Obsah
-
Působivý dojemný příběh o slavném kouzelníkovi Ethanovi, jehož úspěšnou kariéru před 14 lety ukončila tragická nehoda. Od té doby žije upoután na kolečkové křeslo ve svém domě. Navzdory tomuto neštěstí je plný života a svou energii předává do světa prostřednictvím vlastní rozhlasové show. Pečuje o něj půvabná Sofi a D‘Souza, která si k němu vytvoří láskyplný vztah. Avšak jeho zdravotní stav se stále zhoršuje a Ethan se rozhodne k údivu všech zažádat soud o eutanazii. Má Ethanova petice šanci na úspěch? A jak se k tomu staví Sofie? (Festival bollywoodského filmu) -
Goa je rodné místo Ethana Mascarenhase (Hrithik Roshan), oblíbeného moderátora radiové show, do které se každý den snaží vnášet světlo, kouzlo a naději pochmurným duším mnoha posluchačů.
Před čtrnácti lety se pyšnil titulem nejlepšího mága všech dob. To vše však do chvíle, než ho při jednom z jeho představení postihla nehoda, po níž se z něj stal quadruplegik, zcela odkázaný na pomoc druhých. Dva roky po úrazu se o něj začala starat krásná zdravotní sestra Sofia (Aishwarya Rai). Nejenže mu dává léky a stará se, tráví u něj dny i noci, svátky nesvátky, ale dává mu veškerý svůj čas, na úkor svého muže i snu mít děti. Pro Ethana je sluncem, on pro ni celým životem, ba jeho smyslem.
Vraťme se však do přítomnosti. Život je výzva a ta se nikdy neohlíží zpět, hledí jen kupředu. Stejně jako Ethan. Snaží se bojovat. Ale co hlavně, snaží se žít a ukazovat směr i ostatním. Dlouhá léta plná optimismu bez zrnek trpkosti. Všechny však udiví, když znenadání podává žádost k nejvyššímu indickému soudu o euthanasii. (Ena.)
Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
lenuse
Nic nového pod sluncem, aneb Mar adentro (nebo kdo ví co ještě) 100x jinak. :-) Ještě nás tak u sledování napadlo, že téma eutanazie a Indie, kde lidi umírají na ulici a nikoho to nevzrušuje, prostě nejdou dohromady přes to, že je příběh zasazený do křesťanského prostředí. Ovšem výtvarné zpracování rozhodně stojí za vidění.(6.2.2011)
-
NinadeL
(3x) Už je to nějaký ten pátek, co jsem se stala přítelkyní indického filmového zázraku. Už mám za sebou nějaké to sdílení nejšťastnějších momentů, které lze strávit s filmem, od uplakaných čtyřhodinových rodinných dramat přes dokonalosti lásek na mnohý způsob po požitek stvořený pouhým řasením sárí. Ale zdá se, že to pravé jsem potkala až nyní. Pokud bych mohla vybrat z celého spektra této nádherné filmové země a udělit šestou hvězdičku, připadla by právě Bhansaliho pomyslnému šperku jménem Guzaarish. Pokud se tak často hovoří o hereckých koncertech například v kontextu s minimalistickými inscenacemi nebo komorními dramaty, věřte, že je možné je neomylně zasadit i do rámu velkého filmu. Mistrovství Hrithika a Aishwaryi nenalézá srovnání v žádné v jejích dosavadní práci a daleko za sebou nechává i jejich první setkání v jinak výborných projektech. Práce s prostředím Mascarenhaseova domu a jeho funkčním zařazením mezi hlavní postavy děje patří mezi skvělé volby a jen umocňuje celkový zážitek. Stejně tak dokonalá barevná kompozice, pravidelné hry s odlišnými náladami, a nepřebernou škálou emocí skládá dohromady požitek nad vším. V tomto příběhu nejde jen o otázku bytí, ale o život sám. "You can call me Ethan now." _ Miluju vlastní zvlhlé oči, které se ani při reprízách nedokáží zbavit slz smíchu ani slz štěstí po celou dobu projekce.(26.7.2011)
-
Niktorius
Portugalská koloniální architektura, americké písně, křesťanství, dvojka předních indických herců a Bhansaliho delikátní audiovizuál dávají dohromady vydařené (melo)drama. Že si celý příběh Bhansali "vypůjčil" z filmu Čí je to vlastně život jsem zjistil až po zhlédnutí a dost mě tento objev zklamal, nicméně hodnocení ponechám adekvátní výslednému zážitku. Alespoň do doby, než uvidím ten původní film.(7.1.2011)
-
Lyncha
Trochu rozpruplná očekávání před sledováním filmu - nemám ráda Hrithika Roshana a nemám ráda filmy o postižených lidech (tedy ne, že bych proti nim něco měla, ale spíš proti tvůrcům většiny z těch filmů, protože při jejich sledování mívám pocit permanentního citového vydírání). Na druhou stranu mám ráda Aishwaryu Rai. Po shlédnutí musím říct, že jsem si opravila mínění o Hrithikovi a naprosto mě dostala nádherná hudba, pro indické filmy dost netypická, řekla bych. Hlavně díky ní ta čtvrtá hvězdička. Dokonce se ve fimu objevilo i pár překvapivých momentů z minulosti (nebudu dál napovídat) a celý film je zahalený takovým pohádkovým výtvarným závojem. Krásně se na to koukalo.(30.8.2011)
-
rigby
Překvapivě film, který stojí za to vidět. Nejen po výtvarné stránce je to zážitek. Nicméně téma je už trochu ohrané, ale stále zabírá. Ty slzy na konci jsou opravdové a skutečné je i poselství tohoto příběhu: "Život je příliš krátký, ale je dost dlouhý, když jej žijete celým svým srdcem."(1.4.2012)
