Prostřeno!

Stopadesátikilová paní Jana stojí ve své maloměstské kuchyni 1,2 x 1 m a slzy hořkosti stékají přes její masitý podbradek a smutně kanou do základu pro svíčkovou. A ani se jí nedivím, když jí slečna Ivetka, odpudivá to blondýna, jejíž bystrost osciluje někde mezi závodní uklízečkou a jeřábnicí z Nové huti, před chvíli řekla, že hovězí vývar s játrovými knedlíčky, se kterým se srala nejmíň dvě hodiny, chutnal jako odvar z fuseklí a navíc byl studený. "Svině jedna!", procedí mezi vzlyky paní Jana a mohutně potáhne nosem, aby byl ten chrchel, jenž jemně dochutí Ivetčin hlavní chod, řádně žlutý a viskózní. Mezitím ostatní bez zardění důkladně prolézají její malometrážní 2+1 a obdivují všechny ty panenky s porcelánovými hlavami, troubící jeleny, fotky kočiček na stěnách a socialistické tapety, které pamatují generála Svobodu. "Má to moc hezký, Janička", rozplývá se prudce neheterosexuální pan Mirek, "ale na můj vkus je tu trochu málo růžové". Stoletý Václav má dilema, jestli se soustředit na zásuvku s hostitelčiným jumbo spodním prádlem nebo na udržení moči a stolice. Pubertální Miloš s nagelovanými vlasy se žoviálně, s rukama v kapsách houpe na patách, žvýká orbitku a předstírá naprostou lhostejnost dokonce i k prošlapanému, sytě červenému koberci se zašlými fleky kočičí moči. Je totiž děsně kúl, tak ať je to v televizi znát! Jen sem tam mrkne po Ivetě, která mu svýma šilhavýma očima vysílá jasný signál s nadějí na zásun. To taková paní Milena, kníratý babochlap neurčitého věku, otevřeně nad rozkošným hnízdečkem paní Jany ohrnuje nos a je jí líto, že kamery ještě nepřenášejí pachy. "Jak může někdo bydlet v takovém bordelu", pronáší zhnuseně, jakoby mimochodem mrkne do kamery a utírá si do svých prověšených Solexek od Vietnamců prst, kterým před chvíli rozmazala tunu prachu na stropě mahagonového sekretáře s růžovým porcelánem. "Doufám, že budeme mít aspoň čisté talíře!!". Mezitím pan Václav zahuhňá cosi o prdeli a vydá se do umakartového jádra pátrat po toaletě. Mirek se zatím mazlí s každým žužu růžovým hrníčkem s květinovými vzory a zasněně vzdychá. Jen Miloš s výrazem "vyližte mi prdel" pořád stojí na místě, nicméně začíná se trochu nudit, což se projevuje narůstající frekvencí žvýkání. Naštěstí se již z kuchyně ozve chraplavý baryton paní Jany, oznamující, že je Prostřeno, a tak ta šestice krásných, milých a vkusných lidí, jejichž inteligenční kvocient dá v součinu nádherné, dvojciferné číslo, ten dokonalý vzorek národa, může zasednout k extrémně malému stolu a pochlebovat paní Janě, jak se jí to náramně povedlo, aby pak mohli o samotě do kamery nepokrytecky prohlásit, že se to nedalo žrát, protože ta kráva neví, že se do svíčkové dává dešanel. Ještěže tu v pozadí máme Vydru a to jeho krpaté monstrum, kteří svými třeskutě vtipnými bonbonmoty dokáží odtáhnout divákovu pozornost od tohohle matrýria a přinutí jej myslet jen na zvracení. A já si příště raději zase otevřu žumpu a budu čtyřicet minut zírat na to, jak v ní plavou hovna! (23.12.2011)

Je velmi složité hodnotit tento pořad především kvůli nezvykle kontroverzní dualitě obsahu a formy - na jedné straně rádoby vtipný buranský komentář a problematický televizní formát, na straně druhé nezpochybnitelná přidaná hodnota. V případě pořadu Prostřeno jde víc než jen o obyčejnou kulinářskou reality show. Dívejme se do nastaveného televizního zrcadla - téměř sociologická sonda do spíše střední a starší generace Čechů coby národa buranů a lidí naprosto bez invence, vkusu a úrovně. Pan Vojta ze Šumavských Hoštic mi promine... (09.08.2011)

Nechat si prošmejdit byt včetně nejtajnějších zákoutí bandou úplně cizích cizáků, to bych neskousl. A abych se půl dne mastil s nějakým jídlem jen proto, aby mi pak nějaká odbarvená frigidní pitka řekla, že vařit fakt neumím (což vím i bez ní) - to bych musel mít masochistické sklony. A upřímně, kdybych ty maso-sklony měl, zajdu se radši nechat zmrskat devítiocasou kočkou někam do SM salónku, hezky intimčo, než abych lezl jako vylízaný idiot do televize a nechal se tam veřejně ztrapňovat "rádobylidmi", jejichž jediným uměním je to, že umí do kamery říct to, co nedokážou říct do očí. Jo vlastně, a někteří umí i usmažit řízek! (29.05.2013)

Tohle to není obyčejný (š)kulinářský kuchařský pořad ale něco víc. Skvělá oddychovka, takhle po náročném dni, člověk pozná formou jakési reality, zcela obyčejné lidi, vidí jak žijí, co mají rádi atp. Jak ale píše Djkoma, obyčejní lidé mě také až tak moc neberou, ne že bych jimi jako Paroubek pohrdal, ale občas to jejich hodnocení nechápu, jak to ale bylo o VIP celebritách o vzrušení bylo postaráno, skvěle jsem se bavil a očekával každý další díl v jedné docela slušné sérii s paní Devátou, Zbyňkem Meruňkou, zpěvákem a tanečníkem Yemim, jednou miskou (teď nevím bohužel jméno) a panem Baudyšem. Tam jsem si dokonce i takhle přes obrazovku pochutnal, nevídáno, celebrity mě normálně jinak moc neberou, ale zde jsem je ještě zkousnul, zřejmě to bylo tím, že šlo o docela nekonfliktní a zcela normální složení ze slušných lidí.. Daleko lepší než jakýkoliv současný kuchařský pořad s Babicou i bez Babici...ps; Hodnocení odpad neberu, lidi hodnotí už čistě z principu, buď jak stádo, podobně jako u telenovel, kde mnohokrát neviděli ani ten jeden díl, anebo se řídí tradice, co je komerční je náležitě blbé.. (28.05.2010)

Oslava čecháčkovské (kulinářské) malosti, u kterého budete mít pocit, že váš ovladač je "nějakej rozbitej". Ať již totiž máte sebelepší a seberychlejší, tak vám stejně bude připadat, že se to přepíná/vypíná celou věčnost. A během té věčnosti žvatlají otrávení VydroBouškové a vám mozkové buňky odumírají a odumírají a... Odumírají. (05.02.2013)