Le Havre
-
Le Havre
-
Le Havre
Komedie / Drama
Finsko / Francie / Německo, 2011, 93 min
Režie:
Aki KaurismäkiPlakáty
Obsah
-
Příběh sympatického čističe bot, který dávno rezignoval na své umělecké literární ambice, se odehrává ve francouzském přístavním městě Le Havre. Hlavní hrdina Marcel Marx žije šťastně ve své čtvrti s milovanou ženou Arlettou, tráví čas ve svém oblíbeném baru, až do okamžiku, kdy mu osud vrhne do cesty třináctiletého afrického mladíka na útěku. Marcel se rozhodne zachovat jako správný muž a chlapce uchránit před policií a následnou deportací. (oficiální text distributora) -
Le Havre může být dobré místo, pokud toužíte uchýlit se do ústraní, žít klidný život a nenápadně pozorovat ostatní lidi. Přesně to učinil Marcel Marx, který své okolí sleduje „maskován“ za čističe bot. Přílišné výdělky mu to nepřináší, bagetu na skrovnou večeři s manželkou si koupí na dluh a klid v duši stejně koupit nelze. Vtom do jeho asketického poklidu vstoupí těžká nemoc jeho ženy, ale též africký mladík na útěku směrem do Londýna a nyní i před policií. Může kumulace hned několika vypjatých situací dospět k dobrému konci? Snímek je natočen Kaurismäkiho typickým letargickým stylem, plným žertů tak subtilních, že si nemůžeme být jisti, zda jsou jako vtip vůbec míněny. Jednoduché kompozice záběrů, precizní a procítěné herectví i originální výprava plná starého, ale neporušeného nábytku dávají dílu i jeho sociálnímu rozměru nadčasový nádech. (MFF Karlovy Vary) -
Zneuznaný umělec a čistič bot Marcel Marx žije šťastně v přístavním městě Le Havre s milovanou Arlettou až do chvíle, kdy mu osud vrhne do cesty třináctiletého afrického mladíka na útěku. Marcel se jako správný muž rozhodne chlapce uchránit před policií a deportací. (Cinema Mundi) -
Pro režisérovu filmografii je příznačné, že mezi jeho snímky pravidelně cestují nejen jeho oblíbení herci (Matti Pellonpäa, Kati Outinenová, Kari Väänänen, Sakari Kuosmanen, Leningradští kovbojové), ale dokonce některé postavy. S Marcelem Marxem už měli diváci příležitost se setkat ve snímku Bohémský život z roku 1992. Zde byl představen jako bohémský spisovatel, který sice sepisuje rozsáhlá dramatická díla (ta se však nedočkají potřebného ocenění), ale z existenčních důvodů je schopen jako šéfredaktor vést módní časopis.
V nejnovějším filmu finského režiséra jej nacházíme v titulním městě Le Havre, kde se živí jako čistič bot. Rezignoval na svou ambici prosadit se jako literát a jeho život se v podstatě odbývá po liniích spojujících tři stěžejní vrcholy jeho přebývání na světě, tj. mezi prací, oblíbeným barem a manželkou Arletty. Z relativního poklidu jej vytrhne až setkání s nezletilým uprchlíkem z Afriky.
Aki Kaurismäki se nikdy netajil názorem, že jeho osobní přesvědčení, náhled na život a na svět jsou spíše pesimistické. V jeho filmech se samozřejmě tento postoj odráží. Životní situace, ve které se většina ústředních postav jeho filmů nachází, je zpravidla nepřívětivá. Jedná se o osoby umístěné jak geograficky, tak společensky na okraji. A je to právě jejich nenápadný vzdor a potřeba žít i přes tíživost života, co tvoří esprit režisérova tvůrčího výrazu. Kaurismäki v jednom rozhovoru dokonce přiznal, že ačkoli se jeho světonázor v podstatě nezměnil, ba stal se možná ještě pochmurnějším, cítí ve své tvorbě potřebu směřovat spíš k optimističtějšímu vyznění.
