Americans in Pyongyang
Americans in Pyongyang
Obsahy(1)
Šestadvacátého února v roce 2008 se v Pchjonhjangu uskutečnil triumfální koncert Newyorské filharmonie, řízené Sirem Lorinem Maazelem. Bylo to první vystoupení vrcholného světového orchestru ve stalinistické Severní Koreji. ČT zakoupila od stuttgartské firmy EuroArts třiapadesátiminutový reportážní dokument, zachycující návštěvu filharmoniků v Severní Koreji. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Paradoxy dnešní doby... V ultrakomunistické Sev.Kor. se vyskytli občané USA...?!!! Velmi zajímavý dokument o lidech kolem hudby, které právě toto umění pro jednou zase spojilo... ()
Stejně jako u českého dokumentu Vítejte v KLDR!, i tady se víc dovíme o objevitelích než o objevovaných. Američani se totiž (překvapivě?) dostali jen na místa, kam je Severokorejci pustili. Přesto se dokumentaristům párkrát povedlo se dobrat zajímavých okamžiků. Paradoxně díky americky dětské naivitě (přímé, jednoduché otázky) a díky tomu, jak si evidentně ani neumějí představit, jak fungují totalitní režimy. ......................................................... Pro názornost popis finální scénky a můj komentář k ní: (POZOR, SPOILER!) Když Amíci hrají lidovou korejskou píseň, tak to všechny dojme. I mě. Opravdu. Jenže Amíci jsou z toho až tak naměkko, že tleskajícím Korejcům párkrát z pódia zamávají. To světaneznalé Korejce trochu zaskočí, ale aby hosty neurazili, tak začnou mávat taky. (Navíc - přece nechtějí, aby si na ně pak činovník stěžoval, že byli nezdvořilí.) A tak tam všichni na sebe navzájem mávají, až je z toho bolí ruce. :) Ale aby toho nebylo málo, tak je tam ještě lepší -symbolický- závěr: jak to Amíci komentují. Vysvětlují si to mávání tak, že v Korejcích tou písní probudili spontánnost. A že tím učinili krok k trvalému míru. ............. No, hezká pohádka to byla. :) ()
KLDR je země na piču. Všichni jsou tam usměvaví, všichni mají odznáčky svého malého-malého pantáty, všichni jsou vyhublí a žlutě nezdraví a hlavně všichni mají rádi klasiku. Občas se v dokumentu objevuje něco zajímavého-dramatického (když jedna kočena evidentně lže do kamery jak se má dobře a studovat do prohnilého USA nechce). Jinak celkově se dokument snaží zdělit to, že hudba sbližuje národy (i když v jednom vládne král kokotů s malým kokotem v zlatém paláci) a soudruzy v KLDR se snaží o to co nejvíce. Jo KIM ČONG VYLIŽPRDEL IL je prostě lidumil. Debil jeden. ()