Strýček Búnmí
-
Loong Boonmee raleuk chat
-
Oncle Boonmee (qui se souvient de ses vies antérieures)
(Francie) -
Strýko Búnmí
-
Uncle Boonmee Who Can Recall His Past Lives
Drama / Fantasy
Thajsko / Velká Británie / Francie / Německo, 2010, 114 min
Režie:
Apichatpong WeerasethakulPlakáty
Obsah
-
Představte si, že se vám jednoho dne zjeví duch vaší životní lásky a ztracený syn se vrátí v podobě podivné lesní bytosti… vítejte ve světě strýčka Búnmího. Ve světě, kde přítomnost není jedinou realitou a minulé životy se znovu hlásí o slovo. Tento filmový skvost plný fantazie, vtipu i hlubokých emocí čerpá z úchvatné přírodní scenérie i thajské hororové produkce sedmdesátých let a komiksů. (oficiální text distributora) -
Strýček Búnmí je prvním Weerasethakulovým celovečerním hraným filmem, který neobsahuje rozdvojenou strukturu. Děj je víceméně lineární, v jedné části je pouze na několik dlouhých minut narušen zdánlivě nesouvisejícím vloženým příběhem. Film je, stejně jako všechny ostatní, inspirován režisérovými vzpomínkami a paměť se v něm objevuje nejen jako inspirace pro téma, prostředí a postavy filmu, ale také jako princip výstavby fikčního světa. I proto se ve Strýčkovi Búnmím setkáváme s pomlkami, repeticemi, vloženými příběhy a také s nadpřirozenými jevy. Základní kompoziční prvek díla tvoří rozdělení do šesti kapitol, které odpovídají 6 kotoučům 35mm filmu, z nichž je snímek promítán.
Strýček Búnmí je součástí rozsáhlého uměleckého projektu s názvem Primitive (dále ještě např. výstava Primitive, instalace Fantomy vesnice Nabua, krátký film Dopis strýčkovi Búnmímu, autorská kniha CUJO), který mapuje současnost a paměť thajské provincie Isan, v níž režisér vyrůstal. Jedná se o velmi osobní film, zaplněný motivy a postavami z vlastních vzpomínek, z nichž dominantní roli hraje umírající strýček Búnmí (jeho předobrazem je režisérům otec, který také zemřel na selhání ledvin a umíral v podobně vybaveném pokoji). Strýčkovy zničené ledviny jsou plně v intencích autorova „oblíbeného" motivu nemoci. Nutnost jejich neustálého proplachování lze vnímat jako tělesný předobraz symbolického očišťování karmy a následné reinkarnace.
Snímek vypráví o umírání strýčka Búnmího, kterého v jeho posledních dnech navštěvují dávno mrtví příbuzní a ulehčují mu odchod do říše smrti. Ve filmu se vedle sebe naprosto přirozeně objevují „živé" i „mrtvé" postavy, komunikují spolu, sdělují si novinky z obou břehů a navzájem si pomáhají. Toto naprosto automatické přijímání prvků mimo reálný svět souzní s buddhistickým náboženstvím, jehož klíčovým tématem je čas a s ním spojená transformace věcí, zvířat i lidí. Přesto není film pro evropské diváky nečitelný (což dokazuje ocenění Zlatou palmou na festivalu v Cannes) - jeho mytická rovina je pouze nastavena poněkud odlišně od kánonů evropské kultury. - Jan Jílek (Letní filmová škola) -
Představte si, že se vám jednoho dne zjeví duch vaší životní lásky a ztracený syn se vrátí v podobě podivné lesní bytosti… vítejte ve světě strýčka Búnmího. Ve světě, kde přítomnost není jedinou realitou a minulé životy se znovu hlásí o slovo. Tento filmový skvost plný fantazie, vtipu i hlubokých emocí čerpá z úchvatné přírodní scenérie i thajské hororové produkce sedmdesátých let a komiksů.