I proto je Marcel Marx ve snímku Le Havre představován jako muž nezdolného optimismu a pociťované potřeby solidarity. A to navzdory stále se zintenzivňující lidské netečnosti, ať už jde o životy druhých, nebo o ten vlastní. Stát euroamerické civilizace je v kontextu vyspělé západní Evropy ukazován jako odosobněná mašinérie, reprezentovaná nejviditelněji různými restriktivními složkami. A je to právě Kaurismäkiho velmi subtilní vzdorné gesto, vrhané vstříc poznané negativitě vázané i na státní instituci, jež jej právem řadí mezi nejvýznamnější žijící režiséry. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (97)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(20.6.2011)
-
Renton
46. MFF KV .. Scénář: Aki Kaurismäki .. Čirá osobitost. ___ A nádherně stylové rozloučení se s Vary.(7.7.2011)
-
Enšpígl
Tak tohle bych přirovnal k setkání s osudovou ženou. To si takhle sednete, necháte dámu, kterou absloutně neznáte vyprávět a na konci setkání zjístíte, že jste se do ní zamilovali. Přesně takhle na mě zapůsobil i tento film. Jedním slovem přenádhera. Hrozně se mě líbilo, že film mě nevnucoval žádný názor a vše nechával na mě jak si přeberu chování jednotlivých postav a vývoj příběhu. Film, který má v sobě tolik dobra, vnitřní lidský krásy a zvláštně promíchanou atmosféru starých časů se současností a to jak časů filmových tak reálných, že nejde jinak než odcházet ze sálu s příjemný pocitem. Je sice teprve leden, ale Le Havre je pro mě vážným aspirantem na film roku. Mimořádně intenzivní zážitek, který se s každou příbývající minutou ještě více násobil a pokud někoho občas z týhle doby bolí na duši, tak tenhle film je na takovou bolavou duši ten nejlepší recept.(18.1.2012)
-
Marigold
Strašně příjemná, finsky lakonická a francouzsky šaramantní sociální pohádka s jemným smyslem pro humor a překvapivými sarkastickými detaily postav. Staromilský ohřev duše.(10.7.2011)
-
Flipper
Ak by vám v Toryse v Prešove priplával róm v škatuli, isto iste by ste brali do rúk kamene. No Akiho pohľad na vínom odchovaného typického Francúza je iný. Marx (radšej za menom hl. postavy nehľadam paralelu) si stratené čierne šteniatko pritúli k hrudi, minie naňho majland atď. a samozrejme, že ľud takéto bezemočné samaritánstvo príjme vrelo-prevrelo, i keď na vlastnú päsť by každí milého černoška udal polícií.(11.4.2012)
-
Kryšpín
Smích i slzy. Dvě emoce, které mě doprovázely po celý film a já odcházel ze sálu neskutečně nadšen. Absurdní situace v malém městečku, které by se mohly stát vzorovým příkladem pro ostatní, jak pomáhat přátelům v nouzi.(9.1.2012)
-
JFL
Snímek natočený ve stylu 30. let a s atmosférou staré Francie ala filmy Jacquese Tatiho přináší tuctový laskavý příběh o migraci, který právě díky osobité Kaurismäkiho formě získává uhrančivý rámec. Nedramatické scény okouzlují vnitřní tragikomičností a styl dávno vyšlý z módy (strnulé kompozice, znakovité herectví) získává v rukou režiséra poutavost. Příběh sice předkládá řadu dramatických motivů (nemoc ženy, chudoba rodiny, imigranti, hon policie na chlapce), ale právě díky zvolenému "old school" zpracování jsou všechny utlumeny a místo prvoplánové afektovanosti řady festivalovek zde v popředí stojí tragikomično rozehraných situací. Film vlastně předkládá témata jak ze současných festivalových filmů, ale zpracovává i řeší je stylem jak z melodramat 30. let, čímž jakoby poukazoval na okouzlující prostotu a bezelstnou naivitu starých časů oproti složitosti a odidealizovanosti dneška.(7.7.2011)
-
Fr
