Katastrofin aineksia
Recipes for Disaster
VOD (1)
Obsahy(1)
„Nemůžu si čistit zuby, protože můj kartáček je z plastu," říká v dokumentu Johna Webstera jeho mladší syn. Rodina, žijící ve Finsku, se totiž rozhodla, že zkusí vydržet jeden rok zcela bez produktů, k jejichž výrobě nebo při jejichž použití je potřeba ropy. Touha minimalizovat svou ekologickou stopu se v mysli režiséra zrodila poté, co začal vnímat problémy spojené s globálním oteplováním a vyčerpatelností přírodních zdrojů. Vyměnit automobil za autobus, letadlo za vlak, motorový člun za veslici nebo nakoupit v obchodě základní potraviny však není vždy snadné, zvlášť pro rodinu s dětmi. I ti sebevíc motivovaní začnou pochybovat, když se věci komplikují a způsobují nepohodlí. Uvnitř čtyřčlenné rodiny tak brzy vznikají rozkoly. V průběhu roku se z původního pevného rozhodnutí přejít na ekologicky přijatelný způsob života postupně slevuje ke kompromisům a jednodušším řešením. Lze se chovat ekologicky, a nezničit přitom rodinné štěstí? Podstoupili byste sami takový experiment? (Jeden svět)
(více)Recenze (16)
Skuste to niekto na rok, ako sa vam bude zit :) ()
Suché letá, zimy bez snehu, spotreba ropy sa zvyšuje, hladina oceánov sa stále dvíha...Čo s tým dokáže urobiť jedna fínska rodina? Otec-hlava rodiny(ako inak) mi pripadal veľmi rozumný a sympatický chlapík s ktorým sa stotožňujem vo všetkom. Zbaviť sa plastov až do takej miery, že si nekúpia ani pastu na zuby alebo šampón len preto, že obsah je plnený do plastových obalov, je už však trochu moc. Problém je, že neexistuje alternatíva. Buď si kúpiš šampón v plastovom obale alebo žiadny...Tak si to fínska rodina začala vyrábať sama, ale to nie je celkom ono. Zbavenie sa ropy a výrobkov z nej zo dňa na deň je ťažké. To najlepšie, čo by sa ľudstvu mohlo stať je aby v krátkom čase zásoby ropy mleli z posledného. Trochu mi tu chýbala debata na tému recyklácia. Celkovo veľmi zaujímavý dokument, ktorí ocenia hlavne ekologicky zmýšľajúci ľudia ako ja. Možno sme blázni a čudáci medzi miliónmi, ktorí ani na chvíľu neuvažujú nad tým, kde končí odpad, ktorý bez váhania hádžu do koša...80%. ()
Režisér John Webster zaujal ke klimatické změně nekonvenční a osobně velmi zaangažovaný přístup. Pokud nejste součástí této tyranie, je to zábavné. ()
"Já myslím, že je to takový exhibicionismus !! Chceš vypadat důležitě.." ()
Nemůžu úplně souhlasit s extrémním a docela šíleným pokusem této rodiny, ale celý dokument se mě poměrně líbil. Bylo to docela zajímavé, svižné, trochu poučné (hlavně z ekologického hlediska) a taky trochu vtipné. Bezropná dieta dala vzniknout i pár napjatým situacím uvnitř rodiny. Johna Webstera, hlavního iniciátora této "šílenosti", asi nepotěším, protože po zhlédnutí jeho dokumentu si takto krutou dietu rozhodně naordinovat nehodlám. Bez kartáčku a zubní pasty to prostě nejde! PS: měl si pro toaletní papír zajet k nám, dá se tady sehnat totiž i takový, který není balený v plastu. ()
Boj s vetrnymi mlyny. ()
Ekologická "Rodinná pouta" založená na úplně jeblém, bezefektivním a nemožném pokusu? Pardon, ale žít bez ropy a přitom si čistit zuby plastovým zubním kartáčkem nebo si ekologicky utírat prdele levou rukou mi přijde mírně retardované. A jako perlička na závěr přichází geniální nápad s ekologickým palivem. Je přece naprosto ekologické a normální projezdit 300 km jen proto, že jedu natankovat biopalivo, které cestou zpátky stejně spálím. Sečteno a podtrženo - nehorázná a absolutně nedomyšlená hovadina. ()
Bylo zajímavé zhlédnout poměrně šílený způsob, jak se v domácnosti obejít bez plastů. V dnešní době je nedílnou součástí život obklopený plastovými lahvemi a všemožnými výrobky, které z jiného materiálu nikde neseženete. Tento styl života bych nejspíš nezvládla, už jen z důvodu, když byli v obchodním domě nakupovat... pro nás všechny je tohle normální způsob života, nikdo si neuvědomuje, kolik se tohoto kolem nás objevuje. Shánět všemožně toaletní papír, který není zabalený v plastě (i když u nás se vyskytují i obalené v normálním papíře), vyrábět si vlastní zubní pastu a prostě se celkově vyvarovat tohoto pro nás životního rituálu, je poměrně nemožné a podle mého názoru po čas dokumentace tohoto filmu i tato rodina ÚPLNĚ bez koupi plastů nežila. ()
