Prostřeno!

Stopadesátikilová paní Jana stojí ve své maloměstské kuchyni 1,2 x 1 m a slzy hořkosti stékají přes její masitý podbradek a smutně kanou do základu pro svíčkovou. A ani se jí nedivím, když jí slečna Ivetka, odpudivá to blondýna, jejíž bystrost osciluje někde mezi závodní uklízečkou a jeřábnicí z Nové huti, před chvíli řekla, že hovězí vývar s játrovými knedlíčky, se kterým se srala nejmíň dvě hodiny, chutnal jako odvar z fuseklí a navíc byl studený. "Svině jedna!", procedí mezi vzlyky paní Jana a mohutně potáhne nosem, aby byl ten chrchel, jenž jemně dochutí Ivetčin hlavní chod, řádně žlutý a viskózní. Mezitím ostatní bez zardění důkladně prolézají její malometrážní 2+1 a obdivují všechny ty panenky s porcelánovými hlavami, troubící jeleny, fotky kočiček na stěnách a socialistické tapety, které pamatují generála Svobodu. "Má to moc hezký, Janička", rozplývá se prudce neheterosexuální pan Mirek, "ale na můj vkus je tu trochu málo růžové". Stoletý Václav má dilema, jestli se soustředit na zásuvku s hostitelčiným jumbo spodním prádlem nebo na udržení moči a stolice. Pubertální Miloš s nagelovanými vlasy se žoviálně, s rukama v kapsách houpe na patách, žvýká orbitku a předstírá naprostou lhostejnost dokonce i k prošlapanému, sytě červenému koberci se zašlými fleky kočičí moči. Je totiž děsně kúl, tak ať je to v televizi znát! Jen sem tam mrkne po Ivetě, která mu svýma šilhavýma očima vysílá jasný signál s nadějí na zásun. To taková paní Milena, kníratý babochlap neurčitého věku, otevřeně nad rozkošným hnízdečkem paní Jany ohrnuje nos a je jí líto, že kamery ještě nepřenášejí pachy. "Jak může někdo bydlet v takovém bordelu", pronáší zhnuseně, jakoby mimochodem mrkne do kamery a utírá si do svých prověšených Solexek od Vietnamců prst, kterým před chvíli rozmazala tunu prachu na stropě mahagonového sekretáře s růžovým porcelánem. "Doufám, že budeme mít aspoň čisté talíře!!". Mezitím pan Václav zahuhňá cosi o prdeli a vydá se do umakartového jádra pátrat po toaletě. Mirek se zatím mazlí s každým žužu růžovým hrníčkem s květinovými vzory a zasněně vzdychá. Jen Miloš s výrazem "vyližte mi prdel" pořád stojí na místě, nicméně začíná se trochu nudit, což se projevuje narůstající frekvencí žvýkání. Naštěstí se již z kuchyně ozve chraplavý baryton paní Jany, oznamující, že je Prostřeno, a tak ta šestice krásných, milých a vkusných lidí, jejichž inteligenční kvocient dá v součinu nádherné, dvojciferné číslo, ten dokonalý vzorek národa, může zasednout k extrémně malému stolu a pochlebovat paní Janě, jak se jí to náramně povedlo, aby pak mohli o samotě do kamery nepokrytecky prohlásit, že se to nedalo žrát, protože ta kráva neví, že se do svíčkové dává dešanel. Ještěže tu v pozadí máme Vydru a to jeho krpaté monstrum, kteří svými třeskutě vtipnými bonbonmoty dokáží odtáhnout divákovu pozornost od tohohle matrýria a přinutí jej myslet jen na zvracení. A já si příště raději zase otevřu žumpu a budu čtyřicet minut zírat na to, jak v ní plavou hovna! (23.12.2011)

Tak buď jsme opravdu národ dutých kebulí, nebo platí teze, že se do televizních estrád hlásí přednostně nižší vrstva planktonu. A není rozhodující, zda si před kamery zaskočí přivydělat k popelařině, nebo demonstrovat dekadentní nevkus zbohatlíka. Nikdo mi totiž nenamluví, že zde jde především o kulinářské umění. Voayérské oblézání soukromých prostor žranec čvaňhajícího zoufalce mluví za vše. Zajímala by mě velikost onoho drobku z koláče, který si poctivě zapisuje recepisy a neprská pouze odsuzující věty na adresu soutěžících maminek, týnek, staromládenců a gayů. Já to tedy nejsem. Hodnotit mohu pouze z hlediska samce, který své partnerce dopřává několikrát týdně až trapnou volnost v manipulaci s ovladačem. Jako úlitbu zase ona toleruje mou tendenci dabovat ústřední postavy vlastními, příhodnými texty, od čehož však překvapivě ustupuji. Přes mé vulgarismy totiž zaniká lidová moudrost, distribuovaná Vydří rodinkou, což - a to snad uznáte - je škoda. Ony poetické bláboly, které snad sepisuje sám Alby Reichel, hutně dotvářejí atmosféru amatérského dokumentu na téma kretenismus v české společnosti. Hvězdu dávám za fakt, že mohu každý všední večer pokřikovat na svou milující rákosku že je PROTŘENO. Dělám to cestou z hajzlu. (24.05.2012)

na "VIP" epizody s tzv. "celebritami" se dá celkem bezbolestně koukat, obecně to jako bydlo-jídlo inspirace taky není špatný... ještě tak změnit dramaturgii, atmosféra standardních dílů je mi silně nepříjemná... no není to nic moc žrádlo a nemůžu říct, že bych si to sám dobrovolně zapnul, ale nechá se u toho vydržet... občas... což se o spoustě dalších NASERvírovaných realityšou říct nedá. 40% (08.08.2012)

Tak dnešní gurmánské orgie bych hodnotil vcelku pozitivně, paní Eržika byla pozorná hostitelka. Bohužel Blitky mořského vlka s arašídovou pomazánkou jsem nemohl okusit, protože mám na luštěniny od útlého dětství alergii. Naopak Sobolí prdel nadívaná ondatřími čuráčky v bešamelové omáčce byla krmě par excellence. Rovněž zábava se zapalováním větrů se mi zdála milá a vkusná a báječně jsem se při ní po celodenním popojíždění hovnocucem odreagoval. Takže podtrženo sečteno, paní Eržika ode mě dostane za dnešní večer zcela zaslouženě pět bodů. (12.01.2012)

Kvanta lidičků se na čtyřicet minut denně mění na gurmety a kulinářsky geniální gastroznalce... nebo si to alespoň myslí. Reality záležitosti tvořej lidi, takže záleží na tom, jaká sebranka se u stolu sejde - dokud se dohaduje banda pokorných maminek o tom, že stehno chtělo dopéct a brambory přihřát, zábava padá někam za sporák, ovšem s příchodem přechytralých taktizátorů, sociálních dinosaurů a konfliktních pitomců sledovatelnost strmě stoupá až ke čtyřem hvězdičkám! Včetně krásné satisfakce pokaždé, kdy idiot dostane po čuni. Teda málo bodů. Konflikty divadýlka s upřímností tu místy nabývají epických rozměrů a je hezký vidět, že i tahle pochybná zábava o lidech a jejich kvalitách dost vypovídá - o ničem jiným to není a nikdy nebude. Na vaření kadí pes. (26.11.2015)