Muži v naději

Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem. (06.02.2012)

„Není důležitý, za jakýma ženskýma chlap chodí, ale ke který se vrací.“ Tak zní jedno z životních mouder, které se nám Vejdělek snaží sdělit. Lehce promiskuitní film, který využívá uvolněnosti mravů současné společnosti. Laciné body pro průměrný film s cílovou skupinou mladší a střední generace. Prostřednictvím značně nepravděpodobného příběhu podaná vztahová tragikomedie s řadou známých a v českých poměrech již poněkud okoukaných tváří. Hlavní slabinou filmu je krom myšlenkového vakua málo uvěřitelný motiv konání většiny postav. To jsou ale chybky, které v rámci tohoto žánru odpouštíme. Díky několika vtipným scénám nakonec dostáváme při troše dobré vůle průměrnou komedii na jedno shlédnutí. Pokud to chcete brát vážně, odečtěte si minimálně jednu hvězdu. 55% (29.01.2012)

Jsou tací, co se dokáží spokojit s málem a jsou tu bohůžel i tací, co nikdy negativní kritiky budou mít dost a po údajném národním velkokýči Lidice, se nás snaží poučit a naučit nás, nemyslící, jak by měli hledět na dobrou komedii. Já měl za to, že dobrá komedie se pozná tak, jak moc se u ní dokážu smát. Ne, jak u ní dokážu přemýšlet. Vyčítat mi ale, že jsem se u nějakého filmu smál víc, než člověk, který mě označí za nemyslícího, je opravdu myšlenkově na úrovni, ale ve zdejším panoptiku mě to ani nepřekvapuje. Film samotný je, dle mého nemyslícího názoru, dobrý. Možná až nečekaně dobrý. Macháček předvádí klasický výkon a Polívka se po dlouhé době opět předvádí v lepší formě než v předchozích filmech. Stejně tak půvabná Maďarka Éva Vica Kerekes nezklamala. I když s myšlenkami filmu, jako takovými, nesouhlasím, dokázal jsem se u toho příjemně bavit. Film ubíhal, nenudil, měl plno vtipných momentů, které se střídaly s těmi smutnými (někdy až moc smutnými) a mě rozhodně nezklamal. Od komedií, které vznikali v devadesátých letech mi v tomhle ohledu přijde, že jsme se konečně posunuli dál. (01.10.2011)

// Co na to říct, snad jen...zklamání. Trailer sliboval víc, ačkoliv od začátku bylo jasné, že nejde o nic originálního, čekal jsem alespoň trefné hlášky, vtipné a vypointované momenty a .. alespoň nějaký ten smysl. Jenže tohle všechno ten film tak nějak postrádá, není tu nic. Na Polívku už není nikdo zvědavej a Macháček má teda na sakra zajimavější role. Ty tři hvězdy dávám jen z milosti za tu krásnou slovenku a jednu nebo dvě věty, které zapříčinily, že jsem se alespoň maličko usmál, jinak vážně nuda. A to jsem chlap. (18.02.2012)

Jedno z největších překvapení filmového léta 2011. O to příjemnější, že jde o komedii z české dílny, což v poslední dekádě bývá spojení veskrze odpadní. Měl jsem to štěstí zhlédnout Muže v naději čistě v pánské společnosti, tudíž jsem se před žádnou slečnou nemusel tvářit pohoršeně a za každou druhou scénou pronášet věty typu "ale takhle to nechodí u všech mužů, vážně!" Protože víte vy co? Chodí! :-) Tenhle film v sobě ukrývá návod, poučení a realistický obraz partnerského soužití zároveň. Dokonalým způsobem vykresluje fakt, že muži a ženy jsou ve své podstatě naprosto stejní. Záletují všichni, jen s tím rozdílem, že zatímco muž se tím pyšně chlubí a pečlivě si vede kartotéku, žena mlčí a nedává nic znát, aby mohla hrát v případě odhalení partnerovy nevěry ublíženou hysterku i přes svou nevěru vlastní. No a teď se suďme navzájem, co je horší? Muži v naději jsou nadčasovým filmem, který v sobě nosí obrovskou porci pravdy, i kdybyste se na protest třeba umlátili k smrti. (10.09.2011)