Nechci používat nic, co má něco společného s plasty a ropou, tak nejdříve budu jak blázen shánět toaleťák, který není v plastovém obalu, abych si o pár měsíců později koupil auto. Jo, to dává smysl. A protože chci co nejméně zatěžovat životní prostředí, tak budu jezdit pro palivo 300 kilometrů, to musí srdce ekologů plesat. Jako většina podobných dokumentů na jednu stranu nesmyslně přehání a na druhou stranu řadu důležitých věcí zatajuje nebo dělá ústupky. Rodinná dieta prostě ukazuje jen tu stranu mince, která se jí hodí, tak jako to dělají všichni ekomaniaci a podobní osvícenci. ()
Oceňuji jejich snahu, i když to občas moc nedávalo smysl a náhražka ropného produktu byla pro životní prostředí daleko víc zatěžující. Přesto to bylo poměrně inspirující. Mr. Sandman, bring me a dream... ()
Pan Webster je krapítek extremista. Jeho pohnutky a záměr sice naprosto chápu, ale čeho je moc, toho je příliš. To je totiž tak, když člověk začne zabředávat do nějaké problematiky a ony pořád vyvstávají další a další souvislosti. Chvilku už jsem se docela obávala o duševní zdraví celé rodiny. Párkrát jsem dokonce měla chuť povídat si s televizí a zvolat:"To chce klid, Johne." Ta anabáze kolem pátrání po bezplastovém toaleťáku byla trošičku přes čáru. Sháněli jej snad půlku věčnosti. Ale potěšilo mne, že v našich krajích máme komodity, jaké ve Finsku ne. Ve večerce na rohu mají u nás plný regál toaletního papíru baleného jen a pouze v papíru :-). ()
Zajímavý experiment, který se nijak nevymkl kontrole (výrazně) a Johnny si to všechno pěkně rozpočítal. Co se týče výsledku, tak jeho rodina to "dobrodružství" přežila a on sám sebe "tak trochu" uspokojil příznivými procenty. Celkem jsem se bavil, nicméně jsem přesvědčen, že kdyby ještě chvíli prudil, tak by se moc hezký a milující pohled jeho hezké ženy proměnil v něco pro Johnnyho moc ošklivého...:) ()
Velmi vtipná záležitost, která svým podáním v některých momentech připomínala angažované dokumenty M. Moorea nebo Morgana Spurlocka. Vedle mnoha zábavných a poučných situací a scén (auto, loď, toaletní papír) obsahoval dokument taky jednoznačné poselství (možná důležitější jak celý dokument), které praví jednoznačnou pravdu, že na plno věcí si lze zvyknout a vzít je za své, ale chce to jenom chtít a mít tu vůli. Myšlenka pěkná a bezesporu ušlechtilá, ale proč nešel na dřeň a do krve? Bylo by to asi hodně bolestivý (zralý na rozvod), ale bez toho aby se šlo do důsledku tomu prostě divák tolik nevěřil. Ano, omezíme tohle a tohle, ale tadyto si necháme a nebo to ve filmu vůbec zmiňovat nebudeme (léky, obaly, hygiena, kosmetika - kromě pasty na zuby), protože by to bylo složité a nepohodlné. Škoda, tím pádem to působilo neúplně a ne tak uvěřitelně a přesvědčivě, i když i tak klobouk dolů před nadšením autora. ()
Já to beru jako takovou první vlaštovku, protože čím dříve se budou ztenčovat zásoby ropy, tím více budeme muset přemýšlet o stejných věcech, jako v tomto dokumentu. Nakonec se stejně budeme muset vrátit k životu bez ropných produktů, jak tomu bylo ještě na přelomu 19. a 20. století. A protože se máme už příliš dlouho příliš dobře, přechod nebude jednoduchý pro nikoho. ()
Pokrytecká zelená agitka, navíc úplně nevěrohodná. ()
Přesně jak říká Hank - nebylo tu všechno rozebrané do důsledků: jaké potraviny si vybírali, aby nebyly zabalené v plastu? kde sháněla rodina hygienické potřeby? Začala si snad manželka šít vložky, tak jako u nás ženy za komunismu??? Soudě podle její optimistické nálady myslím, že ne! A další háček: budeme šetřit, a proto hned zítra koupím nové topení a taky nové auto (na ekopohon) - no to je poněkud kontroverzní úspora!! U nás říkáme "sirka na dvakrát - štamprla na raz". Jasně z toho vyplývá, že lidé v rozvinutých státech (včetně ČR!) se prostě uskromnit odmítají. Ale každopádně před touto finskou rodinou klobouk dolů. Z experimentu jasně vyplývá, že některé věci člověk prostě neovlivní - i kdybyste sebevíc chtěli, plastů a nadmíry obalů se nezbavíte. Můžete kupovat mlíko z automatu, ale neseženete mouku přímo od mlynáře, těstoviny odsypané na váhu, nebo jogurt do vlastní krabičky :-) apod.. ()