Následky otřesu

,, ZACHRÁNIT JDE JEN JEDNOHO. HONEM SI TO ROZMYSLETE! ......ZACHRÁNIT JDE JEN JEDNO DÍTĚ!“..... /// Je 28.7. 1976 a čínský Ťan-šan za chvíli zažije jedno z nejsilnějších a nejničivějších zemětřesení všech dob. Padá jeřáb, padaj lidi, padaj domy s rudou hvězdou (na čele). KATASTROFA (přírodní!)!! Špinavá a zkrvavená paní pičuje na Boha a děti volají o pomoc. ... Malá sága o rozdělené rodině, o 30 letech, která lemují dvě zemětřesení a které ovlivnila otázka: ,,KTERÉHO Z NICH?“, o holčičce (a jejím srdci rozpadlém na kousky), o matce (a jejím srdci uvězněném v troskách), bratrovi a těch okolo.... si mi zdá zbytečně rozvleklá a jistojistě bližší Číňanům než mě. Protože i když je (samozřejmě!!!!!!) závěr dojemný a emoce pracují, celek funguje spíš jako pocta těm 255 000 obětí (neoficiálně jich prý mohlo bejt až 655 tisíc), než filmovej trhák. Včetně tý politický agitky. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím co mám udělat, když městem proletí asi tak miliarda vážek. 2.) Taky na mě často volají: ,,až se najíš, tak si nasaď ruku“! 3.) Zjistím, jakými změnami prošla čínská lidová osvobozenecká armáda od roku 1976 do r. 2008. 4.) Mám dojem, že mě doma nechtěj (platí pro děti!). 5.) Thx za titule ,,KatySchka“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.07.2011)

Následky otřesu sice byly natočeny s poměrně štědrým rozpočtem, ten však byl podle všeho investován hlavně do pečlivé výpravy, nikoli do okázalých diváckých atrakcí. Namísto katastrofického blockbusteru, u nichž se publikum obává o život postav a kochá se impozantními obrazy destrukce a zkázy, tedy Feng Xiaogang natočil víceméně intimní (melo)drama, které v jednom plánu přináší konzervativní poselství o rodinných hodnotách a ve druhém plánu tematizuje postupný hospodářský růst Číny, přičemž neopomíjí chválit vlídnou a ochranitelskou ruku státu, resp. komunistické strany. Ačkoli některým spolukomentátorům připadá emocionalita v tomto filmu přepálená, svým pojetím má mnohem blíže k víceméně umírněnému, "realistickému" vyjadřování západních kinematografií, nežli k typické asijské vypjatosti (kterou nicméně nevnímám automaticky negativně). Můžeme si ostatně všimnout, že momenty, které by lecjaký tearjerker využil k slzavým orgiím dojatých obličejů a tklivé hudby (shledání bratra a sestry), Xiaogangův film ze svého syžetu záměrně vypouští. (06.04.2014)

První neamerický film pro IMAX a aktuální rekordman návštěvnosti v Číně je až příliš snadné smáznout ze stolu jako propagandu a povrchní sentimentalitu, ale při tom se jedná o ve své kategorii výjimečné dílo. Poplatnost dominantní ideologii a její utužování k výpravným spektáklům (ať už čínským, evropským či hollywoodským) prostě patří a jde o to, jak konkrétní dílo tuto rovinu pojímá a jestli dokáže přinést ještě něco dalšího. Právě v tomto ohledu "Aftershocks" exceluje více než řada amerických snímků. Detailní výpravě filmu lze vyčítat iluzornost a přikrášlenost, ale při tom je třeba uznat, že skvěle ilustruje vývoj Číny a nepřímo i proměnu vládnoucí ideologie z maovského komunismu na komunismus s tržní tváří. Podobně můžeme i samotný příběh vidět jako vrcholně tradicionalistickou moralitu o tom, že rodiny mají držet pohromadě a že předci si zaslouží úctu, ale současně se prostřednictvím účelně jednorozměrných postav (přesněji řečeno omezených na roli nádob pro konkrétní významy, jako tomu je například i ve filmech Jasudžiróa Ozu) rozvíjí působivé pojednání o nemožnosti nahlédnout bolest a utrpení lidí, kteří o někoho přišli. Tato linie ve filmu pozvolna krystalizuje, aby se ve finále ukázala v plném světle, což dramaturgie podporuje faktem, že z úvodní spektakulárnosti směřuje postupně k intimnějším tématům (na rozdíl od úvodní bombastické rekonstrukce zemětřesení v roce 1976 je tragédie z roku 2008 zobrazena nepřímo skrze reakce postav na zprávy v televizi). (06.05.2011)

Tak trochu čínská variace na Sophiinu volbu, na níž jsou zajímavé čínské reálie a vhledy do čínského způsobu života, který se zdá být exoticky jiný, ale v prazákladu je stejný jako všude jinde na světě. Film je nabitý emocemi, které, ať se podávají ve vypjatých až exaltovaných scénách, anebo naopak nečekaně střízlivě, vždycky působí přesvědčivě. (04.07.2015)

Skoda, ze film je tak moc roztahany do osudu postizene rodiny zemetresenim... Osobne podobne velkofilmy moc nemam rad, ale natoceni samotneho zemetreseni se povedlo velmi. Solidni vyprava a herecke vykony. Ti, kteri mluvi o cinske propagande mi je lito, neni o nic vetsi nez ta, ktera se na nas dere denne z medii. (01.01.2012)