Kimčongílie (festivalový název)
-
Kimjongilia
Dokumentární / Drama
USA / Francie / Jižní Korea, 2009, 75 min
Režie:
N.C. HeikinObsah
-
Severní Korea je bezesporu nejizolovanější zemí světa. Totalitní režim zde již šedesát let zavírá své obyvatele do koncentračních táborů za sebemenší prohřešky: stačí zmačkat noviny, na nichž je vyobrazen otec zakladatel Kim Ir-sen nebo jeho syn, současný vládce Kim Čong-il. Ačkoli se i pouhý pokus o útěk z těchto táborů trestá smrtí, každý rok se o něj řada vězňů pokusí. Díky hrstce z nich, kterým se podaří uniknout a z níž se někteří objeví i v dokumentu, se svět dozvídá o hrůzné podobě života v komunistické Severní Koreji. Jejich silné a alarmující svědectví o milionech obětí hladomoru v devadesátých letech, severokorejských dívkách skrývajících se v Číně, které jsou nuceny k prostituci, či o závislosti tamní ekonomiky na práci vězňů výmluvně kontrastují s propagandistickými televizními pořady posilujícími obludné rozměry Kim Čong-ilova kultu. S využitím archivů a graficky zajímavých vsuvek je ve filmu režisérky N. C. Heikinové také přehledně připomenuta historie Korejského poloostrova. (Jeden svět)
Severní Korea je bezesporu nejizolovanější zemí světa. Totalitní režim zde již šedesát let zavírá své obyvatele do koncentračních táborů za sebemenší prohřešky: stačí zmačkat noviny, na nichž je vyobrazen otec zakladatel Kim Ir-sen nebo jeho syn, současný vládce Kim Čong-il. Ačkoli se i pouhý pokus o útěk z těchto táborů trestá smrtí, každý rok se o něj řada vězňů pokusí. Díky hrstce z nich, kterým se podaří uniknout a z níž se někteří objeví i v dokumentu, se svět dozvídá o hrůzné podobě života v komunistické Severní Koreji. Jejich silné a alarmující svědectví o milionech obětí hladomoru v devadesátých letech, severokorejských dívkách skrývajících se v Číně, které jsou nuceny k prostituci, či o závislosti tamní ekonomiky na práci vězňů výmluvně kontrastují s propagandistickými televizními pořady posilujícími obludné rozměry Kim Čong-ilova kultu. S využitím archivů a graficky zajímavých vsuvek je ve filmu režisérky N. C. Heikinové také přehledně připomenuta historie Korejského poloostrova. Komentáře uživatelů k filmu (13)
-
Marigold
Škoda přeškoda, že autorka nepovažuje syrové výpovědi aktérů severokorejské továrny na otroky za dostatečně působivé a považuje za nutné je podbarvovat hodně pochybnými tanečními čísly. Ty emoce spíše brzdí, než posilují. Kimčongílii by neuškodila větší věcnost a menší snaha o persuazivnost – kdyby např. Heikin více používala segmenty severokorejské propagandy, mohl být její dokument něčím víc než jen vášnivým upozorněním na jednu z nejstrašnějších a nejvíce přehlížených katastrof humanity ve 20. století. Podobný lyrický přístup k dokumentární látce potřebuje "špátovský" talent pro vizuál – a ten Heikin nemá.(17.3.2010)
-
Zíza
Čeho chce vlastně dokument dosáhnout? Vypovědět jak strašné je to v Severní Koreji? To už stejně většina ví. Přesto je dokument, který stojí za to zhlédnout. Obzvláště v téhle době a zamyslet se, jestli i nadále stojí za to to "ignorovat".(5.12.2010)
-
swamp
Věděl jsem, že je to tam hnus.. ale až takový? Pracovní tábory? Pro mě byla Kimjongilia zajímavým a nepříjemným nahlédnutím do KLDR. Jen škoda těch rádoby baletních kreací - ty spíše kazily celý dojem.(21.12.2010)
-
Maemi
Je škoda, že nezašli do větší hloubky, každý tam řekl několik slov o svém životě a pořádně nic jsem se nedozvěděla. Větší dojem by to na mě udělalo, kdyby film zobrazoval život obyčejných korejských lidí, než politických vězňů. Možná o tom ale hovoří jiné dokumenty... Jelikož jsem však předtím žádný neviděla, tak Kimčongílie mi pomohla k vytvoření o něco ucelenějšího obrazu o Severní Koreji.(10.7.2011)