Film získal Zlatou palmu na loňském festivalu v Cannes. (Cinema Mundi)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (39)
-
Houdini
Zlatá Palma(20.6.2011)
-
gouryella
Tak tohle jsem fakt nepobral a i na me to bylo moc(7.11.2011)
-
Morien
Provizorně. Protože nevím, jak si hvězdičkově poradit. Tenhle film ve mně vzbudil tak velkou ambivalenci, že se to jen těžko popisuje. Zajímala mě každá jeho vteřina, ale stejně jsem při promítání usnula. Po kině jsem se měla jít bavit s kamarády, ale místo toho jsem šla domů, pořezala se nožem na ruce a usnula. Prostě divný film. Musím nad tím ještě přemýšlet. Ono je taky možné, že to nemělo s filmem co dělat a jsem prostě blázen. Ještě nevím.(30.11.2010)
-
TeeAge
|| Scenár: Apichatpong, Weerasethakul | Hudba: ? | Produkcia: Simon FIeld, Keith Grifith, Charles de Meaux, Apichatpong, Weerasethakul | Distribúcia: Kick the Machine | Štúdio: Kick the Machine | Rozpočet: ? miliónov $ | Tržba: 183,605 $ ||(2.9.2011)
-
Kordus
V té hromadě místních nadšených hodnocení budu asi za ignoranta, ale raději bych dvě hodiny pozoroval kachnu, jak plave na řece, než tohle...(5.3.2011)
-
Rover
Nevím, co si o tom mám myslet. Možná to je jeden z filmů, který ve mně musí nějak dozrát, abych ho náležitě docenil. Což se možná děje... On má Strýček totiž docela dost zvláštní snovou atmosféru, která je v určitých momentech hodně jímavá (třeba sekvence s princeznou, i když jinak netuším, proč byla součástí filmu). Fajn je i celé ladění snímku do jakéhosi magického realismu, který vychází z tradic a náboženství Thajska - kloubí se tu budhismus a hinduismus (asi). Co se mi nelíbilo byli příliš okatě hrající protagonisté, a to, že velká část filmu byla jedna velká uspávací nuda. Hudba: ve filmu se vyskytují spíš všelijaký ruchy a dunění, což je v určitých momentech až rušivé a znepokojivé.(5.3.2011)
-
FlyBoy
"Nebo je preceňované, nič tam nie je..." Výslovne mediatívny a náročný koncept, ktorého hlavnou devízou je samobytný pokus o personifikovanie gréckeho slovíčka "meta" (čiže o uberanie sa až za bežné chápanie empírie) čo by stavu zaoberajúceho sa nielen tvrdým pragmatizmom, ale aj oslobodzujúcou transcendenciou. Jemné prepojenie vyprázdnenej narácie s magickým realizmom dáva dostatočný priestor na uchopenie úlomkovitých a-dalo by sa navrhnúť aj-združených vzpomienok/predstáv strýka Búnmiho, ktoré tvoria rapsodický prúd pohnútok kontemplujúcich nad minulosťou-budúcnosťou, smrťou-životom a láskou-zatratením-reinkarnáciou. "Loong Boonmee raleuk chat" umne čerpá z thajskej mytológie, archaických hororových prvkov a vďaka vlastnému presvedčeniu reprodukuje pokojnú púť plnú semiotických "puzzle" s ľahko ironickými prímesami.(5.10.2011)
-
Brygmi
Příjemná oddychovka, která končí přesně v ten správný moment.(22.7.2011)
-
HenryS.
Strýčka Búnmího prostě jen svrbí v prdeli a svědomí, protože v mládí pozabíjel moc komunistů.(5.1.2011)
-
Maemi
(Viděno na LFM 2011 ve Vsetíně) Je docela škoda, že projekce začínala až o půlnoci, kdy lidé už byli unavení, protože Strýček Búnmí tu únavu ještě umocňoval. Zkusilo to asi 25 lidí a do konce to vydrželo kolem 10, včetně těch spících. Už od první scény, kterou tvoří pětiminutový záběr na vola, je zřejmé, jak bude vypadat celý film. Má sestra se rozhodla počítat počet střihů a i přestože to vzdala (asi hlavně proto, že usínala), k vysokému číslu by se nedobrala. Pokud by scénu, která by mohla zabrat dvě minuty, nenatahovali na minut dvacet, mohl to být docela únosný krátkometrážní film. Zpracování tedy šíleně nudné, což je škoda, protože námět byl zajímavý svým tématem, založeným na fantasy a thajské mytologii. Místy to však bylo i vtipné, oblíbila jsem si neskutečnou scénu, kdy se tam poprvé objeví opičí duch :).(12.6.2011)
-
sta
tohle je něco velmi jiného a klasickým estetickým měřítkům se to dost úspěšně vzpouzí.. něco na tom je..(24.9.2010)
-
amirgal
Je mi zcela jasné, že tento film musel řadu diváků obohatit zmatkem, nechutí, či dokonce zlobou. Strýček Búnmí je krásným příkladem toho, co si už kdekdo bere do úst, i když vůbec netuší o čem je řeč, a sice magického realismu. Kromě magického realismu (ke kterému se ještě vrátím), si tvůrce pohrál i s druhým konceptem a to je tzv. magická realita a oba koncepty propojil do jemné škály, která přechází z bdělého střízlivého vyprázdněného stavu až po snové pasáže, které se postupně plní magií obrazů až po archetypální pohádkové pasáže. Film byl inspirován knihou "Muž, který si pamatoval předešlé životy" a rovněž psychologové už dnes varují před "autenticitou vzpomínek" a paměť jako taková, už je považována spíše za vypravěče poněkud poťouchlého, leckdy roztržitého a jindy zase bryskně fabulujícího to, co se skutečností má pramálo společného. Utržkovitost