JEDEN UPRCHLÍK Z KONTEJNERU NA ÚTĚKU..... /// Unylým tempem táhnoucí se nic. Chybí mi nějakej nervovej náboj, řvoucí idea. Připadám si jako bych seděl v nemocnici u postele starýho člověka, kterej vypráví příhodu z mládí (ho ho hó! Tak to pozor! To já zas su dobrej posluchač!) a (chca nechca) se občas přistihnu, že jsem duchem někde v píči. Možná, že tuhle atmošku chtěl rejža navodit. V tom případě je machr a uznávám, že zachytit věci jako je přátelství, láska a dobrý srdce je možný i jinou formou, než by konzumu chtivý čumil čekal. Proto s čistý svědomým prohlašuji, že sentimentálně ,,artově“ nezasažená osoba (neřku – li člověk zhejčkanej filmama o drsných cizineckých policajtech a zdrhajících imigrantech) sice ocení poetiku příběhu i vykreslení atmosféry – včetně malýho zázraku, kterým klidně můžou bejt ty moje (ušmudlaný) 3 hvězdy, ale orgasmu dosáhne jinde! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nabízej mi ke koupi živej kontajner. 2.) Zjistím, nad čím se ve Varech naposledy ,,masturbovalo“. 4.) Thx za titule ,,da.vo“ a ,,JVPS“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(12.3.2012)
-
Gimp
Sem se na konci rozbulel hehe...(7.7.2011)
-
gudaulin
A byli spolu šťastní. Žili dlouho, předlouho a když jednou zemřeli, zůstali opět šťastní, protože Aki Kaurismäki nenatočil film ze života, ale pohádku, a jako v pohádce to taky musí skončit. Ale ano, Aki natočil krááásný film, strašně příjemný a s takovou tou nasládlou lehce sentimentální náladou. Jenže právě ta krása a ze všeho čišící pozitivismus mi nesedí a po dlouhém přemýšlení musím jít s hodnocením na pouhé dvě hvězdičky. Kaurismäkovi jsem za jeho dřívější filmy dával spolehlivé 4* a od té doby určitě nezapomněl točit, spíš jsme si spolu přestali duchovně rozumět. Snad to souvisí s tím, jak moc se odklonil od reálného života a začal unikat do naivního vykonstruovaného světa. Snad točí i lépe než dřív, přinejmenším má, coby oblíbený harcovník festivalových programů, lepší přístup k financím a distribuční síti. Ale jak říkám, jeho myšlenkový svět je mi čím dál tím vzdálenější. Ve svém předchozím filmu mě konfrontoval snad s nejméně sympatickou hlavní postavou, proti které by byla i třítýdenní dovolená s Krysařem Willardem zaslouženou odměnou po boku sympatického žoviálního kamaráda. Můj oblíbený uživatel Marigold napsal o snímku Galimatyáš, že měl chuť se z něho poblít pro jeho nerealističnost a nasládlost. Galimatyáš, stejně jako Jeaunetův majstrštyk Amélie z Montmartru, je pochopitelně taky pohádka, ale pohádka stylová, ztřeštěná a naplněná takovou fůrou nápadů, které by jinému režisérovi vystačily na celoživotní produkci. Le Havre je naproti tomu pohádka plná banálních minimalistických dialogů a ve vší té posmutnělé sentimentální náladě tak nějak nudná. Marně přemýšlím, proč Kaurismäki využívá kvalitní divadelní herce, když při jeho známém "minimalismu" by mu totéž zahráli naturščici z ulice a taková Kati Outinen mi poprvé v životě byla protivná pouhou svou přítomností a tak nějak se ztrojující se bradou. Kaurismäki nám totiž stárne a dědkovatí a spolu s ním stárnou i jeho dvorní herci. Co naděláme, aspoň vidím obraz svojí budoucnosti... Celkový dojem za opravdu krásný a pozitivně laděný humanistický film: 40 %.(1.1.2012)
-
nunka
Moja druhá osobná skúsenosť s Kaurismäkim, tentokrát o niečo pozitívnejšia. Nemožno odoprieť, že jeho filmy majú svoju vlastnú tvár - strnulo pôsobiace postavy s "poker face-om" vnútorne emocionálne bohaté, navonok pôsobiace chladne a prázdno. K tomu absurdné sekvencie a brutálne čierny humor ukotvený v sociálnom kontexte. Tentokrát "Little Bob" zabodoval úplne najviac a v Kaurismäkovej strnulosti sa objavilo pár zábleskov, ktoré sú zapamätateľné, vtipné a celkom svieže, čo oceňujem.(17.4.2012)
-
FlyBoy
Som sa aj bál aby znovu nezablikalo niečo zbytočne zastreté ako "Svetlá v súmraku", ale po bližšom zoznámení sa s prístavným mestečkom Le Havre a jeho "old-schoolovou" gloriolou som zistil, že moje obavy boli úplne nemiestne. Akiho sympaticky potrafená poetika opäť uraduje a tentokrát nachádza uplatnenie v osobitej dramaticko-komediálnej historke o (e)migráciíí, ktorá svoj úspech stavia na kontinuálnom prísune (minimalisticky komunikovanej) tragikomiky a nádejnosti. I keď to už neni onen finsky diktát ako kedysi, tak stále platí-vidieť sa oplatí.(5.4.2012)