-
Folpa
odpad!Na co furt točit ty samé dokumenty dokola? Hlavně to furt točí stejný typ lidí. Prostě všechno je na Severu špatně, ukážeme jako ty nejhorší, nemá se cenu dál rozepisovat.(10.2.2011)
-
LINKIN
Ty choreografie ke konci by se mi moc líbily na Baníku.(14.12.2010)
-
snoopik
polovinu věcí jsem již věděl z internetu. Ano, komentáře a svědectví Severokorejců byla zajímavá a v ty jsem doufal nejvíce!(18.3.2010)
-
CarlosX
Život v KLDR samozřejmě není procházka růžovou zahradou. To si asi drtivá většina diváků, tohoto dokumentu vysílaného v ČR v rámci festivalu Jeden svět, uvědomovala už dávno. Poselství filmu je nenapadnutelné, totéž se však nedá říct o filmovém zpracování. Emoce to nějaké má, ale všechno to na mě působí jaksi nepřímo, zprostředkovaně..... chápu, že běhat s kamerou po KLDR by se Kimovi asi nelíbilo, ale takhle, v této formě, to na mě působilo ploše ...nedotklo se mě to tak, jak bych od takového tématu čekal, což je u dokumentární tvorby tohoto typu dle mého názoru zásadní chyba.(9.11.2011)
-
kebom
Hodnotenie za šikovnú, aj keď už ošúchanú propagandu demokracie.(11.10.2010)
-
Arogant
Já jsem na to byl zvědavý moc. Ale i když jsou výpovědi lidí rozhodně zajímavé, tak jsem se přesto nedozvěděl to, na co jsem byl před filmem zvědavý nejvíc...a to, jak vypadá běžný den člověka žijícího v KLDR. Probudí se, udělá si čaj, otevře noviny plné propagandistických plků a jde nasraný do práce, kde radši nemluví, protože neví, kdo je a kdo není tajný nebo práskač...nebo jak to tam vlastně funguje na lidské úrovni. To by mě zajímalo hodně a o tom bohužel nepadlo v podstatě ani slovo, což je určitě škoda. Ale za podívání to i tak určitě stojí.(7.12.2010)
-
FilmWave
"Kimčongílie" resp. Kimjongilia je květina speciálně vypěstovaná v KLDR na počest velkého vůdce. Film je sérií výpovědí lidí, kteří přežili "pracovní" tábory, a podařilo se jim z Koreje uniknout. Jednoznačně nejmrazivější zážitek večera (pozn: z článku http://www.facebook.com/FilmWave) nelze příliš hodnotit jako filmový dokument, ale záznam, který by měl pomoci na téma lidských práv v Koreji ještě více upozornit.(16.3.2010)
-
Zik2
Souhlasím s Marigold, snaha udělat film „artově“ se moc nepodařila, nehledě na to, že je cynické předpokládat, že by na diváky samotné výpovědi severokorejských uprchlíků nezapůsobily. Místo sáhodlouhých animací by filmu prospěly ukázky severokorejské propagandy anebo víc záběrů ze běžného života v KLDR.(1.3.2011)
-
Opferlamm
V podstatě jsem se nedozvěděl nic nového. O pracovních lágrech, veřejných popravách, všudypřítomnému špiclování a hladomoru se v souvislosti s KLDR mluví poměrně často. Daleko více by mě zajímal každodenní život průměrných Severokorejců majících to štěstí, že nebyli přistiženi, když si zrovna utírali zadek s novinovou fotkou Kim-Čong-úchyla. Je to země, o níž toho víme vlastně docela málo. O bývalém Československu si na západě taky dlouho mysleli (a někteří snad dodnes myslí), že tady máme válku, hladomor, že neznáme teplou vodu, žijeme na stromech a komunisti tu požírají děti. Z podobných důvodů se snažím tyto věci zvažovat s mírným odstupem a nehltat hned všechno, co kdo někde plácne, nicméně v tomto případě není důvod myslet si, že by se lidé v KLDR měli o něco lépe, než je běžně popisováno. Tento dokument je skrz naskrz průměrný - výpovědi uprchlíků jsou sice zajímavé, ale takových jsem už slyšel nespočet. Zaujaly mě především ukázky severokorejského umění: baletky ve vojenských uniformách vyzbrojené atrapami samopalů (vážně silná kávička), nemluvě o ukázkách z muzikálních propagandistických filmů o sklizni ovoce.(20.1.2012)
