Žena a tatrman

Stretnutie s von Sternbergom malo pre Dietrich obrovský význam v celej jej kariére. Aj táto jednoduchá a prostá melodráma sa povýšila do vyššieho levelu práve umom slávneho režiséra. (25.12.2020)

Je táto žena diabol? ako znázorňuje názov tohoto mimoriadneho klasického filmu excelentnej dvojice Jožko von Sternberg a jeho diva Marlene Dietrich,z ktorej urobil celebritu,po ktorej túžil aj samotný minister propagandy Jožko dilinko Goebbels,maniak do filmov,ako aj ja,len ja som iný druh maniaka. To,čo predvádza Concha Perez(Marlene),tak to si dovolí len Ona,môže byť oblečená,čo je škoda,aj tak priťahuje svojim spôsobom hrania na plátne,kde si robí,čo chce a mne to nevadí,rád sa na ňu pozerám,a tento snímok zaraďujem k tým najkomickejším v jej podaní alebo tým najžhavejším,čo ešte táto plodná dvojica dokázala aj predtým... Nachádzame sa v Španielsku,v ktorom je táto žena stredobodom pozornosti,asi každý by chcel s ňou aspoň na chvíľu chodiť,pokiaľ by ho nevycicala o všetku cash,ale týmto chlapíkom to nevadí,kapitán Pasqualito je jedným z nich,ktorý sa do nej bezhlavo zamiluje,len jej myšlienky smerujú niekde inde,len nie do zväzku s ním,no názor sa bude postupne meniť... Pasqualito je smutný,ktorý tento príbeh začne rozprávať v klasicky podanej retrospektíve mladému utečencovi Paquititovi,ktorý ju spoznáva na karnevale,kde Pasqualito radí vehementne Paquititovi,aby sa s ňou radšej nezaplietal,lebo mu nebodaj zlomí srdce?Len otázka znie: Kto by sa z nej nedostal do psychiatrickej liečebne,keď by sa takto správala...Pasqualito je ale húževnatý chlapík,ktorý sa dostane do stredu so spomínaným Paquititom,kde dôjde aj na súboj..Niečo na spôsob telenoviel -Keď budeš moja... Ale je to tak bravúrne namixované do krátkeho časového úseku z pohľadu diváka,ktorý sa na to pozerá,ktorý dostáva dávku grotesknosti namiešanú do koktailu s prísadou Josef Von Sternberg a Marlene Dietrich alebo Pasqualito a Paquitito sú kvalitným doplnkom tohoto nápoja.. (13.05.2014)

Už jsem si zvykla, že obecně filmy do roku 1945 jsou tady kvitovány s malým zájmem, takže není divu, že i takové kongeniální dílo z dílny dua Joseph von Sternberg a Marlene Dietrich je tu s takovou minimální reflexí. Závěrečná spolupráce dvou gigantů světového filmu byla vždy přijímána s nejrůznějšími rozpaky... mimo jiné také pro malou znalost románu Žena a tahací panák Pierra Louÿse. Byly i takové případy, kdy se film vydával za autobiografickou variaci jejich skutečného vztahu. Ti, kdož román z roku 1898 četli, vědí také o nezanedbatelném počtu dalších adaptací, včetně pozdějších prací Juliena Duviviera a Luise Buñuela. Osobně vnímám tuhle látku jako nanejvýš vhodnou pro konstelaci, v jaké se Marlene a Joe nacházeli po Rudé carevně... a opět jako u valné většiny filmů z mých žebříčků lapám po dechu při každém záběru. A tady doslova, protože Joe stál i za kamerou. Concha Perez se stala osudem nejen Pasqualitovi, ale i mé maličkosti. (13.02.2009)

Devil Is a Woman může být povrchní a monotónní melodrama, ale díky von Sternbergově překrásné kameře a sexappealu Marlene Dietrich jsem se stejně skvěle bavil. Navíc není vůbec těžké uvěřit tomu, že by v její přítomnosti každý chlap ztrácel rozum... (02.06.2007)

Skvělá profesionální práce. Nádherný převod textu do obrázků. Nebo snad ještě něco víc? Literární předlohu La Femme et le Pantin od Pierra Louÿse znám velmi dobře - jedna ze základních knih při studiu francouzštiny, byť od rozeného Belgičana. To něco víc přinesl asi až Luis Buñuel v Cet obscur objet du désir (1977). Kdyby se hodnotilo na procenta, pak bych vsadil 70. (05.02.2014)