Následky otřesu

Melodramatické, prosáklé čínskou propagandou ( ale celkem nevtíravě), příliš dlouhé, často patetické ..já vůbec nevím , proč se mi to líbilo. Kecám, vím, prostě a jednoduše mě to přes to všechno dojalo. A jako pietní pocta 240 000 obětem zemětřesení v Ťan-šan to funguje skvěle. Ale neodpustím si jednu off topic poznámku, toho kanadského manžela bych sehrál líp i já, takhle strnulej ksicht nemá ani Marek Vašut :) (29.04.2012)

Uznávam, bolo to typicky ázijsky sentimentálne, no na snímok sa aj tak pozeralo veľmi dobre. Len škoda toho divného strihu, niektoré situácie akoby ani na seba nenadväzovali, mnoho potenciálne zaujímavých scén (napríklad zvítanie sa s bratom) tu bolo vynechaných a preto ako celok to potom pôsobilo dosť útržkovito s veľkými skokmi v príbehu - nebolo to kompaktné. Ale na slabší nadpriemer to stačí. 70/100 (13.11.2018)

Skoda, ze film je tak moc roztahany do osudu postizene rodiny zemetresenim... Osobne podobne velkofilmy moc nemam rad, ale natoceni samotneho zemetreseni se povedlo velmi. Solidni vyprava a herecke vykony. Ti, kteri mluvi o cinske propagande mi je lito, neni o nic vetsi nez ta, ktera se na nas dere denne z medii. (01.01.2012)

Následky otřesu sice byly natočeny s poměrně štědrým rozpočtem, ten však byl podle všeho investován hlavně do pečlivé výpravy, nikoli do okázalých diváckých atrakcí. Namísto katastrofického blockbusteru, u nichž se publikum obává o život postav a kochá se impozantními obrazy destrukce a zkázy, tedy Feng Xiaogang natočil víceméně intimní (melo)drama, které v jednom plánu přináší konzervativní poselství o rodinných hodnotách a ve druhém plánu tematizuje postupný hospodářský růst Číny, přičemž neopomíjí chválit vlídnou a ochranitelskou ruku státu, resp. komunistické strany. Ačkoli některým spolukomentátorům připadá emocionalita v tomto filmu přepálená, svým pojetím má mnohem blíže k víceméně umírněnému, "realistickému" vyjadřování západních kinematografií, nežli k typické asijské vypjatosti (kterou nicméně nevnímám automaticky negativně). Můžeme si ostatně všimnout, že momenty, které by lecjaký tearjerker využil k slzavým orgiím dojatých obličejů a tklivé hudby (shledání bratra a sestry), Xiaogangův film ze svého syžetu záměrně vypouští. (06.04.2014)

První neamerický film pro IMAX a aktuální rekordman návštěvnosti v Číně je až příliš snadné smáznout ze stolu jako propagandu a povrchní sentimentalitu, ale při tom se jedná o ve své kategorii výjimečné dílo. Poplatnost dominantní ideologii a její utužování k výpravným spektáklům (ať už čínským, evropským či hollywoodským) prostě patří a jde o to, jak konkrétní dílo tuto rovinu pojímá a jestli dokáže přinést ještě něco dalšího. Právě v tomto ohledu "Aftershocks" exceluje více než řada amerických snímků. Detailní výpravě filmu lze vyčítat iluzornost a přikrášlenost, ale při tom je třeba uznat, že skvěle ilustruje vývoj Číny a nepřímo i proměnu vládnoucí ideologie z maovského komunismu na komunismus s tržní tváří. Podobně můžeme i samotný příběh vidět jako vrcholně tradicionalistickou moralitu o tom, že rodiny mají držet pohromadě a že předci si zaslouží úctu, ale současně se prostřednictvím účelně jednorozměrných postav (přesněji řečeno omezených na roli nádob pro konkrétní významy, jako tomu je například i ve filmech Jasudžiróa Ozu) rozvíjí působivé pojednání o nemožnosti nahlédnout bolest a utrpení lidí, kteří o někoho přišli. Tato linie ve filmu pozvolna krystalizuje, aby se ve finále ukázala v plném světle, což dramaturgie podporuje faktem, že z úvodní spektakulárnosti směřuje postupně k intimnějším tématům (na rozdíl od úvodní bombastické rekonstrukce zemětřesení v roce 1976 je tragédie z roku 2008 zobrazena nepřímo skrze reakce postav na zprávy v televizi). (06.05.2011)