poster

Obřad

  • USA

    The Rite

  • Maďarsko

    A rítus

  • Itálie

    Il rito

  • Slovensko

    Rituál

Drama / Thriller / Horor / Mysteriózní

USA / Maďarsko / Itálie, 2011, 109 min

Předloha:

Matt Baglio (kniha)

Scénář:

Michael Petroni

Kamera:

Ben Davis

Hudba:

Alex Heffes

Producenti:

Beau Flynn, Tripp Vinson

Scénografie:

Andrew Laws

Kostýmy:

Carlo Poggioli
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • D.Moore
    ****

    "Co jste čekal? Rotující hlavu a zvratky?" Pokojem 1408 to Mikael Håfström naznačil a Obřadem potvrdil - ten chlap je ohromně talentovaný a jeho další věc, kterou bude točit, by rozhodně měla být zase hororová. Jen houšť. Obřad je skvělá atmosférická chuťovka, která potěší o to více, že nespoléhá jen na bezchybně excelujícího Hopkinse, ale opírá se právě o zručnou režii, kameru a nenápadnou, ovšem působivou hudbu. Lepší film o exorcismu tady od Vymítače ďábla prostě nebyl. Čtyři čistočisté hvězdy.__P.S. Zvednout mobil během obřadu, to si může dovolit vážně jenom Anthony Hopkins (ačkoliv možná je to tím, že za časů Maxe von Sydow existovaly jen pevné linky). Skvělá scéna.(29.4.2011)

  • -bad-mad-wolf-
    ***

    Mám dojem, že nedůvěrou a předsudky netrpěl tentokrát pouze titulní hrdina, ale i někteří diváci. Stejným tónem ale asi můžu říci, že zvítězilo moje subjektivní zalíbení. Håfströmův Obřad opravdu JE řemeslně skvěle natočen, má velmi slušné ohudebnění, minimálně jeden dost dobrý herecký výkon a odehrává se v charismatických prostorách Říma, které mají atmosféru. Především ovšem dokáže být strašidelný (či spíše mrazivě nepříjemný) a má v sobě to nehezké tušení něčeho zlého tam uvnitř. Scény s těhotnou dívkou a závěrečné vymýtání jsou vynikající. Co se týká obsahu, dialogy určitě nejsou vedeny naprázdno a místy se dá mluvit i o nepředvídatelnosti, byť je příběhová linka schematická a občas nehezky zasmrádne. Sympatický byl souboj pragmatického přístupu mladého (skoro)kněze s postupy církve, a to i přesto, že film nakonec zajede do hororových kolejí a na otázku racionality si odpoví po svém. Příště bych uvítal, kdyby si s tématem někdo pohrál sofistikovaněji. 7/10(27.4.2011)

  • Faustka
    *****

    Rozhodnutí v ďábla nevěřit neznamená, že ďábel neexistuje. Plamínek víry dříme v každém z nás(i když podle reakcí z kina začínám malinko pochybovat). Mikael Hafström zvolil zvolna plynoucí rozjezd a nenásilné vtažení do děje. Zlom nastává v okamžiku setkání Michaela Kovaka(jež je skeptický ke všemu nadpřirozenému – všechno má přece logické, čistě vědecké vysvětlení) a otce Lucase(nezdolného a též velmi neortodoxního exorcistu). Jedinečný A. Hopkins, který svým vnitřním nábojem, civilním projevem, a také s veškerou svou urputností využívá naplno postavy kněze, pro něhož je střet s bestiemi pekel každodenní hostií. Např. emočně vypjatá scéna náhlého skonu těhotné Rosarie, kdy zlomený otec Lucas prohrává svůj boj se zlem, nebo závěrečné vymítání démona Baala s tváří A. Hopkinse nenechá nikoho na pochybách o věrohodnosti jeho prožitků. K tomu připočtěme přitažlivé lokace, jako neustále bdělí Vatikán a hříšný Řím s jeho tajuplnými uličkami – povětšinou deštěm zkrápějícími, skrytými zakoutími a množstvím toulajících se čičinek, pro něž je Věčné město tím pravým rájem.(21.3.2011)

  • verbal
    *

    Uf! No ještěže ty kudlanky máme! Nebýt jich, dělá si tu kdejaký posraný démon ze slaboduchých idiotů papírové čerty! Onehdá vypil kamarád v hospodě litr rumu, oči mu šly šejdrem, zachraplým, metalovým hlasem blábolil nesmysly a dělal na stole stojky! A já bláhový se bál, že mu z toho chlastu hráblo. Hovno. Posedlý byl, chudák! Příště rovnou běžím pro nejbližšího černoprdelníka a než ho ministrant dokouří, už naštěstí vím, jak mu poskytnout první pomoc! Pocákám ho pivem a zarecituju mu z příbalového letáku složení Thorazinu nebo jídelní lístek s pizzama. Na ďábla se holt musí italsky! Takové vymítání není žádná holá prdel! Teď, když vím, že je to opravdové a skutečně se to děje, nevystrčím bez latinského slovníku paty a každému dementovi se budu vyhýbat velkým obloukem, aby mě nepozvracel hřebíkama a já nechyt četra, jako Hopkinsovic Toníček. Když už nám Vatikán sem tam naservíruje nějaké to posvěcené, marketingové video, mohl by to alespoň udělat zábavně jako pan Friedkin. Čumět dvě hodiny na to, jak Hanibal Lecter s nějakým nevěřícím gayem, pardon, chtěl jsem říct Tomášem, unyle mávají krucifixy a citují Rituale Romanum, může přijít zábavné tak akorát pravidelným posluchačům nedělních blábolů pana faráře. A tak nám ti kluci římskokatoličtí vymítají a vymítají, a jestli se ještě neuvymítali, tak tam vymítají dodnes.(19.4.2011)

  • Pepinec
    ***

    Mlíčňák Kovak, podle jména Američan jak poleno, u mě skončil už neposkytnutím první pomoci mladé dívce svíjející se na silnici. To bych určitě samou radostí řval, kdybych ležel v bolestech pod autem a nějakej kněžskej cucák by mně začal místo masáže hrudníku vykládat něco o odpuštění hříchů... Doufám, že tohle je další z těch věcí, které jsou možné jen ve filmu. Jinak příběhy o vymítání mám v oblibě. Ne ale proto, že bych si u jejich sledování chtěl stíhat lakovat nehty, nýbrž proto, že mě většinou donutí vyměnit zašlé spodní prádlo za čisté. Obřad je bohužel případ toho filmu, u kterého kdyby platil opak první části předchozí věty, připomínal bych teď vymazleného Liberaceho. Hopkins je bourák, Alice kočka a tma vážně děsivá. To jsem ale věděl už předtím...(17.8.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace