Režie:
Eva SadkováScénář:
Eva SadkováKamera:
Milan DostálHudba:
Vadim PetrovHrají:
Karolína Kubalová, Filip Renč, Jaroslav Someš, Naďa Urbánková, Václav Neckář, Petr Kuschmitz, Jiří Němeček, David Prachař, Lucie Trmíková, Václav HelšusObsahy(1)
Pohádka o dvou princeznách, podobných si jako vejce vejci, a přece tolik jiných... Pohádka vypráví o dvou princeznách, dvojčatech, podobných si k nerozeznání. Až na to, že ta „krásná" nedbá o své vzdělání a ta „chytrá" zase o svůj vzhled. Teprve snaha obou sester získat za manžela jediného prince, je dovede k poznání, v čem chybovaly. Vědí pak už navždy, jak málo znamená krása bez moudrosti a moudrost, pohrdající krásou. Dvojroli „krásné" a „chytré" princezny si zahrála Lucie Trmíková, roli prince Filip Renč. V pohádce dále hrají: D. Prachař, N. Urbánková, V. Neckář a další. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
Koncert amatérského herectví připomínající ochotnické divadlo v laciných televizních kulisách. Renč přehrává, jak to jen jde. Navíc je to ještě takové mladé ucho, které dneska budí spíše smích. Stejně tak se nepovedla princezna, k tomu ještě v dvojroli. Z tématu krásné blbé princezny a škaredé chytré princezny šlo vytěžit mnohem víc. Navíc celá pohádka je laděna do hnědé barvy, což nezaujme ani po vizuální stránce. [212. hodnocení, 17. komentář, 43%] ()
Studiová pohádka, kterou by dnes kvalitou předčilo kdejaké cvičení FAMU, ale jako historický exkurz jak za mlada vypadal režisér Renč a herec Prachař. Jediný co mi z toho zůstalo v hlavě byl dialog, kdy Prachař říká, že není rádce, není zrádce a úplatky nebere. To je trochu málo jako smysluplný filmový zážitek. ()
Já mám prostě tuhle pohádku ráda. Mladý Filip Renč se mi jako puberťačce hodně líbil a princezna/y mohla být půvabnější, ale dalo se. Jen bylo třeba odmyslet ty hrozivé "šaty", do kterých ji oblékli kostyméři. A písničky hezky pohádkové. Teď se dívám pořádně, ty pytle jsou snad z plyše, naprostá katastrofa. V tom by nevypadala krásně ani Libuška Šafránková v popelkovské době. ()
Růžová je růže, bílá je sůl, čeho že nemůže být nikdy půl. Není to svět a nebo vzduch, to je mi hádanka, no pozdrav Bůh. Růžová je růže, bílá je sůl, čeho že nemůže být nikdy půl. Není to sen, není to věc, nedá se nahmatat a je tu přec. Netrap se tím, já už to vím, není půl (tady by byl SPOILER), to je ten rým./ Jsou rádci s vráskou na čele i dnes je člověk vidí, co tváří se jak andělé a zatím lidi šidí. Jak stíny chodí po zemi a žvaní, až to bolí, takové rádce, věřte mi, je lepší vyhnat holí./ Kostyméra, který vytvářel pytle na princezny téhle pohádky, bych hnala holí s tím rádcem, něco tak úděsného se nedá vytvořit snad ani v pomatení smyslů. Podle hodnocení jsem v tom nejspíš dost osamocená, ale tuhle muzikálovou pohádku jsem měla odjakživa ráda. Ještě sem tedy mám neodbytné nutkání propašovat myšlenku, že krom toho, co tu hádaly princezny, je jedna další věc, která nemůže být poloviční a to je pravda, protože polopravda je nejhorší forma lži. No a je to veku. To se mi ulevilo. ()
Tohle že je Sadková? Na téhle pohádce se toho mnoho nepovedlo, ačkoli snad sama myšlenka nebyla špatná. Tragický byl zejména výběr herců, obzvláště mimořádně slabošský král navíc mimořádně slabě zahraný. Proti proradnému rádci je postavena zpívající Děvečka (píšu s velkým D, protože žádné jméno nemá a král na ni volá právě Děvečko) pro všechno, která vaří, stele, pere, zalévá, zpívá, radí, zkrátka, co si vzpomenete. Dvojprincezna by možná mohla být hezká, ale těmi kostýmy i účesy je tak zohavená, že se na ni téměř nedá dívat. Nakonec byly nejzajímavějšími i nejzábavnějšími okamžiky miniroličky Nadi Urbánkové a Václava Neckáře, což je dost málo. ()
Reklama