Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Atypická road movie o dvou malých sourozencích, Aljoně a Nikitovi, sirotcích na útěku z dětského internátu. Jejich pouť současným "divadlem světa" sledujeme od okamžiku, kdy jsou vyhozeni jako černí pasažéři z vlaku, přes jejich přežívání na nádraží, pokusy sehnat si jídlo, vyměnit nalezené peníze. To vše na pozadí hyperbolizovaných jevů našeho věku – opilci, toulaví psi, bezdomovci, podvodníci, mafiáni, lhostejné telefonující davy, monitorem laptopu zhypnotizovaní lidé. (garmon)

(více)

Recenze (3)

garmon 

všechny recenze uživatele

Lidé staří, opuštění, pološílení, žebráci, pokoutní prodavači, bezdomovecké děti – Muratova tu reflektuje tvrdou realitu současné Oděsy. Nutno říct, že stylizace filmu je celkem přívětivá – intenzitou výrazu se nekoná žádná Mandragora 2, ani Bez střechy a bez zákona. Pokud Vám schází opravdová realita východu, mrkněte radši na Aristakisianovy Dlaně. Představitelé dětí zde jsou zjevně velmi dobře živení, pro větší bizarnost je občas Muratova líčí jako dva buclaté klauny. Stále znovu potkávají a míjejí své potenciální zachránce, jsou to smolaři. Velmi příznačná je situace s matkou malého dítěte, na kterou se děti obrátí o pomoc a ona je obere o jediné peníze… Právě tady přes stylizaci probleskne „realita“… Smrdutou poošílenou obézní bezdomovku si v Melodii pro flašinet (podle google překladače je ale šarmanka niněra) střihla někdejší křehce dívčí hvězda Muratovové raných filmů, Nina Ruslanova… A vůbec - filmem projdou takřka všichni herci Muratovové stáje. Scény ze supermarketu mi připomněly Godardovo Tout va bien. Film je luxusně snímaný, Muratova přijala standartní evropský cine-styl. Je ale trošku moc dlouhý - není to u ní nezvyklé, ale je to spíš na seriál, než na jedno zkouknutí. Pozor - hudba není od Silvestrova, jak uvádí csfd. Je to standardně sesbíraný soundtrack. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Pochod dvoch maloletých súrodencov prierezom cynizmu, nezáujmu, chamtivosti a odcuzenosti dnešnej spoločnosti. Spoločnosti, považujúcej samu seba za intelektuálne a mentálne vyspelú, duchovne a umelecky na výške, rešpektujúcej všetky demokratické i technické hodnoty. V skutočnosti spoločnosti sebectva a nenásytnosti. Veľmi trefné, veľmi smutné. Skvost. Čo píše garmon je pravda - je to bizarné a uletené. Vďaka tejto stránke diela je však paradoxne posilnené priblíženie filmu realite. Scénka zo supermarketu, ukazujúca, čo rieši a skutočne vyrieši a ktoré skupiny ľudí postihne systém permanentne zabezpečeného technického dohľadu, a zároveň ukazujúca ako sa o seba a o opustené deti starajú náhodní okoloidúci, uniformovaní strážcovia a iné opustené deti, predstavuje osobný vrchol filmu. ()

Reklama

Galerie (59)

Reklama

Reklama