Velké oči

Po zhlédnutí tohoto kouzelného snímku jsem si musel položit pro mně zásadní otázku„Kdo rozhoduje, co je umění a co není?"a taky„Co mi má kdo říkat, co se mi má líbit a co néé? Odpověď je jako vždy velice jednoduchá. Vždycky je to parta blbečků, většinou z Ameriky a nebo jiné imperialistické velmoci, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a proto mají právo kecat do vkusu obyčejných lidí. Po pravdě řečeno, když jsem se díval na jedno z nejdražších amerických uměleckých děl, které je kritiky pozitivně uznáváno a je od Jacksona Pollocka a je nazvané Číslo 5, tak jsem nepochopil, co je na něm tak umělecky hodnotného i když jsem na něj čuměl asi deset minut jako bulhar do míchačky. V té době, když tento příběh začíná, končila éra senátora McCarthyho, který svou paranoidní rudou panikou naháněl se svými dráby většinou nevinné lidi a kvůli kterému utekl Charlie Chaplin do exilu a který byl dalším z řady blbečků, kteří chtěli lidem přikazovat, co si mají myslet. Na konci padesátých let si jedna žena začala malovat obrázky lidí s nepřirozeně velkýma očima. Pro někoho kýč, pro druhé líbivé a originální umění. Pro mně, kterej se lekne vlastního stínu a kterej má fobii z mrkacích panenek s velkýma očima je hrůzostrašnou představou, že by mi něco takového viselo na stěně. Ale v tomto snímku nešlo o to, jestli je to kýč anebo není, ale o to, že ta paní s malým děckem byla málo komunikativní a kdyby nenarazila na místního obšourníka a hochštaplera, který by vám byl schopnej prodat snad i vaše vlastní boty, které máte na nohou a kterého skvěle zahrál Christoph Waltz. Tento šejdíř se setkával s významnými osobnostmi té doby a doslova se vetřel všude kam to šlo a samozřejmě si přivlastnil dílo už v té době jeho šťastné manželky. Chudák žena byla zavřená ve svém ateliéru ve kterém celé dny malovala jako o život a ve kterém dýchala půvabný odér hypnotizujícího terpentýnu. Jak to dopadlo psát nebudu, ale myslím si že je to každému asi jasné, když se o tom natočil tento film. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem se podíval na všemocnou Wikipedii a našel jsem v ní, že tato paní vlastním jménem Margaret Keane ještě v roce 2022 stále žije a je jí úctyhodných 94 let. Celkový dojem z tohoto filmu byl pozitivní a musím podotknout, že můj oblíbený režisér Tim Burton dokáže natočit i jiné filmy než s pohádkově hororovou atmosférou a to dokonce i bez svého dvorního herce Johnnyho Deppa. Za poučný náhled do světa uměleckých děl dávám zasloužených 70%. (17.04.2022)

Podvodníků chodí po světě spousty. Někomu je to jedno, jiní nad sebou přemýšlí každou volnou chvíli. Třeba jako Margaret, velmi slušná malířka, které zásluhy upírá vlastní manžel. Zlatým glóbem oceněná Amy Adams (její druhá cena ze šesti nominací) a na cenu nominovaný Christoph Waltz jsou tím hlavním, kvůli čemu si tohle životopisné drama pustit. Oba jsou výborní, jen škoda, že kostky jsou jasně vrženy, charaktery postav až moc čitelné, příběh vlastně až moc jednoduchý. A vakuum mezi postavami nepěkně velké. Tim Burton si pár svých identifikačních značek do něj přeci jen propašoval, a to je jenom dobře. Přesto buď on, nebo spíš producenti jakoby diváky podceňovali a obávali se, že z filmu nepochopí to nebo tamto, a vše zbytečně opakují, rozmělňují, vysvětlují. Jiný Burton, umírněný Burton, hodně klasický příběh, ale vlastně nakonec bavil. Výrazně víc než třeba sterilní a zmatená Alenka. (31.01.2015)

Zvučný režisér Tim Burton sa nemôže pri takomto projekte odviazať. Najhoršia je absencia nápaditosti. Síce si ide po línii skutočných udalostí, ale forma je predvídateľná a ničím neprekvapí. Skrátka polopatistická jednohubka. Herecky má k dispozícii Amy Adams a Christopha Waltza. Amy je pôvabná a jej výkon bol aj ocenený Zlatým Glóbusom. Ide z nej zraniteľnosť, ale zároveň aj odhodlanie postaviť sa proti neprávosti a manipulácii. V širších kontextoch by pokojne mohla byť na čele hnutia utláčaných krehkých žien. No ChristophoviWaltzovi úlisná poloha v tomto filme nepristane. Bohužiaľ, nie sme u Tarantina doma. Pri kladných postavách to funguje, Walter Keane je však opakom. Postupom času je jeho prejav až neznesiteľný. Big Eyes by v réžii mladého ucha, snažiaceho sa o veľdielo udalostí z 50. rokov vydal na slušný debut. Lenže pri režisérovi Burtonovho kalibru chýba niečo navyše, na čo sme ešte stále zvyknutí. Pôsobí ako povinná jazda, ktorá má navyše neduhy. (01.06.2019)

Maestro Tim Burton je stálym členom v rebríčku mojich najobľúbenejších režisérov. Obdivujem jeho jedinečný štýl. Má môj rešpekt. Niektoré jeho filmy mi doslova vyrazili dych. Titul "Big Eyes" z roku 2014 však medzi ne bohužiaľ nepatrí. Nechcem tvrdiť, že je to zlý film. No chýbala mi v ňom Burtonova temná, snová poetika. Na to, že to režíroval pán Burton mi to prišlo moc obyčajné, fádne, nevýrazné. A ani ten manipulatívno podvodnícky maliarsky príbeh ma nijak zvlášť nezaujal. *** (16.06.2017)

Film o podnikavém hajzlovi a ušlápnuté malířce mě i napodruhé bavil. Já tedy netuším, nakolik děj snímku odpovídal skutečným událostem a je mi to vcelku jedno, protože výsledek znám a cesta k němu, kterou mi tvůrci předložili, mě nikterak nezklamala. Faktem je, že na tom měl lví podíl Christoph Waltz, jenž herecky válcoval Amy Adams stejně jako Walter Margaret, a film si z velké části ukradl pro sebe. Taky se mi líbilo, že jsem na první pohled věděl, co je na tom kterém obraze. Nejsem zrovna umělecky založený člověk, takže se mi hororové postavičky, které Margaret tvořila, líbily; já totiž patřím k buranům, kteří neocení kubismus, odmítám dlouze postávat před moderním uměním a tvářit se, že hledám hlubší smysl v něčem, co vypadá jako "umělecký" produkt, který po sobě zanechal na chodníku člověk, jenž odešel z hospody až nad ránem a jehož žaludek už tu směsici alkoholů neudržel (omlouvám se obdivovatelům Jacksona Pollocka, neberte si to osobně). Pokud jde o výtvarné umění, jsem krajně jednoduchým člověkem, proto jsem si snímek užil, a pokud nešlo jen o fikci, pak jsem poprvé v životě viděl, že by jehovisté způsobili něco dobrého. Kolik to asi Margaret stálo? / Poučení: Nejen strach má velké oči. (15.06.2022)