občas rozum stát. Snaha jak ukázat marnost a bezmocnost obyčejného člověka, mladé nevinné dívky, ale to tak nešikovně, že Vám bude osud hrdinky zcela lhostejný, ostatně jak už píše eye candy. Neucelený děj díky němuž snímek skáže z louže do bláta a zcela potápí to co mohlo na filmu zaujmout nesmyslnými dlouhými záběry skotačení a bujaré nálady. Hlavní hrdinka občas působí svým vystupováním jako kdyby zrovna spadla z Měsíce. 50%.(15.5.2010)
-
eye candy
Těžkosti Thymian ve mně bohužel po celou dobu nezanechávaly jedinou emocionální stopu. Nepřehledné posuny v čase a vážné dramatické momenty, které jsou předhazovány bez jakékoli tvůrčí invence (scéna ve které se Thymian dozvídá o smrti dítěte je opravdu zválštní) působí spíš zmateně než aby vyvolávaly dojem dějové ucelenosti. Docela zábavná (zábavně absurdní), je alespoň prostřední část v ústavu, v němž vládne tak zvaná pevná ženská ruka (sadistická mužatka) a její dvoumetrový pomocník, připomínající trochu hezčí verzi Slotha Fratelliho. Vlastně i Fritz Rasp nezůstal nic dlužný své pověsti a čůráčího muže č.1 zahrál s velkým přehledem. Jinak ale alespoň z mého pohledu poměrně dlouhé a nezáživné(15.6.2009)
-
everlong
video můžete zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=Nz-jLSMun08(13.1.2011)