-
Ruut
Velice příjemné a jemně plynoucí pohádka pro šedesátníky a nejen pro ně. Atmosféra menšího zaplivaného polorozbořeného francouzského přístavu, tvořená prostřednictvím jedné uličky, kde se zastavil čas někde v sedmdesátých letech, je úžasná.(12.12.2011)
-
bassator
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Le Havre / LE HAVRE / Le Havre) - Asi to nejslabší co jsem kdy od Aki Kaurismäkiho viděl, ale i tak o třídu dále než mnoho "karlovarských" filmů. U tohoto filmu mi chyběla ta Kaurismäkiho pomalost, chyběli mi tu ty jeho užasné věty jednoduché, ty absurdní rozhovory. Těmi se mi připoměl až v poslední scénce a to byl i vrchol filmu. A druhý nedostatek byl jazyk. Francouzština k Francii patří, ale k němu nikoliv... - 7. 7. 2011 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 80%(16.7.2011)
-
Payushka
I když ale už jen vychází sám ze sebe a nic nového se Kaurismäki neučí, dokáže diváka pobavit absurdním humorem i dojmout ho tím, že někde, třeba v přístavu Le Havre, žijí dobří lidé, kteří nečekají za svou pomoc nic na oplátku. Navíc když strojeně mluví a hrají spíš jako na divadle, budou jeho stylem překvapeni aspoň ti, kterým jeho jméno nic neříká.(30.5.2012)
-
jojinecko
3,5*/5... Aki Kaurismäki nie je úplne môj favorit, ale týmto filmom si ma trochu "udobril". Svoje vlastné výrazové prostriedky a trademarky sú zachované aj v Le Havre, len k tomu pribudla väčšia ľahkosť, ešte väčší nadhľad, irónia a humor, ľudský rozmer a istá "rozprávkovosť". Neobvykle pozitivistické, ale táto poloha sa mi u tohto osobitého fína páči viac...(17.4.2012)
-
Flego
Akoby bol tento film realizovaný pred 50-timi rokmi... atmosféra prístavneho mesta, obchodíky, postavy. Práve postavy sú tým úžasným na príbehu a v realite súčasných problémov s ilegálnymi prisťahovalcami pôsobí snímok láskavým a ľudským dojmom.(12.3.2012)
-
Jordan
kto pozná kaurismäkiho tvorbu, toho neprekvapí ani štylizované "toporné" herectvo, ani svietenie, ani divadelná "nadsázka", ani naivno-literárne dialógy a ani "altruizmus" a optimizmus, ktorým sú predchnuté postavy i dej; kto však pozná kaurismäkiho, uzná, že "le havre" nevykazuje až taký vysoký stupeň svojbytnej koherentnosti ako napríklad život bohémy, juha, hamlet podniká; dôvod je jednoduchý: aki pustil do svojej špecificky štylizovanej a "umelej/umeleckej" diegesis príliš veľa autentického, neumeleckého sveta - nielen až "nekaurismäkiovsky"aktuálnou témou, ale hlavne zaradením prvkov, ktoré nemohol "režijne" ustrážiť a vltačiť im ráz svojej štylizácie: zábery na mesto, utečenecké tábory, reporzáže v televízii, rádiu, novinách... kto však pozná kaurismäkiho - ale aj kto ho nepozná - sklamaný nebude a dostane veľa humoru, nádeje, optimizmu a kvalitnej filmárskej roboty s výborným castingom a jedinečným, seversko-francúzskym šarmom v ojedinelom žánrovom koktejli(13.5.2012)
-
lena60
Náplast na všecky smutky světa. A pro mě i milé překvapení, že se Aki Kaurismäki na "stará kolena" rozhodl natočit pohádku.(8.8.2011)
-
GilEstel
Takhle nějak to asi vypadá, když se režisér s talentem pro dramata a tragické konce pustí do komedie. Jak sám Kaurismaki říká „Divák by měl z kina odcházet šťastnější, než do něho přišel.“ Pro tentokrát divák dostal až nečekaně pozitivní zakončení, které funguje jako výborná parodie na happy end. No a když k tomu přidáme po celou dobu stavěnou atmosféru komorního dramatu, odlehčenou řadou nečekaných a vtipných scének, dostáváme zajímavý nevšední film, který jistě stojí za vidění. Shlédnuto v Městské knihovně. 75%(26.2.2012)
76%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Mládeži přístupný
| V kinech ČR od: | 05.01.2012 CinemArt |
|---|---|
| V kinech SR od: | 05.04.2012 ASFK |