Režie:
David CronenbergKamera:
Peter SuschitzkyHudba:
Howard ShoreHrají:
Michael Fassbender, Keira Knightley, Viggo Mortensen, Vincent Cassel, Sarah Gadon, Katharina Palm, André Hennicke, Arndt Schwering-Sohnrey (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Příběh zrodu psychoanalýzy a vztahu Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga... Píše se rok 1904. Psychiatr Carl Jung přijímá do své péče v curyšské nemocnici Burghölzi mladou pacientku, u níž byla diagnostikována hysterie. Ctižádostivý lékař, inspirovaný prací Sigmunda Freuda, chce na nové pacientce vyzkoušet experimentální léčbu zvanou psychoanalýza. Léčba Sabiny Spielreinové je úspěšná a Jung o svých poznatcích s nadšením píše Freudovi. Na základě vzájemné korespondence vzniká mezi oběma muži přátelství. Freud Junga požádá, aby léčil jeho přítele, psychiatra Ottu Grosse, anarchisticky založeného volnomyšlenkáře. Ženatý Jung pod jeho vlivem ustupuje ze svých pevných morálních zásad a navazuje se Sabinou vášnivý vztah, který může být zničující nejen pro ně dva, ale i pro jejich blízké... Životopisný film Davida Cronenberga vznikl podle scénáře Christophera Hamptona, jemuž předcházela jeho hra Léčba řečí, inspirovaná knihou Johna Kerra Nebezpečná metoda. Jeho protagonisty jsou velikáni psychoanalýzy Carl Gustav Jung (1875–1961) a Sigmund Freud (1856–1939), jejichž učení i život významně ovlivnila dnes pozapomenutá psychoanalytička Sabine Spielreinová (1885–1942), jež byla první Jungovou pacientkou, na niž aplikoval Freudovu revoluční léčebnou metodu. Děj, odehrávající se v letech 1904–1913 sleduje složité lidské i profesní vztahy ústředních postav. Kultivovaný a esteticky působivý snímek také podává obraz doby, pod jejímž idylickým povrchem se odehrávala osobní dramata a vřely temné vášně. (Česká televize)
(více)Videa (21)
Recenze (721)
Až příliš utlumený a chladný Cronenberg, který sice dává hercům co největší šanci herecky zazářit, a oni jí také využívají, ale jinak nemá moc co nabídnout. Precizně napsané dialogy a historická přesnost totiž neosloví tolik, jak bych čekal a celé to až příliš pomalu uteče. Ještě, že se David příště vrací zpět ke "svýmu". ()
Tak vám nevím, ale za tohle bych nařezala na holou spíš Cronenbergovi než Keiře... Pokud některý z jeho dřívějších filmů brousil po povrchu, bylo to proto, aby naznačil, že pod povrchem se nacházejí věci tak děsivé, že je ponechá na naší vlastní představivosti. Ale v tomhle případě je povrchnost jenom povrchnost, abych parafrázovala jednoho z hrdinů, a suše akademický výlet s přehrávající Keirou, jíž bych doporučovala prostudovat si Saturninova slova o podobnosti energických mladých dam s odhodlaně vystrčenou bradou a přiblblé opici, se tak zvrhl do... no, spíš nezvrhl, zvrhlá je spíš hra s divákem, který čeká něco jiného než suše odrecitovaný seznam pojmů a metod (sny-jasně, oidipovský komplex-že váháte, masochismus-nějaký by byl, akorát nebaví ani jednoho z aktérů, animus/anima-zvláště otravné, slovní asociace- hlavně ať to pozná i slepej) smíchaný s nepovedenou červenou knihovnou, která navíc dík lokacím připomíná cosi od Rosamundy. Myslím, že líp obsah filmu prorocky shrnula jedna moje kolegyně, když se kdysi překlepla ve zprávě a napsala: "Pacientka je spíče depresivní." Tahle metoda je zkrátka trochu moc bezpečná a unylá. A snesitelná jenom o prsa - a ještě k tomu o Keiřina. ()
Pohříchu nevzrušivé. Nebezpečná metoda je sice formálně jen těžko napadnutelný film, u kterého budou filmoví teoretici nejspíš slastí vrnět, ale kdybych mu dal vyšší hodnocení, lhal bych sám sobě. Prostě se mi nelíbil, nepřišel mi ani trochu zajímavý a představa, že bych se na něj musel dívat znova, mě docela děsí. Stará Cronenbergova úchylnost a podvratnost se ztratila pod tunou akademicky precizního make-upu, už si jen tak pokojně bublá hluboko pod povrchem. A mne nebaví ji hledat. ()
Lahůdkové herecké výkony tří hlavních představitelů, na poměry a styl Davida Cronenberga velice umírněná, střízlivá režie. Co je však zásadní, Nebezpečné metodě se myslím podařilo vkusně a stručně představit ony dva v mnohém tak podobné a přece podstatně odlišné pohledy na to, jak funguje lidská mysl, potažmo duše. A jsem rád, že Cronenberg stejně jako já, poměrně otevřeně straní Jungovi. 80% ()
„Sometimes you have to do something unforgivable... just to be able to go on living.“ Freud? Doutník. Anděl? Němec. Fassbender? Přesnost. Kláda? Penis. Mortensen? Zkušenost. Jung? Svědomí. Nitro? Špína. Cronenberg? Křišťál. Keira? Brada(vka).. Nářky nad povrchností jsou možná na místě, protože autor velmi chytře udělal z červené SM knihovny a disputace kapacit psychoanalýzy surfové prkno. Prostý nástroj, přístupný všem, při správném užívání nesmírně vzrušující, jehož jednoduchost oceníte právě na hladině - ostatně, kdyby se ten kanadský gynekolog mysli pustil pod ní, bylo by mu to vyčítáno mnohem víc, tak nač ztrácet autoritu.. Umírněný Cronenberg 21.století je pro mě velmi přitažlivý a některé momenty mi v jeho podání způsobují čirou diváckou radost (tady pragmatismus pacienta Grosse, závěrečný dialog u jezera, či "zavlečení moru" do Ameriky). Žádám si crossover Nebezpečné metody a Studu, kde Fassie ve dvojroli sám sebe zanalyzuje.. ()
Galerie (108)
Zajímavosti (25)
- Ve scéně, kdy se Carl Jung (Michael Fassbender) baví s Otto Grossem (Vincent Cassel) o monogamii a morálce, je odkazováno jejich umístěním, Ottovým černým oblečením i jeho usazením na prvotní hřích v Rajské zahradě. (Othello)
- Po filmech Dějiny násilí (2005) a Východní přísliby (2007) je snímek již třetí spoluprací Vigga Mortensena a Davida Cronenberga. Skladatel Howard Shore s režisérem spolupracuje dokonce po třinácté. Na filmu Východní přísliby (2007) se podílel i Vincent Cassel. (SydneyB)
- Postava Keiry Knightley je inspirována skutečnou historickou postavou, Sabinou Naftulovnou Spielreinovou, která se zapsala do dějin jako jedna z prvních ženských psychoanalytiček. (Ajka1)
Reklama