a nestejnorodost filmu mi připomíná agonii umírajícího, který se potácí z barevného sna zpět do sna ještě barvitějšího přes pustinu pomalu opouštěné reality, hnán touhou po smrti, po lásce, po minulosti, po budoucnosti, po rozhřešení. Palimpsest jeho vzpomínek propojuje nespojitelné, vrhá na světlo vše důležité, bez souladu, bez návazností zato však v souvislosti životy a pamětí jiných, propadaje se do minulosti (i budoucnosti ?) něčeho, co by se snad dalo nazvat kolektivní pamětí. Koncepty známé z latinskoamerické literatury tady pak nacházejí plnohodnotně své místo, a stávají se, jak se v duchu strukturalistických tradic zjednodušeně říká, funkčními (nejsou tedy neopodstatněnými příkrasami beze smyslu, autorovou vyprázdněnou exhibicí), a tak se můžeme v jednom filmu podívat na zobrazení magické reality (to když vás bude kupříkladu fascinovat stěží uvěřitelná barva měsíce) a magického realismu (to když si s vámi přijde popovídat mrtvý synovec). Zajímavé je pak zvláště jejich propojení s vyprázděnou narací. Myslím, že právě na tento druh filmového umění čekaly knihy literárního boomu a snad se takového filmového zpracování ještě dočkají.(17.6.2011)
-
kikuka
Fascinujúco neitelektuálne metafyzické..(13.11.2010)
-
MarJel
Hodnoceno jakožto žánr KOMEDIE.(30.11.2010)
-
keddy79
Ne ne, na to nemám. Nevím, jestli absolutně, ale po celodenním maratonu opravdu ne. Ale ze sálu jsem neodešla. Byla jsem jeden z těch spících lidí :-))(12.6.2011)
-
JayZak
Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Většina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů (např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo.(1.4.2011)
-
Crawler-D
Strýček Búnmí je vlastně hrozně krásný film apelující na duševní stránku člověka, ale ve své kompozici v mnoha ohledech pokulhává tak, že jako divák ztrácím souvislost s hlavním dějem. Působí to jako nedomyšlenost, neúcta k původnímu materiálu a prosazování vlastních témat na jeho úkor. Mluvím hlavně o oněch "minulých životech", které jsou původně výsledkem meditací nějakého mnicha, ale zde není žádný mnich, nejsou nijak interpretovány jako "přivolávání minulých životů", nikdo na ně nereaguje a Búnmí je jednoduše nijak nepřivolává. Mnohdy spíš působí jako výjevy z nějakých tradičních thajských mýtů. Další dva problémy se obejvují ke konci, kdy je do filmu vtěsnána fotokoláž z přípravy nějakého vedlejšího projektu souvisejícího s Búnmím, ale nikoliv s filmem, čímž se narušuje celistvost filmu jako jednoho samostatného díla. Divák je vytržen z diegeze filmu, Konec divákovi zamotá hlavu, protože v rámci Weerasethakulových témat střetu tradičního a moderního života vyznívá jako kritika bezduchosti dnešní doby neschopné komunikace - na první pohled tak vyznívá, ale v rozhovorech hovoří o převtělování duší či co.(25.9.2010)
-
GrooveJump
Pominu tu velkou intelektuální a uměleckou bublinu, která se zdá, nebo i je, nudná (paralela s Šarunasem Bartasem). Ale filmy Weerasethakula mají obrovsky etnografickou hodnotu. Kór, když sem měl tu čest a vyposlechl jsem si u režiséra jednotlivé dataily o kterých středoevropan nemůže mít ani ponětí. To už je potom jedno, zda je to celovečerák s jasným dějem, dokument, polodokumnet, či experiment....(2.8.2011)
-
MissJ
Čiré utrpení toto sledovat. Dvě hodiny uplynuly bez jakéhokoli smysluplného výsledku (korunu tomu nasadily ty fotky, to už jsem jen kroutila hlavou). Dlouhé záběry ano, jenže tohle je vědomé mučení ze strany režiséra. Přiznávám se, že pro mě je to film bez jakékoli hodnoty, nepochopila jsem ho a ani nemám v plánu se o to pokoušet, jen ať už z něj nemusím vidět ani vteřinu. Nepůsobilo to na mě surreálně, strašidelně ani vtipně, co to vlastně mělo být za žánr? Jedna hvězdička je pro mě, že jsem vydržela až do konce. I s několikaměsíčním odstupem mám z filmu jediný neměnný dojem - lítost, že jsem s ním ztratila dvě hodiny. Souhlas s komentářem uživatele Kordus.(8.2.2012)
-
Lexion69
odpad!Tak tohle bylo těch nejdelších 114 minut v mým životě! Myslím že se půjdu odreagovat na na nějaký blockbuster toho meinstreemáka Lynche, neboť po tomhle mi bude i Muholland Drive připadat jak další přímočarý porno z HBO produkce. Žádnej příběh, kamera že i Blair witch je proti tomu opulentní, vizuální orgie a.... kurva... proč prvních deset minut čumim na buvola, všude tma jak v prdeli a první střih je na vopici se svítícíma očima co se s ní ten Sandokan zpářil a proč se ten sumec zpářil s tou starou rachejtlí a jakej posranej důvod tam má pětiminutová scéna, kdy jenom čumim na zavádění ledvinovýho katetru? A co má, do satanovi prdele, jako znamenat ta poslední půl hodina? Proč tam každej zírá jako by byl na heráku? A kdo, pro kristapána, tuhle mrdku financoval...?(29.1.2012)