Melodiya dlya sharmanki

garmon

Lidé staří, opuštění, pološílení, žebráci, pokoutní prodavači, bezdomovecké děti – Muratova ve svém posledním filmu reflektuje tvrdou realitu současné Oděsy. Nutno říct, že stylizace filmu je celkem přívětivá – nekoná se žádná Mandragora 2, ani Bez střechy a bez zákona s tvrdými peripetiemi vedoucími k zániku, představitelé dětí jsou zjevně velmi dobře živení, pro větší bizarnost je občas Muratova líčí jako dva buclaté klauny. Stále znovu jakoby potkávají a míjejí své potenciální zachránce, jsou to smolaři se štěstím v zásadních momentech. Velmi příznačná je situace s matkou malého dítěte, na kterou se děti obrátí o pomoc a ona je obere o jediné peníze… Právě tady přes stylizaci probleskne „realita“… Smrdutou poošílenou obézní bezdomovku si v Melodii pro flašinet (podle google překladače je ale šarmanka niněra) střihla někdejší křehce dívčí hvězda Muratovové raných filmů, Nina Ruslanova… Scény ze supermarketu mi připomněly Godardovo Tout va bien. Film je luxusně točený, Muratova přijala standartní evropský cine-styl. Je ale trošku moc dlouhý - není to u ní nezvyklé, ale je to spíš na seriál, než na jedno zkouknutí.(9.2.2012)