Luther

První řada výborná. „Mám to na háku“ polda, jehož totální vnitřní rozervanost hraničí s antickou tragédií a jehož konfrontace se svůdně psychopatickou Alicí připomínají introspektivní pohledy do zrcadla, které vám odhalí i to, co byste nejraději zakopali hluboko pod zem. K tomu nepříjemně realistické zločiny, jež jsou spíše impulsem k psychologickým hrám mezi vyšetřovateli a vyšetřovanými (nejčastějšími oběťmi jsou policisté) než ke standardnímu odhalování vrahovy identity (která je většinou brzy odtajněna). A samozřejmě zdrcující finále, vyhrocené skoro stejně intenzivně jako finiš třetího dílu Sherlocka, které hrdinovo neštěstí dovádí až na hranu autorského sadismu. Druhá série se svou neředěnou vážností a stupňovanou brutalitou zločinů tu hranu překračuje. Příliš často a nápadně se předpokládá, že se zlosyn zachová určitým způsobem a, ejhle, on se tak opravdu zachová. Tvůrci zužitkovávají snad každé z klišé supertemných kriminálek, jež jsou shazovaná v A Touch of Cloth. Jako kdyby jim stačilo, že Luther je v háji a už se nenamáhali jeho postavu někam dál posunovat. Takže jenom vyměnili Alici za jinou vykolejenou, ale mnohem méně zajímavou dívčinu, která by mohla být nanejvýš protagonistovou dcerou, nikoli jeho temnou stránkou. Lutherovi vnitřní démoni byli vůbec dost zkroceni (v poslední epizodě se chová jednoduše jako magor, ne jako muž až fanaticky oddaný svým zásadám) a to navíc v zájmu scén silně čpících sentimentem. Pravdou ovšem je, že Elba, obdařený mimochodem přesně tím typem charismatu, které potřebuje představitel Bonda, předvádí konstantně fenomenální výkon a některé nepříjemně konfrontační voyeristické záběry kruťáren vybízejí k obsáhlejší studii o zobrazování násilí v televizních detektivkách. 80% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Traffic, SarumanKo (09.12.2012)